Článek
„Bylo mi ctí hrát proti nejlepším soupeřům pod největšími světly a zpochybnit, co je možné pro někoho, kdo vypadá jako já,“ uvedl Lin. „Navždy zůstanu tím klukem, který se cítil nejvíc naživu pokaždé, když se dotkl basketbalového míče.“
Cesta outsidera
Lin vyrůstal v Kalifornii, kde zářil na střední škole, ale prestižní univerzity o něj neměly zájem. Nakonec zakotvil na Harvardu, kde se postupně vypracoval na lídra týmu. Přesto si ho v draftu 2010 nikdo nevybral. Až účast v Summer League mu otevřela dveře do NBA, když podepsal smlouvu s Golden State Warriors.
První roky byly plné nejistoty, vyhazovů a minimálního herního vytížení. Zlom nastal v únoru 2012, kdy ho kouč Mike D’Antoni postavil do sestavy New York Knicks. Lin okamžitě odpověděl – 25 bodů proti New Jersey Nets a výhra. To byl začátek éry známé jako Linsanity.
Fenomén Linsanity
Bez zraněných hvězd Anthonyho a Stoudemirea vedl Jeremy Knicks k sérii vítězství. Jeho 38 bodů proti Kobeho Lakers v Madison Square Garden vešlo do dějin. Dres s číslem 17 se stal bestsellerem, jeho tvář plnila titulní stránky po celém světě. V únoru 2012 průměroval 22 bodů a 9 asistencí, čímž z outsidera udělal globální ikonu.
Po rychlém konci v New Yorku hrál Lin postupně za Houston, Lakers, Charlotte, Brooklyn, Atlantu či Toronto, s nímž v roce 2019 získal šampionát NBA. Kariéru v zámoří zakončil s průměrem 11,6 bodů na zápas.
Pokračování v Asii
Po NBA pokračoval s basketbalem v Číně a na Taiwanu. S týmem Taipei Kings v nové profesionální lize vyhrál titul a stal se MVP základní části i finále. I v Asii zůstal oblíbeným a inspirací pro mladé hráče.
Nebyl to jen hráč, který dokázal pár týdnů ovládnout NBA. Byl průkopníkem, jenž bořil stereotypy o asijských basketbalistech a inspiroval novou generaci. Ukázal, že i hráč bez „dokonalého profilu“ můžete změnit vnímání celého sportu.
