Závod se smrtí: 1085 km na psím spřežení zachránilo děti před smrtící epidemií

V zimě roku 1925 působilo město Nome jako poslední ostrůvek civilizace před nekonečnou arktickou divočinou. Leželo na západním pobřeží Aljašky, obrácené k Beringovu moři, kde v zimě vládne led, vítr a nekonečná noc.

Dřevěné domy byly téměř zasypané sněhem. Vítr dokázal během několika hodin vytvořit závěje vysoké jako dospělý člověk. Slunce se objevovalo jen na krátkou chvíli nad obzorem, a pak znovu mizelo za šedým horizontem.

I v takovém prostředí se lidé naučili přežívat. Mráz, hlad a izolace patřily k běžnému životu.

Na konci ledna se však objevilo nebezpečí, které bylo mnohem horší než arktická zima.

Nejprve onemocnělo jedno dítě. Pak další. Horečka, bolest v krku, slabost. Děti začaly mít potíže s dýcháním. Lékař ve městě, Curtis Welch, rychle pochopil, s čím má tu čest.

Byl to záškrt.

Nemoc, která vytváří v krku silnou blánu a postupně dusí své oběti. V době před antibiotiky patřila mezi nejobávanější dětské choroby.

Welch si uvědomil, že město stojí na prahu katastrofy. V Nome žilo asi čtrnáct set lidí a dalších několik tisíc v okolních osadách. Pokud by se epidemie rozšířila, mohla by během několika týdnů zabít stovky dětí.

Ve městě sice existovalo protisérum proti záškrtu, ale zásoby byly téměř vyčerpané a navíc prošlé.

Jediná šance byla přivézt nové.

A to co nejrychleji.

Volání o pomoc přes zamrzlou Aljašku

Welch proto odeslal naléhavou zprávu telegrafem. Informoval úřady, že městu hrozí epidemie záškrtu a že je nutné okamžitě dopravit velké množství protiséra.

Potřebné protisérum bylo rychle připraveno v Anchorage. Vlak ho následně dopravil do města Nenana ve vnitrozemí Aljašky. Tam však železniční trať končila. Do Nome zbývalo ještě přibližně 1085 kilometrů arktické divočiny.

Dostat protisérum dál však nebylo jednoduché.

V zimě totiž neexistovala žádná přímá dopravní cesta. Lodní doprava byla kvůli zamrzlému Beringovu moři zastavena a tehdejší letadla nebyla schopna spolehlivě létat v arktických bouřích a extrémních mrazech. Motory často selhávaly a navigace byla velmi primitivní.

Nakonec padlo rozhodnutí, které se dnes může zdát téměř neuvěřitelné.

Protisérum bude dopraveno štafetou psích spřežení přes zamrzlou Aljašku. Každý mušer ujede svůj úsek a předá náklad dalšímu. Začínal závod s časem, ve kterém šlo o životy dětí v Nome.

1085 kilometrů sněhu, větru a tmy

Plán byl jednoduchý, ale extrémně riskantní.

Podél této cesty stálo několik malých poštovních stanic, kde mohly mušerské týmy odpočívat a předávat náklad dalším jezdcům.

Celkem bylo do akce zapojeno více než dvacet mušerů a přibližně sto padesát psů.

Mezi nimi byli zkušení závodníci i poštovní kurýři. Patřili mezi ně například Leonhard Seppala, Gunnar Kaasen, Charlie Evans, Tommy Patsy nebo Bill Shannon.

Každý z nich věděl, že nejde o závod pro slávu. Jde o čas.

A o dětské životy.

Start závodu milosrdenství

27. ledna 1925 dorazilo protisérum vlakem do Nenany.

Bylo pečlivě zabalené v kovovém válci, aby ho nepoškodil mráz. Teplota totiž klesala hluboko pod minus čtyřicet stupňů Celsia. Pokud by protisérum zmrzlo, stalo by se nepoužitelným.

První mušer, Bill Shannon, okamžitě vyrazil do sněhové bouře.

Ujel asi osmdesát kilometrů, než předal náklad dalšímu týmu. Po několika hodinách jízdy měl tak omrzlé ruce, že je téměř necítil.

