Článek
Už dva roky a několik měsíců trvá krvavá válka na Ukrajině, kam vpadlo Rusko. Krátce po 24. únoru 2022 byla slyšet kromě pochopitelného odsouzení této ruské agrese optimistická slova o tom, jak Ukrajinci vyženou Rusy z okupovaných území a ruská ekonomika se zhroutí pod vlivem sankcí. Nestalo se ani jedno. Ukrajinská protiofenziva v loňském roce úspěšná nebyla, ruské ekonomice se daří relativně dobře. Rozhodně se nehroutí.
Tato očekávání byla patrně vlivem emocí a přání. Ano, bylo by správné a spravedlivé, aby Rusko prohrálo a jejich vrcholní představitelé pykali za svůj zločin proti míru. Reálný život však není pohádka a spravedlivý často není. Takže představa velkého vítězství Ukrajiny nad Ruskem je v reálu dosti nepravděpodobná. Stačí se podívat na mapu jak velké (ba přímo obrovské) Rusko je, a jak velká je Ukrajina. Nemluvě o jaderných zbraních. Co se týče západních sankcí vůči Rusku sice chápu jejich zavedení z pohledu toho neobchodovat s agresorem. Nicméně ekonomicky opravdu funkční by byly pouze v případě, kdyby se kromě Západu k nim přidaly i země z ostatních částí světa, což se zdaleka nestalo.
A tak válka pokračuje dál a umírají tisíce, desetitisíce, ba statisíce lidí. Konec je v nedohlednu. Na jaře to dokonce vypadalo - jak popisuje ve svém textu komentátor LN Marek Hudema - že Ukrajina začíná pomalu, ale definitivně prohrávat s Ruskem. Ukrajinci přicházeli o části území a hrozily průlomy frontové linie. „K ničemu takovému ale nedošlo a nedojde. Stejně tak se nedá očekávat, že Ukrajinci díky dodávkám nových amerických zbraní vytlačí v průběhu pár týdnů ruskou armádu z podstatné části svého území,“ myslel si Hudema.
Slabost Ukrajiny byla podle něj způsobena zastavením americké pomoci. Ta byla obnovena a zároveň některé západní země zrušily či zmírnily omezení, kterými podmínily dodávky své vojenské techniky Ukrajině. Tato pomoc Ukrajině určitě může pomoci v zastavení současné ruské ofenzivy. Zázrak v naprostý zvrat války se však očekávat nedá. Včetně Ukrajinci toužebně očekávaných stíhaček F16, které jim už loni přislíbily Dánsko, Norsko, Nizozemsko a Belgie, a nyní mají k nim dorazit.
Rusko se zaměřilo na ukrajinskou energetiku
Rusko se proto místo postupu na frontě zaměřilo na ukrajinskou energetiku. „Co přesně Rusko zničilo se neví, to Ukrajinci nezveřejnili. Nicméně pravděpodobně jsou vyřazeny z provozu skoro všechny velké tepelné elektrárny a polovina vodních. Ukrajina jede, pokud jde o velké zdroje, jen na jaderných elektrárnách. Vypadá to ale, že jsou poškozena jejich připojení na záložní zdroje, a pokud bude destrukce přívodu elektřiny k nim pokračovat, bude zřejmě potřeba je vypnout. Ukrajina bude mít problém se zásobováním elektřinou i teplem, což se projeví hlavně až přijde první výraznější ochlazení na podzim,“ uvedl Hudema.
Krize v zásobování elektřinou vedoucí k problémům s teplem má potenciál vyvolat nepokoje a tlak na mír za každou cenu. Může způsobit i další vlnu odchodů z Ukrajiny. Moskva doufá, že se ukrajinský stát zhroutí a Rusko obsadí podstatnou část země. Což se doufejme nestane. Kyjev se zase soustředí na ničení ruského loďstva v Černém moři a na Krym a jeho okolí. Cílem je zbavit Krym protiletecké ochrany, tím umožnit útok na most spojující Krym s Ruskem a nakonec odříznout poloostrov od zásobování.
„V Kyjevě dobře vědí, že ruský prezident Vladimir Putin se nechce Krymu vzdát za žádnou cenu a zároveň jsou ukrajinští politici schopni Krym odepsat, i když o tom nemluví. Ostatně 43 procent Ukrajinců je ochotno se spokojit s návratem do hranic v roce 2022, tedy bez Krymu a Donbasu. Výměnou za to, že by Kyjev přestal ohrožovat Krym, by mohl získat od Kremlu mír,“ domníval se Hudema.
Požadavky obou válčících zemí příliš optimismu k ukončení bojů nenabízejí
Mezitím se konal 15. až 16. června ve Švýcarsku takzvaný mírový summit za účasti 102 států. Rusko však chybělo. Dokonce i Čína. Těžko se pak hledá smysl celé akce. Zvláště pak, když 22 zemí odmítlo podepsat finální deklaraci. „Asi nepřekvapí, že se k závěrečnému komuniké, že má Rusko vyklidit celé ukrajinské teritorium a platit válečné reparace, nepřipojily ani Indie a Brazílie. Je správné, že se má dodržovat mezinárodní právo, ale pokud se ke komuniké nepřipojily ani Indonésie, Saúdská Arábie, Thajsko, Malajsie a Filipíny, pak už máme docela velký problém,“ myslel si v LN komentátor Jan Macháček.
Požadavky obou válčících zemí zatím příliš optimismu k ukončení bojů nenabízejí. Ruské mírové požadavky, například uznání Doněcké, Luhanské, Chersonské a Záporožské oblasti jako součást Ruska, jsou nesmyslné a s tímto požadavkem začínat jednání nejde. Rusko okupuje celý Luhansk, ale jenom část dalších oblastí. Podobné je to s požadavkem Ukrajiny, že jednání mohou začít, až se Rusko stáhne ze všech částí okupované Ukrajiny.
Samozřejmě, že velmi významná je i role USA. Generálporučík ve výslužbě Keith Kellog a Fred Fleitz jako poradci představili Donaldu Trumpovi plán ukončení války na Ukrajině. Další vojenská podpora napadené země by v rámci něj měla být podmíněna zahájením mírových jednání a Rusko by k jednání měla přinutit hrozba, že USA podporu Ukrajiny ještě zvýší. Ukrajina by se v rámci jejich návrhu nemusela formálně vzdát části svého území ve prospěch Ruska. Zároveň ale Fred Fleitz označil za nepravděpodobné, že by v nejbližší době získala zpět kontrolu nad celým svým územím. „Obáváme se, že se z toho stala opotřebovací válka, která zabije celou generaci mladých mužů,“ konstatoval. Pro trvalý mír na Ukrajině by podle dvojice poradců byly nutné bezpečnostní záruky pro tuto východoevropskou zemi, jejíž součástí by bylo vyzbrojení Ukrajiny po zuby.
Jan Macháček si myslí, že příměří (a následně možná někdy nějaký velký mír) nastane klidem zbraní na bojové linii. „Buď bude příčinou vyčerpání a únava a klidu zbraní bude předcházet pouze nějaká relativně nízká vojenská diplomacie. Když to bude držet, dá se na tom stavět něco trvalejšího. Nebo se nad tím žádná nadstavba budovat nebude a stejně to bude jakžtakž držet,“ uvedl.
„Rozuzlení nečekejme letos, ale nejspíše v příštích dvou letech. A možná ani to ne,“ domníval se ve svém textu spolupracovník LN Tomáš Vlach. Také se obávám, že tato válka hned tak neskončí a bude i nadále umírat celá generace mladých mužů. Kéž bychom se mýlili.
Zdroj:
