Druhou šanci si zaslouží každý, kdo o ni stojí. Přeplněné věznice nejsou řešení

Druhou šanci si zaslouží každý, kdo o ní stojí, zní slova současné ředitelky Probační a mediační služby Gabriely Slovákové, která má pod svými křídly 20 tisíc klientů. Krok za krokem, vytrvalou a cílenou prací jim druhou šanci dává. Podmíněné propuštění je cesta, kterou bychom měli směřovat naši pozornost - říká. Tohle je asi nejdelší článek, který jsem pro vás kdy připravila. Ale věřím, že vám dokáže otevřít oči stejně, jako mně. Je to složité a pro mnohé kontroverzní téma. Tím spíš bychom mu ale měli věnovat pozornost.

♬ Vracím se domů, svoje jsem si odseděl a teď potřebuju vědět, co je a co není moje. Jestli jsi dostala ten dopis, že už mě brzo pustí, tak víš, co udělat, jestli mě ještě chceš. Jestli mě ještě chceš… ♬

Začátek notoricky známé písně Tie a Yellow Ribbon the Ole Oak Tree. Žlutá stužka se celosvětově pojí s návratem domů a s nadějí na přijetí. Motiv se původně rozšířil i díky této písni a tradici vázání žlutých stužek jako signálu „jsem tu pro tebe“ původně pro vojáky vracející se z války, ale postupem času se stal symbolem návratu. Na to navázal singapurský Yellow Ribbon Project, jehož myšlenku v roce 2012 přivezla do Česka Gabriela Slováková, díky které v roce 2016 vznikl český Yellow Ribbon Run – Běh se žlutou stužkou. Jako jasná prosba o druhou šanci a připravenost ji dát. To ale není zdaleka všechno v čem Gabriela Slováková otevírá dveře lidem, kteří si za sebou v minulosti jedny zabouchli.

„U nás je dlouhodobě vysoká míra uvěznění a také návratů zpět. Ještě před pár lety platilo, že až kolem 7 z 10 propuštěných se do vězení v horizontu let vracelo. Číslo se sice malinko snižuje, recidiva je však stále kolem 65%. Zároveň ale víme, že když se dělají věci dobře – intenzivní práce před propuštěním a po něm – recidiva umí spadnout i k ~10 % v cílených programech. To je pro mě důkaz, že systémové změny mají smysl,“ říká Gabriela Slováková, podle které jsou tři pilíře úspěchu stále stejné - bydlení, práce/legální příjem a podpora zdravých vztahů. S tím jde ruku v ruce velká dluhová zátěž, nutnost léčby závislostí a zhoršující se psychické zdraví odsouzených. Probační a mediační služba se snaží řetězit péči. Ve spolupráci s vězeňskou službou, která odborně pracuje s lidmi během výkonu trestu, tvoří plán před propuštěním. Zjišťuje podmínky, do kterých se lidé po výkonu trestu vrací, nabízí možnost napojení na kurátory, neziskové organizace a zaměstnavatele, mentoring. A když to dává smysl, i dohled probačního úředníka při podmíněném propuštění, včetně možnosti využití elektronického monitoringu a dalších podmínek v rámci dohledu - například absolvovat restorativní, resocializační či probační program podporující vnímání obětí, programy pro řidiče, násilníky a další.

Role Probační a mediační služby (PMS)

Před rozhodnutím soudu: PMS může na žádost soudu nebo odsouzeného vypracovat odborné stanovisko, které soud zohlední při rozhodování. Probační úředník spolupracuje s odsouzeným ve věznici, hodnotí jeho připravenost na život na svobodě, navrhuje opatření ke snížení rizik a poskytuje podporu obětem trestné činnosti. Po propuštění: Úředník pomáhá propuštěnému s návratem do běžného života – podporuje ho při hledání zaměstnání, kontroluje plnění uložených podmínek (např. testy na alkohol či drogy), provádí návštěvy v místě bydliště a pravidelně informuje soud o průběhu spolupráce. PMS zároveň nabízí pomoc obětem a zajišťuje jejich práva. PMS pracuje se všemi typy pachatelů, včetně těch, kterým byl uložen výjimečný trest.

Jedním hlediskem je samozřejmě druh a závažnost trestné činnosti, druhým však okolnosti a podmínky pro možnost zapojení do společnosti. Z odborného hlediska je například u dlouhodobě vězněných lidí bezpečnější postupný návrat – tedy využití možnosti podmíněného propuštění s dohledem probačního úředníka + u závažnější činnosti například povinnost absolvovat program v jediném probačním domě v ČR, který spravuje Probační a mediační služba. Více takových zařízení znamená bezpečnější přechod ven. Naopak tam, kde se jedná o jednorázové selhání člověka, který má funkční vztahy, zázemí, nečelí dluhům či závislosti, není třeba nastavovat žádná opatření. Cíl je jednoduchý - aby „první dny na svobodě“ nebyly pádem do stejné díry.

Podmíněné propuštění z výkonu trestu

O podmíněném propuštění rozhoduje soud, pokud odsouzený splnil zákonné podmínky – vykonal potřebnou část trestu, prokázal polepšení a existuje předpoklad, že na svobodě povede řádný život. Soud stanoví délku zkušební doby (až 7 let) a může uložit opatření ke snížení rizika selhání, například dohled probačního úředníka, účast v resocializačním programu nebo zákaz užívání návykových látek. Pokud propuštěný během zkušební doby neplní povinnosti nebo spáchá další trestný čin, může soud rozhodnout o návratu do vězení. Každoročně je podmíněně propuštěno přibližně 3 000 osob, z toho asi 2 000 pod dohledem Probační a mediační služby.

Gabriela Slováková, současná ředitelka Probační a mediační služby, celý svůj profesní život viděla konkrétní ženy a muže, ne „spisy“. Proto moc dobře ví, jak křehký je okamžik návratu a jak velké škody nadělá, když se cestou něco pokazí. Vždy vidí úspěchy i neúspěchy jako následek společné cesty a procesu, od ničeho nedává ruce pryč, nic nemaluje na růžovo - při příslibech ani po nezdarech. Je realista. Ví, že druhá šance není měkkost, že je to nejpraktičtější snaha zabránit další trestné činnosti nebo minimalizovat její dopady. Tedy i prevence pro další oběti. A taky to, že oběť nejlépe ochráníme tím, že provedeme pachatele změnou chování, hodnot, špatných návyků: „Často špatné vzorce chování vycházející z toxických vztahů, z násilí či užívání návykových látek již v rodinách. Rolí Probační a mediační služby je tvořit podmínky pro pozitivní změnu. Když se to daří, je to pocit k nezaplacení. Proto možná i za špatných platových podmínek pracuje v Probační a mediační službě tolik skvělých lidí, pro které je zdravá společnost hodnotou,“ říká Gabriela, která má pevný stisk, přímý pohled do očí a laskavý úsměv na tváři. A respekt. Nemám důvod nikomu mazat med kolem pusy. Jen popisuju pocit, který zažijete od prvního vstupu na recepci nedaleko bezpečnostního rámu, až do posledního podání ruky a rozloučení před odchodem. Žádní škrobení úředníci, ale lidé.

Stigmatizovat někoho za to, že byl ve vězení, je nedobrá zkratka, která k ničemu nevede

„Pokud se díváš jinou optikou, tak mnoho lidí, kteří jsou opravdu zlí, špatní, páchají násilí a nikdo je neudá… Ti ve vězení vůbec nejsou a společnost to tiše toleruje. Takže stigmatizovat někoho za to, že byl ve vězení, považuji za nedobrou zkratku, která k ničemu nevede. Naopak, z lidí, kterým pomáháme, se stanou často zodpovědní spoluobčané, kteří mají v hodnotách a prioritách jasno. Z některých i mí přátelé. A pokud se někomu nepodaří návrat do společnosti hned napoprvé, ale velmi se o to snaží a doba pobytu na svobodě prokazuje, že je to snaha opravdová – tak takovému procesu říkáme DESISTENCE – tedy postupné ukončování kriminální kariéry – i tohle považuji za náš společný velký úspěch. Bez lidí pracujících v pomáhajících profesích ve všech možných oblastech, kteří svou práci dělají z přesvědčení, by byla situace podstatně horší. A probační úředníci jsou naprosto skvělým příkladěm takové společensky významné profese,“ snaží se přiblížit práci Probační a mediační služby Gabriela Slováková. Žena, která je pořád v jednom kole. Máma, manželka, šéfka a člověk, který nemůže dělat věci jinak než z přesvědčení. A na kterou funguje odpověď „to nejde, je to moc složité“ jako myška na klíček na zvídavé kotě. Necouvne, naopak se rozběhne.

