Článek
Ženy v NBA? Na první pohled to možná zní jako nesmyslná fantazie. Nejlepší mužská liga světa je spojená s obry, kteří dokážou dunkovat přes hlavy soupeřů a vydržet drsný fyzický kontakt několikrát týdně. Jenže odpověď na otázku, zda mohou ženy v NBA skutečně hrát, je překvapivější, než by se zdálo. Žádné pravidlo jim to totiž nezakazuje. NBA není v oficiálních regulích vymezena jako soutěž výhradně pro muže a nikdy tam takový zákaz neexistoval. Přesto se v celé její historii na palubovku nedostala ani jedna žena.
První pokus o draft ženy v NBA: Příběh Denise Long
Když v roce 1969 Milwaukee Bucks draftovali Lewa Alcindora, dnes známého jako Kareema Abdul-Jabbara, nikdo nepochyboval, že začíná kariéra jedné z největších legend basketbalu. V tom samém draftu ale proběhla i jiná a vlastně mnohem podivnější volba. V 13. kole si totiž San Francisco Warriors vybrali tehdy osmnáctiletou střelkyni Denise Long. A tím se poprvé v historii otevřela otázka: Mohou ženy v NBA opravdu hrát?
Long byla fenoménem i bez NBA. Vyrůstala v malém městečku Whitten v Iowě, kde měla jen pár sousedů, ale nasbírala tam tisíce vstřelených bodů. Hrála tehdejší variantu dívčího basketbalu „six-on-six“, kde se hrálo na půlce hřiště a střelkyně prakticky jen zakončovaly. V tom byla Denise nepřekonatelná. V kariéře nastřílela přes 6200 bodů, třikrát v jednom utkání pokořila stovku a v maturitním ročníku měla průměr neuvěřitelných 69,6 bodu. To všechno v éře, kdy neexistovala tříbodová čára.
Není divu, že když její tým Union-Whitten v roce 1968 vyhrál státní finále před 15 tisíci fanoušky a televizními kamerami, Denise se stala celebritou celého státu. Následující rok, když byla její střelecká show popsána dokonce i v Sports Illustrated, si jí všiml Franklin Mieuli, excentrický majitel Warriors. A rozhodl se udělat něco, co ještě nikdo nezkusil, konkrétně ukázat, že ženy v NBA nejsou jen nesmyslná představa.
Volba Denise Long ve 13. kole draftu ale vydržela jen pár dní. Komisař NBA Walter Kennedy pick anuloval. Oficiálním důvodem bylo, že liga nepřijímala hráče rovnou ze střední školy. Neoficiálně však hrála roli i skutečnost, že šlo o ženu a ženy v NBA tehdy působily jako sci-fi.
Přesto se Denise Long ocitla na stránkách novin po celé Americe. Objevila se v populární show Johnnyho Carsona a stala se symbolem ženského basketbalu. Mieuli kolem ní dokonce postavil malý ženský tým, který hrál před domácími zápasy Warriors. Hráčky sice nedostávaly plat, ale měly možnost sdílet palubovku s hvězdami NBA a dokonce se potkaly i s legendárním Wiltem Chamberlainem.
Denise Long tak sice nikdy v NBA nenastoupila, ale její jméno zůstává spojené s první vážnou otázkou, zda se někdy ženy v NBA prosadí. A i když šlo zčásti o publicitu, otevřela tím cestu dalším pokusům, které v následujících letech přišly.
Oficiální průlom: Lusia Harris
Zatímco Denise Long zůstala „neplatnou“ volbou, skutečný zápis do historie přišel o osm let později. V roce 1977 si New Orleans Jazz v sedmém kole draftu vybrali pivotku Lusiu Harris a ta se stala první ženou, která byla oficiálně draftovaná do NBA. Do ligy nakonec nenastoupila, protože v té době byla těhotná, přesto je její příběh považován za průlomový.
O tom, jak výjimečná Harris byla a jaký odkaz po sobě zanechala, jsme psali už dříve. Celý její příběh najdete v našem samostatném článku.
