Článek
Proto by ho měl číst každý Mostečan – bez ohledu na to, jestli v podobné lokalitě bydlí, pracuje, nebo ji jen denně míjí.
Most zná vyloučené lokality dlouhá léta. Ví, kde jsou. Ví, jak vypadají. A ví také, že se o nich dvacet let mluví, píše a slibuje. Tento text není dalším slibem. Je popisem konkrétního pokusu, který se odehrál přímo ve městě Mostě a přinesl první viditelné výsledky.
Autoři projektu Jiří Nedvěd (VIZE) a Jaroslav Pilař (VIZE)
Projekt Pod ochranou města vznikl z frustrace, nikoli z politické ambice. V roce 2019 se shodou okolností setkali Ing. Jiří Nedvěd (VIZE) a Jaroslav Pilař (VIZE). Spojoval je stejný pocit – nespokojenost s vývojem rodného města, obavy o jeho budoucnost a dlouhodobá nečinnost úředníků i vedení města. Právě z této frustrace se zrodil projekt „Pod ochranou města“. Ambiciózní iniciativa si dala za cíl řešit problematiku vyloučených lokalit jinak než dosud – bez projektů na sociální začleňování, bez hledání viníků, bez uplakaných žádostí o stát a bez přetvářky.
Od slov k činům: první lokalita
První lokalitou, na které se projekt začal prakticky realizovat, byla vyhlášená ulice M. G. Dobnera. Následovalo systematické mapování situace – jednoduchá, ale věcná analýza stavu lokality. Základní data poskytli samotní vlastníci objektů, tedy bytová družstva a společenství vlastníků jednotek. Na tuto fázi navázal dopis adresovaný jednotlivým vlastníkům bytových jednotek, ve kterém byli vyzváni ke spolupráci s výborem pro eliminaci a mapování sociálně negativních jevů, jenž celý projekt zastřešoval.
Reakce na dopis byly různorodé. Některé smířlivé, jiné otevřeně kritické. Podstatné však bylo jedno – komunikace se konečně rozběhla. Po letech mlčení a přehlížení problému vznikl prostor pro dialog.
Spolupráce s Úřadem práce: data místo dojmů
Autoři projektu následně navázali spolupráci s kontaktním pracovištěm Úřadu práce v Mostě. Na pravidelných schůzkách se otevřela tři klíčová témata: kontrola sociálních dávek, přímá úhrada sociálních dávek a koncept tzv. neodmítnutelné práce.
Kontrola a analýza sociálních dávek přinesla překvapivé zjištění. Neexistovala přímá souvislost mezi zneužíváním dávek a existencí vyloučených lokalit. Představa, že odebráním sociálních dávek se z obyvatel problémových oblastí stanou bezproblémoví občané, se ukázala jako mylná. Díky datům poskytnutým Úřadem práce bylo zřejmé, že téma, které politici často a rádi akcentovali, představuje slepou uličku. Například v roce 2020 bylo v Mostě vyplaceno pouze 342 doplatků na bydlení, z toho 93 na ubytovnách.
Zároveň se ukázala systémová slabina u příspěvku na bydlení. Nebylo možné efektivně kontrolovat společně posuzované osoby, které měly být dle zákona hlášeny ve stejném bytě jako žadatel. Důvod byl prostý – evidence obyvatel pracuje s adresou objektu, nikoliv konkrétní bytové jednotky.
Naopak institut přímé úhrady sociálních dávek se ukázal jako funkční nástroj. Využití zákonné možnosti zasílat dávky přímo poskytovatelům služeb nebo vlastníkům bytových jednotek, nikoliv samotným příjemcům, přineslo pozitivní efekt. Pro správce objektů znamenalo větší jistotu úhrad, pro dlužníky jasný signál, že sociální dávky neslouží jako kapesné.
Zajímavé bylo, že sociální pracovníci Úřadu práce měli k tomuto kroku zpočátku výhrady. Obávali se, že přímá úhrada nájemného by mohla negativně ovlivnit sociální situaci jejich klientů. Po vysvětlení principů a cílů projektu se však podařilo tyto obavy rozptýlit a spolupráce pokračovala.
Neodmítnutelná práce: konec bezpodmínečné pasivity
Na základě úzké spolupráce výboru, Úřadu práce a neziskové organizace vznikl koncept neodmítnutelné práce. V první vlně oslovil Úřad práce všechny nezaměstnané déle než šest měsíců, celkem přibližně 37 osob. Ti byli pozváni na setkání, kde jim byl představen koncept tréninkových pracovních míst. Neúčast byla hodnocena jako porušení podmínek a mohla vést ke krácení sociální podpory.
Kromě osob se zdravotním omezením a několika jednotlivců, kteří reagovali odstěhováním z lokality – šlo o první fakticky vystěhované – se dostavili téměř všichni. Každému bylo nabídnuto tréninkové pracovní místo. Odmítnutí opět znamenalo nesplnění podmínek pro pobírání sociálních dávek. Výsledkem bylo zaměstnání až 15 osob v rámci tréninkových pracovních míst. Ostatní měli zdravotní omezení, která práci neumožňovala, nebo lokalitu krátce poté opustili.
Kuriózní, ale výmluvnou ukázkou systému byl případ klienta, jehož zdravotní omezení mu údajně neumožňovalo pracovat ani na světle, ani ve tmě.
První výsledky, nikoli sliby
První konkrétní výsledek práce výboru a projektu „Pod ochranou města“ byl na světě. Projekt pomohl dlouhodobě nezaměstnaným, kteří spolupráci neodmítli, a zároveň vedl k přirozenému odchodu těch, kteří pravidla přijmout nechtěli.
Projekt „Pod ochranou města“ je postaven jako soubor vzájemně propojených opatření, jejichž cílem je řešit problematiku vyloučených lokalit komplexně, nikoliv izolovaně. Pro jeho skutečně funkční dopad je však nezbytné plošné uplatnění v rámci celého města.
Pilotní projekt jako důkaz
Tato první etapa nebyla akademickým cvičením ani politickým marketingem. Šlo o pilotní projekt, který v praxi ukázal, že změna je možná – pokud existuje vůle jednat, pracovat s daty a nastavit jasná pravidla. Výsledky byly viditelné a měřitelné. A především: nebyly založeny na slibech, ale na odpovědnosti.
