Co není zakázáno, je dovoleno. Náhradní matky v ČR rodí děti párům na „čestné slovo“. Poptávka roste

V Česku se situace, kdy by si náhradní matka dítě po porodu rozhodla nechat, stává naprosto výjimečně a jedná se o jednotky případů za celá léta. Žádné oficiální státní statistiky neexistují, protože náhradní mateřství se v ČR pohybuje v právním vakuu, nicméně podle odhadů reprodukčních klinik a právníků se u nás ročně narodí zhruba 100 dětí tímto způsobem - a drtivá většina procesů končí úspěšným předáním a následnou adopcí biologickými rodiči. Ačkoliv jsou tedy tyto případy extrémně vzácné, z právního a psychologického hlediska představují pro biologické rodiče opravdu velké riziko.

Bez dítěte, ale s alimenty. I to se může stát

Legislativní neukotvenost možná umožňuje párům si opatřit dítě skrze náhradní matku, žádná právní záruka jim ale nevzniká. Podle českého občanského zákoníku (§ 775) je matkou dítěte žena, která ho porodila. Bez ohledu na to, čí vajíčko bylo použito, je náhradní matka po porodu automaticky legální matkou se všemi právy a povinnostmi. Jakékoliv smlouvy nebo dohody podepsané předem mezi biologickými rodiči a náhradní matkou jsou z právního hlediska neplatné a nevymahatelné. Náhradní matku nelze legálně nutit, aby dítě po porodu odevzdala „novým rodičům“. Muž bývá obvykle zapsán do rodného listu jako otec (buď na základě souhlasného prohlášení s matkou, nebo jako partner podstupující umělé oplodnění). Pokud si náhradní matka dítě nechá, má biologický otec k dítěti stejná rodičovská práva jako ona. Musí se pak soudně řešit svěření do péče a alimenty.

Důvodem, proč k těmto situacím téměř nedochází, je přísné prověřování. Centra asistované reprodukce vyžadují, aby náhradní matka už měla vlastní zdravé děti. Ženy, které mateřství zažily, se podle nich dokáží emočně lépe nastavit na to, že dítě nosí pro někoho jiného, a riziko změny názoru po porodu se snižuje.

Možnosti cest

Nejčastější a nejbezpečnější cesta je, když se náhradní matkou stane sestra nebo blízká přítelkyně. Specializovaná centra asistované reprodukce pomáhají s párováním a celým zdravotním procesem. Specializované agentury pak zajišťují právní i psychologické poradenství a zprostředkování. Proces je třeba konzultovat výhradně s certifikovanými reprodukčními klinikami a právníky specializovanými na rodinné právo. Ačkoli je náhradní mateřství v České republice altruistický počin a náhradní matka nedostává odměnu, má právo na kompenzaci ušlé mzdy.

Kliniky ve většině případů provádí akt vložení embrya do dělohy náhradní matky, pokud biologická matka nemůže ze zdravotních důvodů dítě porodit. Matka ale může ve velkém množství případů poskytnout vajíčka. Po oplodnění spermiemi partnera je pak plod odnošen v děloze náhradní matky. Často tedy kliniky reprodukční medicíny umožňují podstoupit náhradní mateřství i ženám, které například opakovaně potratily.

Náhradní matky

Věk náhradní matky se pohybuje nejčastěji mezi 21 až 45 lety. Musí mít už vlastní bezproblémově porozené dítě a také musí být ve stoprocentním fyzickém i psychickém zdraví. A co víc, pro své rozhodnutí stát se náhradní matkou musí mít podporu blízkého okolí. Zákon nepřipouští platbu za dítě, ale biologičtí rodiče hradí lékařské výkony spojené s asistovanou reprodukcí, hormonální stimulací, náklady na těhotenskou péči, léky, kvalitní stravu a těhotenské oblečení stejně jako kompenzaci ušlé mzdy, cestovních nákladů nebo výdajů na hlídání stávajících dětí, právní konzultace, sepsání dohod atd. Celkové náklady se nejčastěji pohybují v řádu stovek tisíc korun v závislosti na klinice a kompenzacích, dosáhnout můžou až k milionu korun.

Když je náhradní matka v očích zoufalého páru tou jedinou možnou cestou

Soňa a její manžel Martin žijí ve Vysokém Mýtě. Už pět let touží po tom založit si rodinu. Jenže jejich cesta k vytouženému miminku je plná překážek a trápení. Soně byla zjištěna vrozená vada, která jí brání dítě donosit. Každý pokus o přirozené těhotenství skončil bolestnou ztrátou. O miminko takto pár přišel už třikrát.

„Absolvovala jsem dvě náročné operace, ale ani ty náš problém nevyřešily. Naději jsme pak vkládali do umělého oplodnění. Máme za sebou čtyři cykly IVF, které pro nás byly nesmírně vyčerpávající nejen psychicky, ale i finančně. Přestože část hradila pojišťovna, na doplatcích za nehrazené výkony a léky jsme z úspor zaplatili zhruba 300 tisíc korun. Kvůli časové náročnosti celé léčby mohu navíc pracovat jen na občasné brigády a naši domácnost tak finančně táhne především manžel,“ přibližuje Soňa jejich aktuální situaci. Lékaři jim potvrdili, že jedinou možností, jak mít biologicky vlastní dítě, je pro ně náhradní mateřství. Jenže tato cesta je už zcela nad jejich finanční možnosti a stát ani pojišťovna na ni neposkytují žádný příspěvek. Proto se rozhodli překonat ostych a po dlouhém zvažování poprosit o pomoc veřejnost na Znesnáze21 prostřednictvím své sbírky.

