Článek
S výjimkou: platí pro sourozenecké skupiny a děti se zdravotním postižením (z důvodu realističnosti: pěstounských rodin pro děti se speciálními potřebami zatím bohužel není dost).
Psychické poznamenání často na celý život
Ona ale samozřejmě svá specifika má jakákoli péče o traumatizované malé dítě, které nemůže vyrůstat ve své biologické rodině. Příběhy dětí, které u nás první procházku ven zažijí, až když umí chodit celá skupina (protože nejsou lidi, aby s nimi šli ven zvlášť, individuálně), mi trhají srdce dosud, i když čisté, nakrmené a přebalené jsou. Samozřejmě ale horší je psychické poznamenání. Často na celý život. S tím, že zkrátka ústavní péče, byť sebelepší, nenahradí potřebu mít svého člověka, a s ním hluboký vztah. To se tedy naštěstí už podařilo schválit před dvěma lety i díky setrvale klesajícímu počtu dětí pod tři roky v ústavech. A nyní už jsme ve fázi, kdy se musíme soustředit na dostatek kvalitních pěstounských rodin pro tyto děti - je jich potřeba něco mezi 100 a 200, v rámci celé ČR.
Proto velmi vítám novelu, která se zaměřuje právě na podporu efektivního přístupu k zájemcům o pěstounství. Novela prošla ve středu 4.10. vládou, najdete ji zde .
Podpora zájemců o pěstounství - ať nejsou roky „ve frontě“
Z důvodové zprávy snadno pochopíte dnešní odrazující stav: „Současný systém zprostředkování náhradní rodinné péče (NRP) je zatížen poměrně značnou zdlouhavostí a administrativní náročností.“ Co to znamená v praxi pro pěstouny? Opět cituji: „Žádost o zprostředkování pěstounské péče nebo osvojení se podává u obecního úřadu obce s rozšířenou působností, příslušného podle místa trvalého pobytu žadatele, tento správní orgán provádí prvotní úkony a šetření, shromažďuje podklady a následně řízení předává krajskému úřadu, v jehož správním obvodu se obecní úřad obce s rozšířenou působností nachází. Krajský úřad provádí další dokazování, žadatel absolvuje povinnou přípravu k přijetí dítěte do rodiny“.
Příprava a důkladné zkontrolování budoucí rodiny je samozřejmě v pořádku, zdlouhavost celého procesu ale nikoli. Možná namítnete: je v pořádku, že si lidé trochu počkají. Dítě není nějaká „komodita“. Jenže oni (a opět cituji) „žadatelé musí v některých případech (krajích) čekat i několik týdnů až měsíců, než krajský úřad vypíše či naplní přípravu k přijetí dítěte do rodiny a/nebo než dojde k psychologickému posouzení žadatele a jeho rodiny.“ Představte si tedy, že se doma poradíte, rozhodnete otevřít svou rodinu, ozvete se na úřad - a první pozvánka k „aktivitě“ ze strany státu přijde klidně po půl roce. Někde i po tři čtvrtě. Mysleli byste, že o vás stát v takové chvíli stojí? Prověřování pak totiž samozřejmě trvá klidně i další rok.
Zrychlujeme posuzování žadatelů
Plně tedy souhlasím s cílem posuzování „zrychlit tak, že si sami žadatelé budou moci vybrat pověřenou organizaci, kde přípravy k přijetí dítěte do rodiny absolvují (žadatelé si budou moci zvolit organizaci, která je pro ně v lepší dojezdové vzdálenosti a nabízí např. pro žadatele vhodnější termíny konání příprav) a nebude tedy třeba čekat na naplnění kapacity či vypsání termínu konání příprav ze strany krajského úřadu.“ Zní to jako drobnost, ale z praxe vidím obrovskou potřebu této změny.
Cílem je pomoc rodinám ušitá na míru
Další věci, které v novele jsou, jdou také směrem podpory náhradních rodin, včetně financí pro doprovodné služby. Opět je cílem pomoc rodinám ušít na míru. Zaměřit vzdělávání pěstounů a přímou práci sociálních pracovníků s rodinami tak, aby vše bylo vyladěné pro konkrétní rodinu a situaci a včas se předcházelo problémům. Takovou pomocí může být i zabezpečit přechodným pěstounům supervizi, na což se nyní nedostává finančních prostředků, stejně jako např. na potřebné psychoterapie pro svěřené děti.
Roky v naší zemi stovky lidí chtějí zajistit malým dětem co nejdříve domov, ve kterém budou moci spokojeně vyrůstat do doby, než se vyřeší situace jejich rodičů nebo než se trvale zjistí, že návrat není možný. Novela se proto zaměřuje na pěstouny a zájemce o pěstounství a snaží se vytvořit přívětivější prostředí a poskytnout pomocnou ruku v případě překážek. I díky tomu bude věřím brzy mít většina malých dětí v České republice možnost vyrůstat v prostředí domova a ne ústavu, tak, jak jsme to v létě 2021 na můj návrh schválili. Jiné země tuto výzvu v péči o nejmenší zvládly. Právě u dětí do tří let je totiž pečující náruč maximálně důležitá.
_______________________________________________________________
Zdroj:
tisk na vládě: https://www.odok.cz/portal/veklep/material/ALBSCNPJ6EPJ/