Článek
Dnes tuto roli zastává pověřený předseda. Často člověk zvolený spíše z nutnosti než z ambice. Má své zaměstnání, rodinu a funkci vykonává ve volném čase.
Současná podoba této pozice už ale neodpovídá realitě dnešního nájemního bydlení. Volání vlastníkům problémových bytů, řešení konfliktů či porušování pravidel často končí bez výsledku.
Nejde o selhání jednotlivců. Jde o to, že systém je nastaven tak, že dlouhodobě nemůže fungovat.
Klíčem k nápravě je profesionalizace pozice předsedy
Současná podoba funkce předsedy bytového domu přestává odpovídat realitě dnešního trhu s nájemním bydlením. Klasický „předseda“ v dnešní podobě často nedosahuje výkonu potřebného k předcházení problémům spojeným s pronajímáním bytů. Volání vlastníkům problémových jednotek a komunikace o sjednání nápravy je obtížná a mnohdy končí bez konkrétního výsledku.
Reforma této pozice, jakkoli se může zdát nepředstavitelná, představuje jednu z cest, jak udržet kvalitu bydlení a stabilitu vztahů v bytových domech.
Když dobrá vůle nestačí
Klasický předseda je na výroční schůzi zvolen z řad vlastníků bytových jednotek. Ideálně někdo, kdo v domě sám žije. Předpokládá se, že právě osobní vazba k místu zaručí odpovědný přístup a snahu řešit problémy v zájmu všech.
Praxe však ukazuje, že tento model funguje především tam, kde zatím nevznikly vážnější komplikace spojené s pronájmem bytů.
Místní předseda je často v důchodovém věku nebo má hlavní zaměstnání jinde a funkci vykonává ve svém volném čase. I když najde motivaci problémy řešit, naráží na limity svých časových možností i osobní bezpečnosti. Požadováním nápravy totiž omezuje problémové nájemníky, kteří si to nechtějí nechat líbit.
Vedle toho musí řešit poškození majetku, výskyt štěnic, neuhrazené nájmy či černé odběry elektrické energie. Často se stává prostředníkem v konfliktech, které přesahují jeho kompetence i možnosti.
Výsledkem je vyhoření, rezignace a postupný úpadek domu.
Čas na profesionální řešení
Reformovaný „předseda“, o kterého usilujeme, by využíval zkušeností klasických předsedů, avšak vykonával by funkci jako své hlavní zaměstnání. Součástí modelu by byla smlouva na plný pracovní úvazek a odpovídající finanční ohodnocení.
Jeden profesionální předseda by mohl řídit správu několika domů. Tím by se vytvořil silnější partner pro vlastníky, statutárního správce i veřejnou správu. Zjednodušila by se spolupráce s magistrátem, úřady, městskou či cizineckou policií.
Plná pracovní doba by znamenala aktivní přístup a každodenní kontakt jak s vlastníky problémových bytů, tak s ostatními vlastníky při běžné agendě správy domu. Nešlo by pouze o reakci na krizové situace, ale o systematickou prevenci.
Odměna za vykonanou práci by zajistila udržitelnost této pozice, neboť vždy bude dostatek kandidátů. Profesionalizace funkce předsedy může být klíčem k tomu, aby se bytové domy nestávaly místem postupného úpadku, ale stabilního a důstojného bydlení.
