Hlavní obsah
Lidé a společnost

Žít (skoro) jako každý jiný. To je transformace velkých ústavů

Foto: Olga Richterová

Do Stodu jsem se vydala s hejtmanem R. Špotákem i náměstkem P. Bosákem.

Domov pro osoby se zdravotním postižením Stod prošel transformací od velkého domova k bytům. Zatím má kapacitu 143 klientů. Pobytovou službu poskytuje dospělým osobám s mentálním a kombinovaným postižením. A právě bydlení mě zajímá.

Článek

Stod je malé město v Plzeňském kraji. Místní domov pro mentálně a kombinovaně postižené lidi se postupně změnil v samostatné domácnosti. Skutečné domovy. A musím přiznat, že jsem z návštěvy byla nadšená. Když říkám domácnosti, tak opravdu myslím malé domky s obývacím pokojem a společnou kuchyní, kde žijí lidé v počtu 5 až 6 klientů. To je maximum. Přizpůsobené domácnosti slouží i lidem s těžkými poruchami chování či poruchami autistického spektra. Jedná se o lidi, kteří byli mnohokrát hospitalizovaní na psychiatrii, často k nim volali sanitky, protože je v jiných zařízeních nezvládali. A tady, v malých domácnostech, u nich už pohotovost roky být nemusela a hospitalizovaní už také dlouhou dobu kvůli záchvatům nebyli. Proč?

Foto: Olga Richterová

Focení pro oboustrannou vzpomínku. Návštěva pro mě byla velký zážitek.

Pomáhá vhodné prostředí k žití a naplnění potřeb

Odpověď je jednoduchá. Domácké prostředí jim tak vyhovuje, že se podařilo, aby byly naplněny jejich potřeby, aby se zkrátka a jednoduše měli dobře. Co to znamená? Například stárnoucí rodiče lidí s těmito poruchami, kteří se o ně doma roky starali, ale dochází jim síly, vědí, že mají svoje již dospělé děti v dobrých podmínkách. Byla jsem se podívat i uvnitř jedné domácnosti. Zaujaly mě zejména detaily. Je tam vychytané úplně všechno. Počínaje například dveřmi, ty jsou členěné na dvoutřetinové zavírání s možností odkrýt horní nikoli okénko, ale prostě horní část (je to vidět na fotografii) a nahlédnout dovnitř. Pokud se v pokoji něco děje a pracovník potřebuje mít přehled, tak sice nevstoupí do pokoje a nenaruší osobní zónu dotyčného, ale získá náhled.

Je to přesně ten způsob, jak nenarušit osobní prostor lidí, co tam žijí, ale umožnit řešení situace, když přítomný pečovatel nebo pečovatelka vyhodnotí, že to je potřeba. V domácnosti je třeba úplně běžná kuchyň, ale zase, zaujal mě detail, zásuvky na nože a příbory jsou uzamykatelné. A to v případě, když se něco děje. Tím se předejde tomu, že by se v rozrušení někdo do zásuvky dostal. Poslední možná překvapivý detail je, že většina běžného vybavení se dá přišroubovat ke stěně, jen musí být z masivu. Samozřejmostí je zrcadlo z nerezu, nerozbitné, stejně jako nerezová toaletní mísa. Jde o bezpečí.

Foto: Olga Richterová

Náhled do pokoje skrz horní díl dveří ukazuje pan ředitel Rosenberger.

Inspirace a know-how pro další zařízení

Domov pro osoby se zdravotním postižením Stod slouží lidem, kteří by bez unikátní péče takhle spokojeně žít nemohli. Je velkou inspirací pro další zařízení a současně je skvělé, že poskytuje konzultace s transformací velkých pobytových zařízení na malé domácnosti pro 6 klientů dalším.

Pomohly dvě věci. Osvícený a šikovný ředitel, který do toho chtěl jít a věděl, že to pro klienty v jeho zařízeních bude prospěšné. Za to tleskám. Druhou věcí je motivace finanční, využili také peníze z Evropské unie, protože z velké části transformaci platila Evropa. Je pravda, že provoz takových domácností je o trošku dražší, protože je potřeba o něco víc pečovatelů, ale zase se ušetří v  jiných složkách systému. Třeba na tom, že sanitky nevyjíždí tak často, a na tom, že lidé nemusí být hospitalizováni v psychiatrických léčebnách. To stojí obrovské peníze, které Stod šetří. A tahle péče taky tak často nevede k vyhoření u pracovníků - vidí, že klientům svědčí.

Foto: Olga Richterová

Kdo to platil? Evropa a Plzeňský kraj. Nebo prostě: občané z daní. Pro ty, kdo by úplně samostatně žít nezvládli.

Každý potřebuje mít svoje bezpečné místo

A na závěr jeden osobní postřeh. Hodně mě zaujalo, jak běžně vypadaly věci, které měli klienti ve svých pokojích, ve své domácnosti. Viděla jsem tam laky na nehty, parfémy a vystavené fotky a obrázky. Ty úplně běžné osobní věci, které jsou pro nás všechny přirozené, zdobíme jimi naše domovy, a stejně tak vypadal Stod. Je to přirozené. A právě tenhle detail je pro mě další připomínkou toho, že každý potřebuje mít takovéhle svoje místečko, svůj pokoj, který si vyzdobí po svém. A že je to jedno, jestli máte nějaké duševní onemocnění nebo jiný handicap, protože tenhle běžný způsob života si přeje téměř každý. I proto jsem velká zastánkyně transformace velkých ústavních zařízení. Návštěva ve Stodu mi dává velkou naději, že to v Česku takhle dobře může jít i kdekoli jinde.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz