Článek
Princip legitimního očekávání
Jakým způsobem je tento princip zakotven v ústavě, ponechme na ústavních právnících. Využijme současné odborářské a opoziční iniciativy a podívejme se na tento princip z praktické stránky, zda je vůbec možné ho v důchodovém systému uplatňovat. A také, zda je to vůbec důležité.
Princip legitimního očekávání nebo také princip předvídatelnosti. Běžně mu rozumíme tak, že se během zápasu nemění pravidla hry. Je to logické a správné. Může na takovém principu průběžný důchodový systém fungovat? Pokud ano, musel by fungovat tak, že ten, kdo do něho vstupuje, přesně ví, kolik do něho bude platit a kdy a kolik za to dostane. Dopředu by tedy znal pravidla hry a ta by se pro něho po celou dobu jeho života nezměnila. Je to reálné?
Jak průběžný důchodový systém reálně funguje
Průběžný důchodový systém je založen na principu, kdy pracující platí důchody důchodcům. Počty pracujících i důchodců se ale neustále mění, jak vyplývá z údajů Českého statistického úřadu. Pokud při takových změnách chceme zajistit dlouhodobě stabilní výši důchodů, musíme mít možnost měnit pravidla, podle kterých důchodový systém funguje.
Od roku 1960 naše společnost velmi rychle stárne. Tehdy bylo na jednoho občana ve věku 65+ sedm občanů ve věku 16-64 let. Nyní to jsou už jen tři na jednoho a v roce 2050 to budou dokonce pouze dva na jednoho. Pokud by se s důchodovým systémem nic neudělalo, pak by v roce 2050 mohly být průměrné důchody pouze 13.000 Kč oproti dnešním 19.500 Kč.
Pokud ale chceme, aby důchody zůstaly i v budoucnu na současné úrovni, pak musíme mít možnost pravidla hry měnit.
První možností je prodloužit věk odchodu do důchodu. Aby se v roce 2050 vyrovnal poměr pracujících k důchodcům na současnou úroveň, muselo by se v roce 2050 odcházet do důchodu v 71 letech! To by se týkalo dnešních čtyřicátníků.
Druhou možností je ponechat věk odchodu do důchodu na 65 letech, ale zvýšit odvody z hrubé mzdy do důchodového systému ze současných 28 %, což je průměrně 8.400 Kč měsíčně, na 42 %, tedy na průměrně 12.600 Kč měsíčně!
Provádění změn v průběhu zápasu je proto nedílnou a nutnou součástí důchodového systému, pokud dominantně využívá průběžné financování důchodů. A v posledních letech jsou změny razantní, v poslední době například vedly ke změně věku odchodu do důchodu ze 60 na 65 let. Vzpomínáte si, že by vám před 40 lety, když vám bylo 20, někdo oznámil, že nebudete do důchodu odcházet v 57 nebo 60, jak bylo v té době obvyklé, ale v 65? To je mnohem větší porušení předvídatelnosti než to, co nyní opozice a odbory kritizují. K porušování předvídatelnosti průběžného důchodového systému docházelo a dochází neustále.
Princip legitimního očekávání pro průběžný důchodový systém neplatí a platit nemůže. Je tedy protiústavní?
Jak to odboráři a opozice myslí
Jako porušení předvídatelnosti, a tedy porušení ústavy jim stačí, že se v reakci na bezprecedentní vývoj inflace musí změnit pravidla valorizace důchodů, která jsou na výši inflace vázána. A jsou připraveni v tom vládě zabránit i formou ústavní žaloby. Přitom i odboráři a opozice mohli takovou situaci s dostatečným předstihem předvídat a zasadili se o to, aby pravidla valorizace byla jiná, vhodnější, tak aby bez operativních zásahů umožňovala řešit mimořádné situace, jako je tato, aniž by zruinovala státní rozpočet? Bohužel, do úvah o dlouhodobé předvídatelnosti důchodového systému se odboráři ani opozice nepouští. A to je jejich velká chyba, protože i oni mají odpovědnost za udržování stability důchodového systému a sociální soudržnosti společnosti. Uvědomují si to?
Pokud by měli kritici v tomto konkrétním případě pravdu a protiústavnost by se potvrdila, pak by se dala legitimně zpochybnit ústavnost celého průběžného důchodového systému. Na hraně ústavnosti je totiž i z pohledu dalšího ústavního principu, a to principu zásluhovosti, jak již konstatoval v minulosti ústavní soud.
Současný důchodový systém je především úplně špatný
Všechny vyspělé země, se kterými bychom se měly srovnávat, mají důchodový systém postaven na dvou nebo třech stejně důležitých pilířích (zde). Ten průběžný, který je u nás zcela dominantní, je tam doplněn silným pilířem soukromého spoření na povinné nebo dobrovolné bázi, případně na obou.
Průběžný pilíř zajišťuje všem důchodcům základní příjem na principu solidarity, spořící pilíře pak významný dodatkový příjem na principu zásluhovosti. Takový důchodový systém je dlouhodobě stabilní, rozumně předvídatelný a přiměřeně spravedlivý.
Kombinovaný důchodový systém je jediný použitelný recept i pro nás.
Spory o to, zda ten či onen krok vlády v oblasti důchodů je či není v souladu s ústavou, může být zajímavý pro ústavní právníky. Není ale vůbec důležitý pro současné ani pro budoucí důchodce. Neřeší totiž podstatu problému, kterou je chronický a stále větší nedostatek peněz na slušné důchody. V rámci současného dominantně průběžného systému se ani rozumně vyřešit nedá.
Od našich vládních a opozičních politiků, zaměstnavatelů a odborů očekáváme, že se přestanou vysilovat v šarvátkách o nesmyslech, zasednou k jednacímu stolu, předloží reálné návrhy na změnu současného nefunkčního důchodového systému na systém dlouhodobě funkční a dohodnou se na něm. Nejlépe hned, včera bylo pozdě.
