Článek
Východ slunce nad sibiřskou tajgou. Světlo proniká skrze mlhu, která halí baráky ze dřeva a věže se strážními postavami v kožešinových čapkách. Zatímco vězni už stojí v mrazu připraveni ke sčítání, z nedaleké dřevěné budovy se ozývá tichý dětský zpěv. Slabé hlásky recitují hymnu Sovětského svazu, aniž by chápaly, proč ji zpívají.
Uvnitř jsou děti. Některé přišly o rodiče v čistkách, jiné byly odtrženy během nočního zatýkání. Jiné se zde prostě narodily. Nevinné, přesto uvězněné.
„Syn zrádce národa“
V roce 1937, na vrcholu tzv. Velkého teroru, byl zatčen profesor historie z Moskvy za údajné protistátní spiknutí. Jeho žena byla popravena. Jejich pětiletý syn Sergej putoval do dětského domova přidruženého k táboru na severu. Tam byl zapsán jako „syn nepřítele lidu“. Stal se jedním z desetitisíců dětí, které sovětský režim označil za „sociálně nebezpečné“.
Být dítětem politického vězně znamenalo ztratit vše. Rodinu. Identitu. Naději. A co víc – ne každé dítě skončilo v dětském domově. V některých případech děti žily přímo v táborech Gulagu se svými matkami, v podmínkách, které si dnes těžko dokážeme představit. V nevytápěných dřevěných barácích, s příděly hladových porcí, mezi nemocemi a bezprávím.
Podle údajů sovětské prokuratury bylo v roce 1945 v táborech více než 26 000 dětí mladších 14 let. A to je pouze oficiální číslo. Skutečný počet bude nejspíš vyšší.
Škola jako nástroj převýchovy
Sovětský režim si uvědomoval sílu dětství. Kdo ovládne mysl dítěte, ovládne budoucnost. Proto byly v některých táborech zakládány speciální školní oddělení – ne za účelem vzdělání, ale ideologické převýchovy. Děti se učily, že strana je matka, Stalin je otec a jejich vlastní rodiče byli zrádci.
Příběh Taťány Džaparidze, dnes už staré ženy, bývá citován jako příklad. „Ve škole nás nutili kreslit portréty Stalina. Když jsem nakreslila svoji mámu, učitelka mi sebrala tužku a zakřičela: ‚Zrádce se nemalují!‘ Dodnes cítím její dech u svého ucha.“
A přesto, pod vrstvou strachu, dětská touha po normálnosti přežívala. Vymýšlely si vlastní hry – bez hraček, často jen s kamínky nebo provázky. Kreslily do prachu, zpívaly si v jazycích, které nesměly používat nahlas. V noci si šeptem vyprávěly pohádky, často o tom, že jednou přiletí pták a odnese je pryč.
Trauma, které nikdo nepojmenoval
Psychologové, kteří po pádu Sovětského svazu začali s přeživšími pracovat, hovoří o „sekundárním Gulagu“. Děti, které sice nebyly mučeny, ale rostly ve světě, kde neexistovala jistota, láska, svoboda – jen bdělý dohled a strach.
Mnozí trpěli těžkými depresemi, nespavostí, výbuchy vzteku. Měli problém s důvěrou. Někteří se nikdy nevrátili do „normálního“ života. Jeden z bývalých dětí vězňů, Anatolij, vyprávěl: „Vždycky jsem se bál smát. Byl to zvuk, který mohl někoho rozzlobit.“
Až v roce 1991, po rozpadu SSSR, se objevily první dokumenty, které otevřeně přiznávaly, že existoval systematický systém postihu dětí politických vězňů. Ale uznání bylo chladné, beze spěchu. Kompenzace? Většinou žádné.
Dnes zbývá už jen několik stovek lidí, kteří si tyto události pamatují. Mnozí mlčí. Nechtějí si je připomínat. Ale jejich svědectví jsou klíčem k pochopení hloubky toho, co totalitní režim dokázal – zničit dětství, přetvářet identitu, pěstovat vinu, kde neměla co dělat.
Na jednom starém hřbitově za Bajkalem stojí nenápadný kříž. Bez jména. Jen nápis vyrytý do dřeva: „Mámě. Nezapomenu.“ Není jisté, kdo ho tam vztyčil. Možná jedno z těch dětí. Možná někdo, kdo už pochopil.
Ale nám by ten kříž měl připomenout, že největším zločinem není ztratit svobodu. Je jím vzít ji těm, kdo ji ještě ani nestihli poznat.
Použité zdroje:
1. GUZEVA, Alexandra. How the Soviets sent kids to the Gulag [online]. Russia Beyond, 2020 [cit. 2025-05-05]. Dostupné z: https://www.rbth.com/history/333173-soviet-gulag-children
2. APPLEBAUM, Anne. Children of the Gulag [online]. Harvard Educational Review, 2009, roč. 80, č. 2, s. 283–295 [cit. 2025-05-05]. Dostupné z: https://meridian.allenpress.com/her/article/80/2/283/494387/Children-of-the-Gulag
3. ASSOCIATION MÉMOIRES EUROPÉENNES DU GOULAG. Childhood in the Gulag [online]. [s. d.] [cit. 2025-05-05]. Dostupné z: https://www.gulagmemories.eu/en/sound-archives/salle/childhood-gulag
4. HERSZENHORN, David M. Left Out in the Cold for Decades, Russia’s ‚Gulag Children‘ Battle to Return Home [online]. The Moscow Times, 2021 [cit. 2025-05-05]. Dostupné z: https://www.themoscowtimes.com/2021/03/09/left-out-in-the-cold-for-decades-russias-gulag-children-battle-to-return-home-a73182