Další pokusy dostat ženy do NBA
Po Denise Long a Lusii Harris se téma žen v NBA nikdy úplně neztratilo. V roce 1979 se o senzaci postarala Ann Meyers, když si oblékla dres Indiany Pacers a zúčastnila se jejich tréninkového kempu. Byla to tehdy jedna z nejlepších basketbalistek světa a její přítomnost v hale vyvolala obrovský zájem médií. Do soutěžního kádru se sice nedostala, ale dokázala, že myšlenka žen v NBA není jen kuriozita.
Další vlna přišla až o více než třicet let později. Tentokrát se mluvilo o Brittney Griner, dominantní univerzitní pivotce, kterou někteří považovali za hráčku schopnou obstát i proti mužům. V roce 2013 se objevily spekulace, že by ji Dallas Mavericks mohl vyzkoušet v draftu, a téma žen v NBA se znovu dostalo na titulní strany.
Tyto příběhy ukazují, že i když zatím žádná žena do NBA nevstoupila, tak otázka, jestli mohou ženy v NBA opravdu hrát, se vrací znovu a znovu a vždy vyvolá debatu, která fascinuje fanoušky po celém světě.
Caitlin Clark a otázka žen v NBA dnes
Když se dnes mluví o tom, zda mohou ženy v NBA někdy nastoupit, jedno jméno zaznívá častěji než jiné. Caitlin Clark, hráčka Indiany Fever, která dokázala pobláznit celé Spojené státy a během pár měsíců proměnila ženský basketbal ve sport, na který se stojí fronty. Její trojky z prakticky deseti metrů, rekordy v návštěvnosti i sledovanosti a schopnost rozhodovat velké zápasy udělaly z Clark fenomén, který přesahuje hranice ženské ligy.
Není divu, že právě u ní se lidé ptají, jestli by jednou nemohla udělat krok ještě dál. Ženy v NBA jsou stále neprobádaným územím, ale pravidla jim cestu nezavírají. Clark už dnes ve WNBA hraje proti těm nejlepším soupeřkám světa, ale porovnání s NBA otevírá fascinující otázku: Co by se stalo, kdyby se na stejném hřišti postavila proti mužům?
Odpověď není jednoduchá. NBA je soutěž, kde se setkávají atleti vysocí přes dva metry, kteří kombinují rychlost sprinterů a sílu ragbistů. V takovém prostředí by byla Clark spíše menší postavou, a i když by její střelecké schopnosti zůstaly výjimečné, fyzická realita by byla tvrdým limitem. Přesto platí, že její příběh znovu rozvířil debatu a připomněl, že myšlenka žen v NBA není jen kuriozita z minulosti, ale otázka, která může klidně přijít znovu na stůl.
Ženy v NBA mimo palubovku
Ačkoliv žádná hráčka v NBA dosud nenastoupila, ženy v NBA už dnes přece jen působí, jen v jiných rolích. Asi nejviditelnější příklad je Becky Hammon, která se stala průkopnicí mezi trenérkami. V dresu San Antonia Spurs nejdřív působila jako asistentka trenéra a v roce 2020 dokonce vedla tým v ostrém zápase. Její úspěch otevřel dveře dalším a ukázal, že ženy mohou stát u lavičky NBA stejně sebevědomě jako kdokoliv jiný.
Další stopu zanechala Lindsey Harding, oceněná trenérka roku v G League, která dnes patří k nejuznávanějším basketbalovým koučkám. A nejen trenérky, ženy v NBA najdeme také mezi rozhodčími, manažerkami nebo v odděleních, kde se rozhoduje o budoucnosti klubů.
Ženy v NBA tak už nejsou jen hypotetickou představou. Nehrají sice zápasy po boku LeBrona Jamese nebo Stephena Curryho, ale pomáhají formovat samotnou tvář ligy. A možná je právě tahle postupná přítomnost prvním krokem k tomu, aby jednou přišla i hráčka, která na palubovku NBA opravdu vkročí.