Další mušerské týmy však pokračovaly bez zastavení.

Den i noc.

Sníh jim šlehal do tváře, vítr mazal stopy na stezce a někdy nebylo možné rozeznat ani horizont.

Přesto spřežení běžela dál.

Nejdelší a nejnebezpečnější část cesty

Jednu z nejdůležitějších částí trasy jel slavný norský mušer Leonhard Seppala.

Jeho vedoucím psem byl sibiřský husky jménem Togo.

Togo nebyl mladý pes. Bylo mu už dvanáct let, což je na závodního psa velmi vysoký věk. Přesto patřil mezi nejzkušenější a nejinteligentnější psy v celém regionu.

Seppala se rozhodl zkrátit trasu přes zamrzlý Norton Sound. Bylo to obrovské riziko. Led na moři se mohl kdykoli rozlomit.

Vítr zde dosahoval síly vichřice a sníh byl tak hustý, že někdy nebylo vidět ani na několik metrů.

Přesto spřežení pokračovalo.

Seppala nakonec urazil asi 420 kilometrů, což byla nejdelší etapa celé operace.

Později Seppala prohlásil:

„Nikdy jsem neměl lepšího psa než Toga. Jeho vytrvalost a inteligence byly neuvěřitelné.“

Poslední kilometry do Nome

Po více než pěti dnech nepřetržité jízdy se protisérum konečně blížilo k cíli.

Poslední část trasy vedl mušer Gunnar Kaasen. Jeho vedoucím psem byl husky jménem Balto.

V tu chvíli zuřila sněhová bouře. Vítr zvedal sníh tak hustě, že téměř nebylo možné orientovat se na stezce. Kaasen později vzpomínal, že často neviděl ani vlastní psy.

Balto však pokračoval vpřed.

Vedl spřežení přes závěje a ledové pláně, dokud se konečně neobjevila světla města Nome.

Bylo 2. února 1925.

Protisérum dorazilo po přibližně 127 hodinách cesty.

Město zachráněné na poslední chvíli

Lékaři okamžitě začali očkovat děti.

Epidemii se podařilo zastavit dříve, než se rozšířila naplno. Zemřelo pouze 5 dětí. Město bylo zachráněno.

Americká média si rychle našla symbol celé operace. Pes, který dorazil do cíle, se stal slavným. Balto se objevil na titulních stranách novin a stal se národním hrdinou.

V prosinci 1925 mu byla v newyorském Central Parku odhalena socha.

Na podstavci stojí jednoduchá slova:

„Vytrvalost. Věrnost. Inteligence.“

Hrdinství lidí i psů

Dnes historici připomínají, že úspěch celé operace nebyl dílem jediného psa nebo jediného muže.

Byla to práce více než dvaceti mušerů a asi sto padesáti psů. Každý z nich urazil část cesty, bojoval s mrazem, sněhem a únavou.

Bez jejich společného úsilí by protisérum do Nome nikdy nedorazilo.

Závod milosrdenství z roku 1925 se stal legendou Aljašky. Inspiroval pozdější vznik slavného závodu Iditarod, který dnes připomíná trasu tehdejší záchranné štafety.

Je to příběh o době, kdy technika nestačila a rozhodovala odvaha, zkušenost a vytrvalost.

A také o zimě, kdy se přes 1085 kilometrů sněhu rozběhla naděje pro děti na konci světa.

Seznam použitých zdrojů:

1. Serum Run of 1925 [online]. Alaska State Archives, neuvedeno [cit. 2026-03-04]. Dostupné z: https://archives.alaska.gov/education/serum.html

2. 1925 serum run to Nome [online]. Wikipedia, The Free Encyclopedia, neuvedeno [cit. 2026-03-04]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/1925_serum_run_to_Nome

3. Balto [online]. Wikipedia, The Free Encyclopedia, neuvedeno [cit. 2026-03-04]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Balto

4. Togo (dog) [online]. Wikipedia, The Free Encyclopedia, neuvedeno [cit. 2026-03-04]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Togo_(dog)

5. Diphtheria [online]. Centers for Disease Control and Prevention, neuvedeno [cit. 2026-03-04]. Dostupné z: https://www.cdc.gov/diphtheria/index.html