Klip ambasadora Lipa dokazuje, že Gabriela Slováková ví, že prevence musí být vždy na prvním místě před represí. Proto spolupracuje s generací umělců, která promlouvá s mladým lidem balancujícím na hraně zákona, ale i stigmatizovaným dětem vězněných rodičů.

Do role šéfky Probační a mediační služby přišla Gábina s tou nejlepší praxí a zkušenostmi

Do funkce ředitelky Probační a mediační služby se Gábina dostala poměrně nedávno. Nemyslím si ale, že náhodou. Kariéra a kroky, které vstupu do dveří rohového domu na Novém Městě předcházely, jako by ani nemohly vést jinam: „Měla jsem jasný rámec, posílit práci „před branou i za branou“, udělat z dat každodenní pomocníky a zrychlit zavádění nástrojů, které už jinde fungují. Nejtěžší není „co“, ale „v jakém pořadí“, aby se změny potkaly s praxi a nevyčichly na papíře. Je a bude to fuška, ale takové výzvy mám ráda. Probačka má v trestní politice nezastupitelnou roli, kterou bych chtěla světu představit. Posílení, o které žádáme, znamená funkčnější systém založený na restorativních hodnotách, posílení práce s oběťmi a zefektivnění práce s pachateli trestných činů na svobodě. Když už někdo není expert na trestní politiku či na práci s náročnou klientelou, tak by mohl rozumět alespoň argumentu, že pracovat s lidmi venku v přirozeném prostředí a dohlížet, jak se jim daří, je podstatně levnější,“ líčí smysluplně cíle žena, která má diář neustále plný, přesto nikdy nemáte pocit, že ji obtěžujete. Pokud cítí problém nebo možnost pomoci, neváhá zvednout telefon v jakoukoli hodinu a den a probrat věc jako člověk více než úřední osoba. Aktivně se zajímá o problémy, které by mohla smést ze stolu s tím, že nejsou jejím úkolem nebo v kompetenci - prostě řešení najde sama nebo najde někoho, kdo s ním pomůže.

♬ … uvaž kolem toho starého dubu žlutou stuhu. Byly to tři dlouhé roky, chceš mě ještě? Jestli neuvidím na tom dubu žlutou stuhu, nevystoupím z autobusu, zapomenu na nás a dám to za vinu sobě. Jestli neuvidím na tom dubu žlutou stuhu… ♬

V českých věznicích je aktuálně dvacet tisíc lidí. Proč tolik? A proč se tak často vracejí? Odpovědi jsou, ale systém jim stále neumí jít plně naproti

„Když pustíme člověka bez bydlení, s dluhovou pastí, bez práce a léčby, je návrat do starých vzorců skoro jistý. Český systém navíc dlouho stál hlavně na nepodmíněných trestech a neefektivně využíval kontrolované, ale svobodné alternativy. Když ale nabídneme strukturu a odpovědnost – dohled, práci, splátkové kalendáře, léčbu – čísla se hýbou správným směrem. Zásadní je individualizovaně ukládaný trest, k čemuž je nezbytná úzká spolupráce policie, probační a mediační služby, státních zástupců a soudců. Již v přípravném řízení (před soudem) můžeme dát za Probačku podstatné vstupy, které mohou soudu pomoci se správně rozhodnout. Zde přicházejí na řadu dohody, mediace a další instituty, které vlastně mohou v některých případech vyřešit situaci jinak, než vězením, ale za dodržení principů restorativní justice. Potom může i oběť být s řešením spokojená a pachatel třeba nemusí rovnou do vězení. Nebo se již od začátku tvoří plán spolupráce tak, aby intervence začaly již prvním dnem uvěznění. Věřím, že první den uvěznění je začátkem přípravy na propuštění. Čím lépe se situace podchytí už zde, tím větší je šance na úspěch. Bohužel, kapacity Probační a mediační služby, policie, vězeňské služby, státních zástupců i soudců často neumožňují takto individuálně pracovat. Jsem přesvědčená, že to má zásadní vliv na recidivu. Důvodů bych samozřejmě našla mnoho, např. neexistující garantovaný záchytný systém následné péče a podobně.“

Co je Probační dům:

Probační dům je specializované zařízení Probační a mediační služby, které poskytuje intenzivní podporu osobám podmíněně propuštěným z výkonu trestu. Pobyt v domě je ukládán rozhodnutím soudu jako součást opatření ke snížení rizika selhání. Klienti zde žijí po dobu šesti měsíců, během kterých podstupují strukturovaný režim, účastní se resocializačních programů, učí se základním dovednostem pro život na svobodě a pracují na obnově sociálních vazeb, probíhá kontrola soudem uložených povinností. Mezi témata, která s nimi pracovníci probačního domu řeší, patří zaměstnání, bydlení, dluhy a finance, náprava následků trestné činnosti, abstinence od drog a alkoholu, zvládání rizikových situací apod. Cílem je podpořit bezpečný návrat těchto osob usnadnit návrat do společnosti a snížit riziko recidivy.

„Zavřete ho, až zčerná!“

Češi často chtějí vidět člověka, který ublížil nebo pochybil, primárně ve vězení. V hnusném vězení, a hodně dlouho. Dává to svým způsobem smysl, zejména pokud jste obětí nebo její blízkou osobou. Chcete pomstu, chcete utrpení, chcete ten nejhorší trest. Jenže v takovou chvíli jen těžko může přijít náprava. Přijmout možnost, že se trest bude odehrávat na svobodě (samozřejmě nemluvím o těch nejkrutějších trestných činnech), pod přísným a cíleným dohledem Probační a mediační služby, je pro mnohé stále nepřijatelná, nebo spíše těžko uchopitelná představa. Proto je nezbytné o téhle cestě mluvit, představovat jí, její možnosti, průběh a dopady.

„Vnímání Probační a mediační služby v naši společnosti se lepší, ale pořád máme kus cesty před sebou. Lidi rozumí, že nechceme „slevovat z práva“, ale že chceme méně obětí. Když vysvětlíme, že dobrá probace = méně kriminality a levnější stát, dává to smysl i skeptikům. Pomáhá otevřenost, čísla a konkrétní příběhy. Nově se do trestního zákoníku implementoval restorativní přístup. Často si pod tím lidé neumí nic představit. Jde ale o nápravu narušených vztahů a řešení dopadů trestné činnosti. Tohle Probačka už dělá 25 let, jsme v tom dobří. Vedeme mediace v trestním řízení, kde může dojít ke smíření či alespoň respektování a zlepšení situace mezi pachatelem a obětí. I díky mým kolegyním a kolegům se daří odklony trestního řízení tam, kde dojde k dohodě, pachatel uhradí škodu, zaplatí majetkovou trestní sankci. Pracujeme s problémovou mládeží v rámci opatření uložených soudem. Myslím, že je třeba zapracovat na lepším povědomí o naší činnosti, tím se podpora a pochopení ve společnosti jistě zvýší. Významná součást naší práce je pak pomoc obětem trestných činů. Ročně oslovíme 10.000 obětí. Tuto práci chceme posílit, ale bohužel, za celou dobu působení Probační a mediační služby jsme nedostali žádná pracovní místa, která by cíleně směřovala na pomoc obětem. 25 míst máme nyní půjčených od vězeňské služby, ale jen na 3 roky. Jsme vděční jak vedení vězeňské služby, tak ministerstvu spravedlnosti, které se snaží najít řešení, jak tuto agendu podpořit.“

Pokud by se investovalo do Probační a mediační služby, tak se posílí bezpečné propouštění, zkvalitní pomoc obětem

„Práce s obětí je běžnou součástí práce každého probačního úředníka, ale naše kapacity jsou limitní. Snažíme se vybudovat síť specializovaných poradců, kteří by měli prostor nabídku pro poškozené a oběti trestných činů rozšířit a zaměřit se na partnerství s neziskovými organizacemi a dalšími sociálními, zdravotními, terapeutickými a dalšími službami pro oběti. Naší rolí je poskytnout právní informace, můžeme doprovodit oběť k soudu, k mediaci, navázat kontakty s ostatními odborníky, kteří mají speciální kvalifikaci na konkrétní situaci. Tady vidím velký prostor pro diskusi a podporu naší činnosti, abychom obětem pomáhali více a lépe. Nesmíme ale zapomínat na pachatele, i zde jsou kapacity přečerpané. Pokud by stát investoval do Probační a mediační služby, tak se posílí bezpečné propouštění, zkvalitní pomoc obětem. A jistě i ušetřil nemalé prostředky. Jeden recidivista opakovaně umístěný do výkonu trestu stojí stát miliony, tedy zaměřit se na minimalizaci recidivy a pomoc obětem dává smysl.“

Na možnost domácího vězení jako alternativy trestu si společnost zvykne až ve chvíli, kdy uvidí první výsledky. K těm je ale třeba aktivnějšího přístupu soudů

„Technicky už jsme připravení. Probíhá elektronický monitoring a prokazuje, že umíme smysluplně kontrolovat pohyb a režim. Trest domácího vězení i bez „náramků“ soudy ukládají již dlouho, nyní se přidal elektronický monitoring, aby byl dohled nad výkonem takového opatření co nejlepší. Potřebujeme ale, aby soudy víc sahaly po takových možnostech a aby soudci a státní zástupci lépe naslouchali našim doporučením. Potom veřejnost uvidí výsledky. V prvním roce ostrého provozu prošlo monitoringem přes sto osmdesát osob – je to start, teď musíme škálovat. Velký prostor vidím při využití „náramků“ v rámci podmíněného propuštění, to může velmi snížit riziko selhání, nutí to člověka sedět doma v rizikových hodinách, kdy by mohl mít nutkání například scházet se s lidmi, kteří ho do vězení dostali. Justice je v tomto rigidní a jen velmi pomalu takové věci uvádí do praxe. Ale je to pochopitelné, nejdříve je nutné získat důvěru, že vše funguje jak má, že takovýto trest funguje a má vliv na recidivu. Ale věřím, že jsme na dobré cestě,“ věří Gabriela.

*Elektronický monitoring - první rok ostrého provozu (od 18. 6. 2024) – monitorováno celkem ~183 osob, převážně domácí vězení; dřívější zprávy ukazovaly desítky až nízké stovky současně monitorovaných. Trend je rostoucí, ale potenciál je vyšší.

V krátkém čase první velké změny

Gabriela Slováková a její tým mají významný podíl na nedávných výrazných změnách v legislativě. Prezident Petr Pavel podepsal loni novelu trestního zákoníku, která má vést ke snížení počtu vězňů a recidivy, rozpočtovým úsporám, ale také k rozšíření možnosti ukládat peněžité tresty. Novela dává větší přednost alternativním trestům a některé činy částečně dekriminalizuje, například neplacení výživného. Volnější budou třeba i pravidla pro pěstování a držení konopí. Předloha také zavádí výslovnou trestnost propagace komunistického hnutí a kromě rozšíření možnosti alternativních trestů snižuje sazby za opakovanou krádež nebo za schvalování terorismu na internetu. Novela ovšem také rozšiřuje výčet pohnutek u takzvaných předsudečných trestných činů, tedy trestných činů spáchaných z nenávisti. Zavádí, že sexuální zločinci a pachatelé dalších násilných trestných činů budou až doživotně zapsáni v evidenci, která jim zabrání v práci s dětmi. Blížíme se tak už evropským standardům trestů? Snad ano. Ale bez usilovné práce bychom se k této startovací čáře rozhodně nedostali:

„Byl to maraton s mnoha aktéry. Oceňuji, že se do legislativy dostaly kroky, které mohou ulevit přeplněným věznicím a posílit smysluplné alternativy – teď je ale rozhodující implementace: metodiky, školení, IT, data a průběžné vyhodnocování dopadů. Spokojenost pro mě nastane, až uvidíme stabilní pokles návratů a obětí. Na novele pracoval super tým lidí z legislativy ministerstva spravedlnosti. Pak do debaty vstupují kolegové z justice, spolupracující resorty, politici, odborníci, ale i demagogové s názorem na věc, o které nic neví. Ustát tuto debatu a posunout věci alespoň malinko kupředu je za mě dobrý výsledek. Nebylo to lehké, původní – ambicióznější – plán se pod vlivem různých zmiňovaných vstupů postupně měnil.“ Říká šéfka Probační a mediační služby. Zodpovědné kroky a  práce ale nesmí ležet jen na bedrech jejích a jejího týmu.

Probační a mediační služba jako silný partner v justici - Chci zvýšit povědomí o naší práci s pachateli i oběťmi a zajistit pro probační úředníky důstojné podmínky pro práci (tedy navýšit počty lidí a jejich platové ohodnocení). Základem je dobrá komunikace s ministerstvem, politiky, odbornou i laickou veřejností a argumentace opřená o evidence based data.

