S Olgou přímo - Chrudim, Lanškroun a Choceň

Hned přivítání na radnici v Chrudimi je příslibem celého příjemného dne. Setkávám se s radním Alešem Nunvářem - má v gesci sociální věci, kterým se Piráti v Chrudimi věnují už druhé období. Celé setkání je díky němu, Lence Martínkové Španihelové a dalším skvěle organizované. A jdeme hned na věc.

V Chrudimi mají velmi dobře nastavenou síť neziskových organizací, služby se doplňují, navazují na sebe a funguje jim spolupráce. V průběhu dopoledne mi představují, co která dělá, a s jakými problémy i dilematy se potýká. Třeba: od nemožnosti aplikovat klientovi kortikoidní mastičku (musí to udělat zdravotník, pokud je klient dezorientovaný či nesvéprávný), až po problémy třeba s dofinancováváním od obcí.

Velkým tématem je duševní zdraví. Zápolí s nedostatkem psychiatrů a psychologů, služeb v oblasti duševního zdraví, a to v celém kraji. Opět příklad: nová skupina klientů - mladí lidé 18 až 25 let. Nespadají už do kategorie děti, ale není pro ně dostatek podpůrných služeb, nikdo si neví moc rady. Ráno vůbec nevstanou z postele, trpí naprostou letargií, je velmi těžké dostat je zpět do života. Poslouchám, s čím bych mohla pomoc. Sama si píšu jak k (ne)dostupnosti psychoterapie, tak k těm nástrahám na sociálně-zdravotním pomezí, čím se zabývat prostě musím. A vím, že v kalendáři mám právě setkání k ukotvení psychoterapie v obou následujících týdnech.

Transformaci maximálně podporuju. V každém zařízení, kde jsou děti nebo lidé v aktivním věku. Navštěvujeme byt, kde má každý svůj pokoj, prostě domov, ne zařízení. Žije tu 5 dětí, mají 3 vychovatele a 2 noční asistentky. Skvělé je, že děti vyrůstají v normální zástavbě, chodí do běžné školy, mají vlastní klíče, vaří společně, chodí na kroužky, jezdí společně na dovolené, je to úplně jiný „svět“ než vyrůstat v klasickém dětském domově. Oceňuju i velmi progresivní a akční paní ředitelku. Všechno je o lidech.

Pravdou je, že vychovatelé mají dost napilno. Vaří, vodí děti na kroužky, řeší školu, úkoly, problémy, prostě fungují jako rodiče. Ale navíc děti dál jsou v kontaktu s původní rodinou, dochází na terapie, řeší se důvody, proč byly odebrané.

Povídám si s chlapcem, co byl v ústavní péči do dvou let. A teď poslední dva roky žije v tomto bytě. Pořád u něj přetrvává určitá neschopnost se rozhodnout, ptá se, jestli si může vzít něco z ledničky. Je pořád trochu „paralyzovaný“, když se má rozhodovat, přitom je velmi dobrý ve škole, ve fotbale, ale ústavní péče na něm nechala velké stopy. Děti třeba nevěděly, že kuře má „víc částí“ - všechny chtěly jenom stehno, protože z ústavního dětského domova znaly jen přidělené stehno na talíři. Z ústavní péče nejsou zvyklé odnášet odpadky, zkoušet drobné opravy věcí, to všechno dělá údržbář.

Opět se mi potvrzuje, že transformace dětského domova do klasického bydlení je zásadní pro rozvoj dětí, pro jejich vstup do běžného života. A v Lanškrouně je vidět, že když se chce, tak to jde. A ukázkově.

Zkoušíme vědomostní kvíz 🙂 a pak debatujeme o parlamentu, politice, rozhodování v politice. A opět odpovídám na otázky, jak to zvládám, časově i osobnostně, co je potřeba udělat v postupných krocích, jaké jsou strategie, jak posílit komunál a jak přilákat víc členů do strany, klasika. A tentokrát v moc milé atmosféře. Celý den.