„Výtěžek sbírky pokryje nesmírně nákladný proces náhradního mateřství. Zhruba 800 tisíc korun bude využito na úhradu zvýšených nákladů a nezbytných výloh pro náhradní maminku, která nám děťátko odnosí. Dalších 200 tisíc korun je určeno na právní zastoupení a s ním související poplatky. Zbylá částka pokryje samotné zdravotní úkony, léky a péči na specializované klinice. Nesmírně děkujeme každému, kdo se rozhodne nám pomoci splnit náš největší životní sen,“ vzkazuje pár toužící po miminku směrem k veřejnosti.

Poptávka po náhradním mateřství v Česku stabilně roste. Kvůli přísné legislativě a omezené nabídce vhodných žen se ale jedná o velmi náročný proces

Poptávka po náhradním mateřství v naší zemi dlouhodobě převyšuje nabídku. Důvodů je hned několik - od zdravotních komplikací znemožňujících otěhotnění - až po snahu založit rodinu u stejnopohlavních párů. Vzhledem k nedostatku náhradních matek v Česku řada párů využívá zprostředkovatelské agentury působící v zemích, kde je surogátní mateřství právně upraveno (jako je například Amerika, Kanada, Řecko, Ukrajina nebo Gruzie). Česká legislativa náhradní mateřství výslovně neupravuje, ani nezakazuje a společně s Belgií tvoří v tomto směru země s komplikovaným statusem, tedy jakousi „šedou zónu“ náhradního mateřství, kdy surogátní mateřství se toleruje z lékařských důvodů, ale smlouvy jsou právně nevymahatelné (Belgie umožňuje altruistické surogátní mateřství, ale procedury jsou striktně omezeny a ne každá nemocnice tyto programy nabízí). V řadě zemí je surogátní mateřství zcela postaveno mimo zákon, a to včetně mezinárodních smluv. Pokud se do těchto zemí vrátíte s dítětem narozeným díky surogátní matce v zahraničí, riskujete právní postihy (Francie, Německo, Španělsko, Itálie nebo Švýcarsko).

Obchod s dětmi

„Existuje například policejní operace Španěl, což je případ z Prahy, kdy policie rozkrývala organizovanou skupinu, která zavedla do České republiky cizinky, matky v počtu desítek, které tady rodily děti. A byl to v podstatě obchod pro celý svět. Ty děti mířily do Ameriky, do Číny, do Německa, do Rakouska. A čeští policisté ten případ nemohli stíhat, protože tady na to nejsou paragrafy. Je to zkrátka právní vakuum, šedá zóna. Takže i policie upozorňovala na to, že je potřeba zákony doplnit. Také Nejvyšší státní zastupitelství o tom právním vakuu informovalo ve výroční zprávě,“ přinesla informace redaktorka Českého rozhlasu v rozhovoru s Matějem Skalickým.

Hlavním důvodem, proč se ženy v Česku stávají náhradními matkami, je hluboká touha pomoci neplodným párům splnit si sen o vlastní rodině. Náhradními matkami se u nás nejčastěji stávají ženy, které se dostanou do špatné finanční situace a významným motivačním faktorem je zmiňovaná finanční kompenzace. Tyto prostředky často slouží k zajištění vlastní rodiny nebo splnění osobních cílů za vynaložené úsilí a těhotenské nepohodlí. Pak je tu další důvod - darování schopnosti donosit dítě a přinést štěstí lidem, kteří by jinak vlastní děti mít nemohli. Jsou i ženy, které vnímají proces těhotenství pozitivně a chtějí jej znovu prožít bez nutnosti rozšiřovat vlastní rodinu. Zkrátka - důvodů, proč se stát náhradní matkou je spousta, ale najít ženy, které jsou ochotné tento proces podstoupit už méně. Nedostatek náhradních matek v Česku a absence jasné legislativy nutí neplodné páry hledat surogátní matky v zahraničí, což vede k zásadní právní nejistotě, vysokým finančním nákladům a rizikům spojeným s vymáháním rodičovských práv.

Ministerstvo spravedlnosti v minulosti vládě předložilo ucelený záměr právní úpravy, který řeší jak status zamýšlených rodičů, tak postavení a ochranu náhradní matky. Samotný návrh se však v současné době nachází ve fázi resortních diskuzí a politického hledání shody napříč vládní koalicí a opozicí. Dosud neprošel standardním schvalovacím procesem v Poslanecké sněmovně. Ačkoliv se objevují snahy o vytvoření jasných pravidel, debaty narážejí na konzervativní pohledy na rodičovství i na otázky spojené s možnou komercializací a kriminalizací nelegálních praktik. V platnosti tak stále zůstává fakt, že jediným legálním způsobem je osvojení dítěte po jeho narození a také to, že zákaz náhradního mateřství rozhodně nic neřeší.