Článek
Kritika se snáší na fakt, že lvice postoupily až ze čtvrtého místa, že schytaly debakl od Belgie a že jim k jistotě musela pomoci Čína v zápase s Brazílií. Jenže když odhlédneme od tabulkového kalkulu a podíváme se na realitu vrcholového sportu, zjistíme, že tenhle úspěch má mnohem hlubší hodnotu než kolik ukazuje skóre jednoho nepovedeného zápasu.
Předně je potřeba si uvědomit, co mistrovství světa v basketbalu vlastně znamená. Zatímco na mužské Euro se vejde čtyřiadvacet týmů z jednoho kontinentu, na světový šampionát v Berlíně se probojuje pouze šestnáct nejlepších celků z celé planety. Že jsme se tam dostali „kostrbatě“? Historie se na styl postupu neptá. Ptejte se raději Brazilek, co by daly za to, kdyby v tom letadle do Německa mohly sedět místo nás.
Turnaj v Číně byl pro náš výběr brutální zkouškou odolnosti. Hrát proti domácímu týmu, který má k dispozici lidské zdroje v řádu miliard, nebo proti rozjeté Belgii, jež aktuálně v Evropě hraje svou vlastní ligu, to není žádný med. Ano, porážka o třiačtyřicet bodů bolí a vypadá na papíře hrozně, ale v turnajovém režimu, kdy se hraje o všechno a v hlavách už se rodí scénáře pro další dny, se takové výpadky stávají. Klíčové bylo, že tým dokázal v rozhodující chvíli přehrát Brazílii a urvat to nejpodstatnější - body, které nás nakonec poslaly dál.
Navíc nesmíme zapomínat na kontext, který fanoušek u obrazovky často nevidí. Julia Reisingerová nastoupila se sebezapřením a obnoveným zraněním, Eliška Hamzová bojovala s virózou. To, že se tým za takových okolností semkl a dokázal v klíčových momentech ukázat charakter, svědčí o tom, že v něm dříme větší potenciál, než jaký ukázala výsledková tabule v duelu s Belgií. Emma Čechová a další mladé hráčky dostaly lekci, kterou v domácí lize nezažijí za celou kariéru.
Samozřejmě není vše zalité sluncem a trenérka Romana Ptáčková dobře ví, že v Berlíně bude úroveň ještě o level výš. Kondiční připravenost, stabilita střeleckých výkonů a hluchá místa v obraně jsou věci, které vyžadují hlubokou analýzu a tvrdou práci. Pokud se na těchto nedostatcích nezapracuje, může se svátek v Německu rychle změnit v nepříjemnou lekci. Ale strašit se ostudou dopředu je zbytečný pesimismus.
Místo studené sprchy by si lvice zasloužily spíše uznání za to, že po dlouhé odmlce vrátily českou vlajku na nejprestižnější basketbalové fórum. Postup na mistrovství světa není samozřejmost, je to výsledek dlouholeté mravenčí práce a momentálního vzepětí sil. Berlín bude v září blízko a pro české fanoušky to bude jedinečná šance vidět nejlepší hráčky světa na vlastní oči. Měli bychom se na to spíš těšit než přepočítávat skóre z kvalifikace, která už je teď stejně jen minulostí.
