Článek
Existuje zvláštní typ člověka. Není to chodec, není to cyklista, není to řidič. Je to Homo JennaChvilku. Evoluční větev, která věří, že když vysloví frázi „Já to jen na minutku tady hodím“, tak se okamžitě zruší prostor, čas, zákony i zdravý rozum.
A tohle stvoření miluje pěší zóny. Protože kde jinde by se dala nejlépe demonstrovat ta vnitřní jistota, že všechno na světě je tu pro něj.
Pěší zóna není pro pěší.
Pěší zóna je přece pro tatínka v Superbu, který musí dovézt rohlíky až ke dveřím.
Protože nosit věci v rukou?
To už je skoro komunismus.
Tihle lidé mají superhrdinské schopnosti:
• Neviditelnost značek.
Zákaz vjezdu? Značka?
To je pro ostatní.
On ví, že je vyvolený.
• Časová relativita.
Jejich „chvilka“ trvá v průměru od 7 do 40 minut.
Často i s cigárkem, telefonátem a malým filozofickým monologem u otevřeného kufru.
• Telepatická přednost.
Když blokují ulici, stojí tramvaj, autobus, kurýři, děti, babičky…
Ale on ví, že všichni chápou.
Protože on to jen na chvíli.
A nejlepší část?
Ten výraz.
Ten výraz, když mu někdo řekne „Tady se nesmí vjíždět.“
Výraz, který říká:
„Ty mi chceš říct, že já nejsem střed vesmíru? Že nejsi ochotný obětovat svůj pohyb, čas a vzduch jen kvůli mému majestátu? Jak se opovažuješ, smrtelníku.“
A přitom realita je jednoduchá:
Pěší zóna je pro lidi. Ne pro tvůj osobní tank.
Když tam vleze auto, město přestává být městem a začne být parkovištěm.
A jakmile je z toho parkoviště, začne být všechno hnusný, ucpaný, hlasitý a agresivní.
A pak ti samí lidé řeknou:
„Praha už nemá atmosféru…“
No jasně. Protože sis ji zastavil kufrem.
