Fejetonista z řídítek, kronikář asfaltové džungle a člověk, který věří, že humor je nejlepší ochranný prvek po helmě (a někdy i lepší než helma).

Jezdím na kole městem a přežívám to tak dlouho, až jsem o tom začal psát.
Vidím svět z výšky sedla – kde řidiči vypadají jako vzdálení predátoři, chodci jako filozofové a cyklopruhy jako utopická fikce, která se testuje na živých lidech.

Píšu satiru o soužití cyklistů a aut, o absurditě dopravy a o tom, jak se z obyčejné jízdy do práce může stát spirituální drama i komedie zároveň.

Můj cíl?
Mír na asfaltu.
Nebo aspoň míň troubení.