Článek
Proč mají politici stále blíž k influencerům než k běžným voličům?
Ještě před pár lety se politici snažili působit jako státníci. Dnes se snaží působit jako značky. Mají vlastní vizuální styl, osobní slogan, tým na sociální sítě, plán obsahu a strategii „engagementu“. Místo debat v kulturních domech natáčí reels. Místo programů řeší dosah. A místo obyčejných voličů se stále častěji obracejí na influencery.
Na první pohled to dává smysl. Influencer má publikum. Má důvěru sledujících. Umí mluvit jejich jazykem. Umí zjednodušit složité téma do krátkého videa. Pro politika je to ideální kanál: rychlý zásah, minimální odpor, maximum pozornosti.
Jenže právě tady vzniká problém.
Politik se přestává orientovat na občana a začíná se orientovat na algoritmus. Neptá se: „Co lidé potřebují slyšet?“ Ptá se: „Co se bude sdílet?“ Neřeší: „Jak vysvětlím reformu?“ Řeší: „Jak z toho udělám virál?“
Influencer je z definice někdo, kdo žije z pozornosti. Politika by měla žít z odpovědnosti. Když se tyto dva světy propojí, vzniká hybrid: politik-influencer. Člověk, který musí neustále produkovat obsah, emoce, konflikty, jednoduché slogany a osobní příběhy.
Komplexní témata se do tohoto formátu nevejdou. Důchodová reforma, rozpočet, zdravotnictví, klimatická politika — to nejsou témata na 30 sekund. To jsou témata na hodiny diskuse, data, kompromisy. Ale algoritmus odměňuje něco jiného: emoce, polarizaci, drama, osobnost.
A tak se politika mění ve formu reality show.
Influencer nabízí politikovi něco, co běžný volič nemá: strukturované publikum. Segmentované, loajální, měřitelné. Politik přesně ví, kolik lidí video vidělo, kolik reagovalo, kolik kliklo. U běžných občanů nic takového nemá. Tam je kontakt pomalý, neefektivní, náročný.
Influencer je zkratka. Občan je práce.
Další faktor je psychologický. Politici jsou dnes permanentně pod tlakem. Média, sociální sítě, průzkumy, kritika. Influencer je často příjemnější prostředí než veřejná debata. Je to kontrolovaný prostor. Bez nepříjemných otázek. Bez složitých konfrontací. Bez kontextu.
Rozhovor s influencerem je bezpečný. Vystoupení před občany je riziko.
Navíc influencer funguje jako filtr reality. Zprostředkovává politiku skrze vlastní osobnost. Volič pak nereaguje na politický obsah, ale na emoce, sympatie, identifikaci s influencem. Politika se stává lifestyle obsahem. Něčím, co se konzumuje podobně jako móda, fitness nebo cestování.
Tím se ale zásadně mění role občana. Už není partnerem v dialogu. Je publikem. Sledujícím. Konzumentem obsahu.
A to je nebezpečný posun.
Protože občan, který je publikem, nemá moc. Má jen pozornost. Může dát like, sdílet, komentovat. Ale nemá prostor na skutečnou diskusi, na kladení nepříjemných otázek, na dlouhodobý tlak. Influencer filtruje realitu. Vybírá témata, tón, rámec.
Politik tak komunikuje s lidmi skrze někoho jiného. A tím ztrácí přímý kontakt s realitou.
Vzniká zvláštní paradox: nikdy v historii neměli politici tolik komunikačních kanálů — a přesto mají méně skutečného kontaktu s běžnými lidmi než dřív. Komunikují nonstop, ale většinou jednosměrně. Mluví, ale málo poslouchají.
Influencer je atraktivní, protože zjednodušuje svět. Politika je složitá. Občan je složitý. Demokracie je složitá. Ale algoritmus chce jednoduchost.
A tak se politika přizpůsobuje algoritmu, ne realitě.
Když se politik orientuje víc na influencery než na občany, začíná ztrácet cit pro to, co se opravdu děje ve společnosti. Vidí jen bubliny, statistiky, trendy, „nálady publika“. Nevidí každodenní frustrace, ticho, rezignaci, strach, který se nedá přetavit do virálního videa.
Influencer reprezentuje hlas, který je slyšet. Občan často reprezentuje hlas, který je unavený.
A politika by měla být především o těch unavených, ne o těch viditelných.
Problém není v tom, že politici mluví s influencery. Problém je v tom, že je to pro ně pohodlnější než mluvit s lidmi, kteří nemají dosah, ale mají problémy.
Demokracie nevznikla jako marketingový projekt. Vznikla jako systém, kde se moc legitimuje skrze dialog se společností. Ne skrze algoritmus, ne skrze značku, ne skrze sledovanost.
Jakmile se z politika stane influencer, přestává být zástupcem. Stává se obsahem.
A jakmile se z občana stane publikum, přestává být občanem. Stává se číslem ve statistice dosahu.
