Článek
V temných uličkách haitských vesnic se šeptem předávají příběhy o nemrtvých – lidech, kteří zemřeli, a přesto byli přivedeni zpět, aby sloužili svému pánu. Vúdú, tajemný duchovní systém s kořeny v Africe, je často spojován s fenoménem zombifikace. Je to jen legenda, nebo má tento děsivý jev reálný základ?
Představte si, že pohřbíte svého bratra. Opláčete ho, uložíte do hrobu… a pak ho o osmnáct let později potkáte na ulici, dezorientovaného, ale živého! Přesně to se stalo v roce 1980 na Haiti, když se Clairvius Narcisse vrátil z říše mrtvých. Tvrdil, že byl „oživen“ knězem vúdú a držen jako otrok na plantáži. Představoval snad důkaz, že zombifikace je skutečná?
A co případ Felicie Felix-Mentor? Žena, která byla oficiálně prohlášena za mrtvou v roce 1907, se po téměř třiceti letech objevila na prahu svého bývalého domova – bledá, zamlklá, neschopná vysvětlit, kde byla. Byla to opravdu nemrtvá? Nebo oběť něčeho mnohem temnějšího?
Podobné příběhy se na Haiti tradují už celá staletí. Obyvatelé ostrova věří, že mocní kněží vúdú, známí jako bokorové, mohou člověka přivést zpět k životu a učinit z něj bezduchou loutku. Svědectví těch, kteří tvrdí, že byli obětmi tohoto rituálu, jsou děsivá. Popisují stavy, kdy byli pohřbeni zaživa, jejich mysl byla zahalena do mlhy a probuzení přineslo jen strach a otroctví.
Existují i moderní případy. V roce 1997 se v malé vesnici na Haiti objevil muž, který byl podle záznamů mrtvý více než dvacet let. Tvrdil, že byl vúdú kněžími držen v zajetí a nucen pracovat na polích. Jakmile se dostal na svobodu, jeho rodina jej nejprve nepoznala – ale když začal vyprávět o rodinných tajemstvích, bylo jasné, že mluví pravdu. Vědecké vysvětlení? Nikdo žádné přesvědčivé nepřinesl.
Antropolog Wade Davis se ve své knize „The Serpent and the Rainbow“ pokusil odhalit vědecké vysvětlení fenoménu zombifikace. Tvrdí, že haitští kněží vúdú používají tajemný prášek obsahující jed z ryby fugu – tetrodotoxin. Tato látka může způsobit hlubokou paralýzu, během níž oběť vypadá jako mrtvá. Po pohřbu je pak „oživena“ pomocí halucinogenních látek, čímž se dostává do podřízeného psychického stavu.
Podle některých svědectví nejde jen o drogy, ale i o starodávná kouzla a rituály, které umožňují kněžím manipulovat s vědomím obětí. Existují případy, kdy byli „oživení“ lidé fyzicky přítomni, ale jejich mysl jako by byla zcela prázdná, jakoby skutečně ztratili svou duši. Zastánci okultních teorií věří, že vúdú kněží mohou díky speciálním zaklínadlům a rituálům odtrhnout duši od těla a uvěznit ji do mystického předmětu, například lahvičky nebo keramické nádoby.
Moderní neurověda nabízí další možné vysvětlení. Někteří vědci spekulují, že kromě tetrodotoxinu hraje roli i dlouhodobé vystavení psychedelickým látkám, stresu a hluboké sugesci. Člověk vystavený těmto podmínkám může skutečně uvěřit, že se stal nemrtvým a přestat ovládat své vlastní tělo.
Ať už jde o kombinaci jedů, hypnózy, nebo o něco dosud nepochopitelného, zůstává jedno jisté – tajemství vúdú a jeho schopnosti ovlivnit lidskou mysl jsou stále zahaleny v temnotě a Haiti zůstává místem, kde hranice mezi životem a smrtí není tak pevná, jak bychom si přáli.
Seznam zdrojů:
1. Davis, W. (1985). The Serpent and the Rainbow. New York: Simon & Schuster.
2. Littlewood, R. (1998). Pathology and Identity: The Work of Mother Earth in Trinidad. Cambridge: Cambridge University Press.
3. Bell, B. (2010). „Zombies, Voodoo, and the Afterlife.“ Journal of Caribbean Studies, 45(3), 245-267. [cit. 21.02.2025]. Dostupné z: https://www.journalofcaribbeanstudies.org/zombies
