Článek
V ten moment se totiž stanete nadčlověkem. Čistým, ekologickým, osvobozeným od výfuků, benzínu a zdravého rozumu.
Řidiči? Ti už jsou jen relikvie minulosti – poslední dinosauři, kteří místo ropy spalují naději planety.
My cyklisté jsme napřed. My jsme budoucnost.
A taky trochu sekta. Ale taková voňavější – aspoň než po 30 kilometrech do kopce.
🌍 1. My neprodukujeme emise, jen endorfiny
Každý kilometr, který ujedu, je jako objetí pro Zemi.
Cítím, jak stromy tleskají, když projíždím kolem. Příroda šeptá:
„Díky, že jsi si dneska nešel sednout do té ocelové rakve na kolečkách.“
Mezitím vedle mě řidič spaluje litr benzínu, aby dojel pro bagetu.
A pak se diví, že mu taje lednička.
Ale my cyklisté chápeme: ne každý zvládne ten tlak být tak morálně čistý jako my.
☀️ 2. My nepotřebujeme benzín, my pijeme kombuchu
Zatímco řidič dolévá olej, já si dolévám kokosovou vodu.
On mění pneumatiky, já měním mindset.
On volá do servisu, já do vesmíru.
A když se mi přetrhne řetěz, nehroutím se.
Prostě si sednu, dám si avokádový toast a počkám, až mě obklopí aura ekologické nadřazenosti.
Protože co je pár kilometrů po kopci pěšky, když zachraňujete planetu?
🚗 3. Řidiči se posouvají, my se vyvíjíme
Řidiči používají volant. My používáme osvícení.
Oni sedí ve svých plechových krabicích a nadávají na kolony, které sami vytvořili.
My letíme kolem nich – zpocení, šťastní a lehce smrdící – s vědomím, že jsme lepší verze člověka.
Řidič: „Já mám 200 koní pod kapotou!“
Cyklista: „Já mám dva kvadricepsy a morální převahu.“
🔋 4. My jsme skutečně udržitelní (hlavně v sebeklamu)
Cyklista nepotřebuje parkovací místo, klimatizaci, ani rádio.
Jen trochu asfaltu, trochu kyslíku a dost prostoru pro ego.
Když jedu po městě, cítím, že zachraňuji svět — i když jedu pro latté v plastovém kelímku.
Ale to nevadí! Důležité je, že se to tváří ekologicky.
Všechno se dá odpustit, když máš batoh z recyklovaných PET lahví.
🧘♂️ 5. My jsme zen, vy jste zácpa
Cyklista má klid.
Každé auto, které ho míjí, mu připomíná:
„Jsem svobodný. Ty jsi uvězněn v dopravní metaforě své vlastní existence.“
Řidič stojí v koloně, nadává, mačká plyn a brzdí.
Já stojím vedle něj, na červené, a usmívám se.
Ne proto, že bych byl šťastný — ale protože vím, že on ví, že já vím, že já jsem lepší.
💀 6. A když umřeme, tak aspoň ekologicky
Řidič skončí v havarovaném vraku, cyklista v příkopu —
ale cyklista nezanechá uhlíkovou stopu.
Jen stopu pneumatik, potu a morální čistoty.
A planeta si oddechne:
„Tenhle to zvládl bez CO₂. Respekt.“
🚴♀️ Epilog: Buď jako já (ale jen trochu)
Takže, milí řidiči,
nechci říkat, že jsme lepší.
Chci jen říct, že my jsme planeta, zatímco vy jste… parkoviště.
Ale žádná nenávist — my cyklisté jsme mírumilovní.
Dokud nám neblokujete cyklopruh.
Pak jsme ekologická verze Hulka.
Mír, láska, a 1,5 metru odstupu.
#OčimaKola #ZachraňujemeSvětJednímŠlápnutím
