Článek
V Česku jsou zhruba dvě stovky azylových domů s celkovou kapacitou přes pět tisíc lůžek. Přesný počet se mírně mění podle aktuální registrace a zřizovatelů. Jedno je ale jisté - jejich kapacity nestačí. Situaci by nejvíce zlepšilo zavedení dostupného sociálního bydlení, rozšíření kapacit, financování pobytových sociálních služeb a účinná prevence ztráty bydlení přímo v obcích.
Města a obce zpravidla v posledních letech staví nájemní byty. Někde tak samosprávy lákají určité profese, jinde má výstavba či rekonstrukce řešit právě bytovou nouzi. Ovšem pro sociální bydlení stále chybí statisíce obecních bytů. V Česku není dostatečná finanční i metodická pomoc státu pro města a obce, aby mohly kupovat či stavět nízkonákladové a sociální byty. Pokulhává i navýšení dotací pro neziskové organizace jako jsou Charita, Armáda spásy, Naděje a další, které azylové domy provozují. Opomíjený je také důraz na chybějící kapacity pro specifické skupiny jako jsou například pro oběti domácího násilí, senioři nebo lidi se zdravotním a duševním postižením.
Ilustrační obrázek
Chybí jasná pravidla a povinnost obcí pro to, jak zajistit bydlení pro lidi v nouzi. Ti často zůstávají v azylových domech déle, než je nutné (standardně do jednoho roku), protože zkrátka nemají kam odejít. A tak zůstávají i ve chvíli, kdy jsou podmínky opravdu zoufalé.
Za všechny příběh paní Olgy a jejího dospělého autistického syna
„Jmenuji se Olga, je mi 57 let a od narození mého dvacetiletého syna Romana jsem na všechno sama. Romanovi byla navíc diagnostikována porucha autistického spektra. Přestože se moc snaží, nedávno dokončil učiliště a začal také pracovat na zkrácený úvazek, je na mě stále velmi vázaný a z mnoha životních změn má obrovský strach. Stejně jako já,“ líčí paní Olga svou aktuální životní situaci. S svým synem bydlí v azylovém domově, respektive na ubytovně, ze které se budou muset s největší pravděpodobností vystěhovat, protože se objekt prodává. Tak či tak, podmínky pro život tam jsou dlouhodobě velmi náročné. „Výtah zde vůbec nejezdí, do sdílené kuchyně to mám tři patra po schodech, což je pro mě těžké. Ze sdílené lednice nám často mizí jídlo,“ vysvětluje nemocná žena.
Snaží se jejich situaci aktivně řešit. Pomáhá jim organizace Člověk v tísni a úzce prý spolupracují také s organizací NAUTIS, která jim poskytla jednorázovou pomoc ve formě velkého nákupu potravin a drogerie: „Žádali jsme o městský byt, ale těch je nedostatek, a kvůli našim příjmům, kterými jsou primárně naše invalidní důchody, jsou možnosti velmi omezené. Sociální pracovníci nám doporučují jako nejlepší a do budoucna finančně nejudržitelnější řešení pronájem malé garsonky nebo bytu.“
A tady začíná problém, který stojí na začátku (nebo spíše na konci) většiny příběhů lidí v azylových domech. Překážka v podobě nedosažitelného výdaje na pořízení nájemního bydlení. „Nejvíce se bojím o syna, protože kvůli svému autismu těžko snáší změny a bydlení na jednom stabilním místě by tak pro jeho psychické zdraví mělo obrovský význam.“
Z našich nízkých důchodů bohužel nejsme schopni našetřit potřebnou částku na start v novém. Veškeré vybrané prostředky tak půjdou na úhradu kauce a prvního nájemného. Vlastní a klidné bydlení nám oběma pomůže zbavit se obrovského stresu a strachu z bezdomovectví, ze kterého z velké míry pramení i mé psychické potíže.
Roman kvůli své diagnóze stabilní prostředí potřebuje. Poskytne mu tolik potřebný klid pro jeho další osamostatňování a zvládání každodenního života. Pro zdravého člověka náročná situace, pro člověka na spektru neúnosný stres.
Ilustrační obrázek
Městské sociální byty v Česku jsou - ale ne pro chudé
Tvrzení, že sociální byty jsou v Česku spíše pro majetnější než pro ty nejchudší, není mýtus. Odráží selhání systému a nedávné rozšíření pravidel. Skutečně chudí lidé v bytové nouzi často na podporu nedosáhnou kvůli nedostatku bytů a přísným podmínkám, zatímco dotované či levné městské byty občas zneužívají lidé s vyššími příjmy nebo politici.
Až příliš často se v médiích objevují skandály, kdy městské či levné byty s regulovaným nájmem obývají lidé s nadstandardními příjmy, politici nebo lidé, kteří je dál nelegálně pronajímají. Mnoho měst mělo v minulosti v podmínkách pro přidělení bytu požadavek na „bezdlužnost“ nebo skládání vysokých kaucí, což navíc automaticky diskriminovalo ty nejchudší lidi v exekucích nebo na ubytovnách. A v neposlední řadě - stát a dotace z EU začaly vedle lidí v hluboké nouzi cílit podporu také na tzv. dostupné bydlení pro střední třídu lidí s tzv. klíčovou profesí, jako jsou učitelé, sestry, lékaři a další. Vyšší třída tak ukrajuje kapacity bydlení, které dříve patřily výhradně těm nejzranitelnějším.
V azylových domech chybí tisíce lůžek pro rodiny, oběti domácího násilí a lidi v bytové nouzi. Takové to veřejné tajemství, o kterém všichni vědí, pohoršují se nad ním, ale neděje se nic. A tak se zase vracíme k našemu známému koloritu státu, kde si v důsledku veškeré byrokracie, moci a nezájmu nakonec pomáhají navzájem zase jen obyčejní lidé. Tak, jako v případě paní Olgy a jejího syna Romana, kterým na Znesnáze21 pomáhají dárci dostat šanci na stabilní a klidný život.
V Česku je 2,5 tisíce dětí bez domova. Širší definice bytové nouze a nevyhovujícího bydlení, které zahrnují i pobyt v azylových domech či krajní chudobu rodin, však odhadují ohrožení a nouzi až na 60 tisíc dětí.
Zdroje:
https://www.znesnaze21.cz/sbirka/pomozte-nemocne-matce-a-synovi-s-autismem-ziskat-domov
https://denikalarm.cz/2026/06/mestske-socialni-byty-v-cesku-jsou-jenze-pro-bohate-chudi-se-musi-uskromnit/
https://mpsv.gov.cz/cms/documents/13995db9-859d-d1f8-a354-a5a2b9babd40/Srovn%C3%A1n%C3%AD+n%C3%A1klad%C5%AF+na+bydlen%C3%AD+v+azylov%C3%BDch+domech+a+v+bytech+syst%C3%A9mu+soci%C3%A1ln%C3%ADho+bydlen%C3%AD+%28Lucie+Zapletalov%C3%A1%2C+MPSV%29.pdf
https://csu.gov.cz/socialni-sluzby?pocet=10&start=0&podskupiny=194&razeni=-datumVydani
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/mesta-investuji-do-obecnich-bytu-stale-jich-ale-chybi-az-statisice-370075
