Výpověď mostecké kavárny budí mrazivou vzpomínku na praktiky, které měly zůstat minulostí!

Když se kulturní prostor stane přítěží

Konec května 2024. Bez předchozího varování přichází výpověď z nájmu. Důvod? Prostory prý potřebuje město jako zázemí pro dělníky při rekonstrukci Kulturního domu Repre. Provoz, který několik let fungoval jako jeden z mála živých kulturních bodů v centru – koncerty, autorská čtení, výstavy, komunitní setkání, akce pro děti, menšiny i místní neziskové iniciativy – měl prostě skončit. Ne odbornou debatou, ne dialogem, ale oznámením.

Vybráno selektivně. A bez empatie

V offline světě Mostu se rychle rozšířila otázka, kterou si položil snad každý, kdo kdy v The Most Café seděl:

„Proč právě oni?“ V téže lokalitě totiž zůstaly jiné podniky – včetně těch, které k obrazu moderního, kultivovaného města příliš nepřispívají. Výpověď nedostaly. The Most Café ano. Radnice argumentovala tím, že kavárna zde fungovala nejkratší dobu. Jenže krátká doba provozu nijak nesnižuje společenský přínos. A už vůbec neospravedlňuje komunikaci bez ohledu, bez nabídky alternativy a bez snahy o dohodu, která by komunitě neublížila.

Právě zde město následně upřesnilo další důvod: že prostor potřebuje především pro administrativní zázemí související s rekonstrukcí Repre. Tento argument však vyvolal ještě větší rozpaky. Na samotné stavbě se totiž nachází dostatek montovaných buněk a technického zázemí, které podle běžné praxe zcela postačují jak pro koordinaci prací, tak pro administrativu. O to víc celé rozhodnutí působilo selektivně – a bez empatie.

Takto se nechová město, které touží oživit centrum společně s občany. Takto se chová město, které chce mít klid od hlasů, které nemůže kontrolovat.

„Malá rozměrem, ale veliká svým otiskem“

Majitelka The Most Café Klára Smrčková si na dobu před výpovědí vzpomíná jako na období, kdy kavárna žila silným komunitním životem.

„Dovolím si říct, že ačkoli malá rozměrem, roli hrála – a stále ještě hraje – velikou,“ říká. „Nejen, co se obyčejného kavárenského života týče, ale i v jistém přesahu do kulturního a společenského dění našeho města. Je to místo potkávací, kde vznikají nové nápady a kde se potkávají lidé, kteří se nebojí myslet jinak. Já jsem přesvědčená, že otisk zanechala obrovský – stala se inspirací pro spoustu dalších aktivních lidí.“

Načasování, které vyvolává otázky

Do kontextu celé situace navíc vstupuje detail, který veřejnost nemohla přehlédnout. Krátce před doručením výpovědi umožnila majitelka v kavárně vystavit satirické básně kritizující průběh a smysl rekonstrukce Repre. Nešlo o agresivní protest, ale o kultivovanou, občanskou poezii – ironii, která k otevřeným kulturním prostorům patří. Výstava vyvolala pozornost, debatu a reflexi toho, jak město komunikuje své projekty. A pak přišla výpověď.

Nelze tvrdit, že mezi oběma událostmi existuje přímá souvislost. Ale v situaci, kdy jiné provozy výpověď nedostaly, zatímco prostor, který dal hlas kritice města, ano – je pochopitelné, že veřejnost tenhle sled událostí vnímá jako víc než náhodu.

Klára Smrčková sama dnes odpovídá opatrně:

„Na tuto otázku se neodpovídá lehce. Obzvlášť teď, kdy je to skoro do roka a do dne od otevření přesunuté kavárny. Důvody, které byly oficiálně uvedeny, se podle mě nenaplnily. Ale nechám na každém, kdo se o kauzu zajímal, aby si odpověděl sám.“

Dialog, který se nikdy nekonal

O možnosti vysvětlit svůj pohled s vedením města podle Kláry Smrčkové prakticky nešlo:

„Z vlastní iniciativy jsem navštívila veřejné jednání zastupitelstva, kde z řad opozičních politiků padlo několik dotazů. Já osobně jsem tehdy žádné nevznesla – a jinou příležitost jsem neměla. Dá se říct, že jinou jsem nevyužila.“

Na otázku, zda jednání města působilo účelově, odpovídá:

„Myslím, že smýšlím naprosto rozdílně než vedení města. Pravděpodobně ani nemám kapacitu vidět v tom, co se dělo, jakýkoli dobrý účel.“

The Most Café nebyla jen kavárna

Byla to platforma občanské společnosti v praxi. Místo, kde se lidé setkávali bez bariér, bez vstupného a bez politické záštity. Prostor, kde se pěstoval dialog, kreativita a sounáležitost. Přesně to, co od 17. listopadu 1989 považujeme za základ demokracie: živá občanská kultura mimo vliv moci.

„Mostkaféčko bylo – nebo se o to vždy snažilo být – pro všechny,“ říká Klára Smrčková. „Místem, kde jste mohli odložit funkci, titul nebo i problém a prostě být obyčejným já. Nikdo nikoho nesoudil, lidé spolu komunikovali napříč generacemi, vyznáními i názory. Hodnoty, za které se cinkalo klíči, se možná vytrácí, ale já v ně nepřestávám věřit.“

Odchod. Ale ne konec

Kavárna musela opustit původní prostory k 31. srpnu 2024. Komunita však nezmizela – přesunula se do nových prostor u knihovny a podpořila provoz crowdfundingem. I to ukázalo, že šlo o prostor veřejného zájmu, ne o „další kavárnu“. Jenže škoda už byla napáchána: centrum Mostu ztratilo organický kulturní uzel. A když jednou něco z centra mizí, vrací se to mnohem hůř.

Most a 17. listopad: nepříjemné zrcadlo

Dnešní Most není Mostem roku 1989. Ale příliš mnoho lidí v posledních měsících vyslovilo větu, o níž jsme doufali, že ji už nebudeme potřebovat:

„Takhle demokracie neumírá – ne najednou, ale po malých krocích.“

Tady nejde o jednu kavárnu.

Jde o postoj města k občanské aktivitě, která vzniká mimo jeho kontrolu. O signál, že když nejste „pod radnicí“, můžete být snadno odstraněni.

A právě v tom tkví největší memento před 17. listopadem:

Svoboda nevymizí naráz. Začne tím, že přestaneme bránit ty nejmenší ostrůvky svobodného života.

📎 Použité zdroje (výběr)

– Deník – články o rekonstrukci Repre a o výpovědi The Most Café (květen–srpen 2024)

– HlídacíPes.org – komentáře k situaci v kultuře a samosprávě v Mostě

– Sociální sítě The Most Café – oficiální komunikace o výpovědi a stěhování (2024)

– Mostecké diskuzní skupiny na FB – veřejná reakce, svědectví návštěvníků (květen–září 2024)

– Rozhovory s návštěvníky a tvůrci kulturních akcí (nezveřejněné, komunitní výpovědi)

- Rozhovor s Klárou Smrčkovou