Nejbližší tři hlavní cíle Gabriely Slovákové:

Silné „mosty“ mezi vězením a svobodou: Cílem je prosadit, aby Probační a mediační služba měla dostatečné kapacity a významný podíl na přípravném řízení, aby měla dostatečné kapacity a mohla pracovat s vybranou skupinou pachatelů v rámci tzv. „Parole“ – při přípravě na podmíněné propuštění zejména u závažných trestných činů tak, aby bylo zajištěno co největší bezpečí ve společnosti. A aby měla větší kapacity a možnosti v rámci dohledu nad podmíněně propuštěnými. „Zde opět narážíme na nedostatek míst, takže nemáme například zajištěn udržitelný chod Probačního domu, i když dle mého přesvědčení je takových domů pro bezpečné propouštění potřeba o mnoho víc.“

Pomoc obětem trestných činů - Cílem je, aby měla Probační a mediační služba dostatek podpory pro budování nových míst a sítě poradců pro oběti: „I vzhledem k implementaci mezinárodních předpisů týkajících se obětí trestných činů si myslím, že by se měl stát o oběti lépe starat a posílit tuto oblast jak u probační a mediační služby, tak u jiných resortů i neziskových organizací. Chceme tedy posílit probační úředníky, kteří pracují jak s pachateli, tak oběťmi, o specializované pozice poradců.“

Jsme jedním z nejbezpečnějších států v Evropě, přesto jsme na špici i v počtu vězněných lidí. Nadužíváme nejdražší variantu represivních sankcí – tedy vězení

V Evropě patříme dlouhodobě k zemím s vyšší mírou věznění. Ve střední Evropě jsou na tom podobně Polsko a Maďarsko. Jsme extrémně represivní – trestná činnost klesá, jsme jeden z nejbezpečnějších států v Evropě, možná i na světě. Index vězněných osob v přepočtu na 100 tisíc obyvatel odpovídá státům s vysokou kriminalitou. Pohybuje se dlouhodobě kolem 185 osob na 100 tisíc obyvatel. Málo se ale mluví o indexu osob v péči probační a mediační služby, který je také vysoký, pohybuje se přes 200 osob na 100 tisíc obyvatel. Když je oba sečteme, plyne z toho, že jsme extrémně trestně represivní stát. Nadužíváme nejdražší variantu represivních sankcí – tedy vězení. Nyní, po novele trestního zákoníku a definici vizí trestní politiky, se snad situace trochu zlepší. Pachatelé málo závažných a bagatelních činů v zahraničí do vězení nechodí, neboť je to ta nejdražší varianta (u nás cca 750 tisíc za jednoho vězně ročně) a nejvíce to narušuje možnost úspěšného začlenění do běžné společnosti. Ve zmiňované novele také dochází k částečné dekriminalizaci, depenalizaci a například i k zabránění řetězení trestů. „Dohnat nejlepší umíme - víc kvalitních alternativ (domácí vězení, obecně prospěšné práce s reálným obsahem), podmíněné propuštění vázané na plán a dohled, elektronický monitoring pro rizika, která to vyžadují, a systematická práce s dluhem a závislostí. To všechno už jinde prokazatelně funguje!“

Prevence v první řadě

„O čem se moc nemluví, ale co má vlastně zásadní vliv na situaci, kterou naše služby v podstatě už jen hasí, je prevence. Práce s mládeží, prevence negativních jevů, osvěta, nízkoprahově dostupné informace o možné pomoci, dostupná síť dětských adiktologů, psychologů, psychiatrů ,míst v léčebnách – tam je dle mého názoru potřeba napřít minimálně stejnou pozornosti,“ říká Gabriela.

♬ Pane řidiči, prosím, dejte na mě pozor, protože nedokážu unést to, co možná uvidím. Jsem ve skutečnosti ještě ve vězení a má láska drží klíč. Obyčejná žlutá stuha je to, co mi dá svobodu. Teď už celý zatracený autobus jásá. A já nemůžu uvěřit svým očím. Sto žlutých stuh kolem toho starého dubu. Vracím se domů… ♬

Zaměstnanci vězeňské služby jsou zásadní složkou fungujícího systému. Přeplněnost věznic a tlak se přenáší i na ně

“Bez pracovníků věznic by systém zkolaboval. Potřebují bezpečné podmínky, další vzdělávání, supervizi a psychologickou podporu, reálné kariérní cesty a smysluplné nastavení směn. Když investujete do lidí, padá nemocnost i fluktuace – to je i moje priorita v Probační a mediační službě. Ve vězeňství jsem pracovala dlouho a je tam velká spousta skvělých oborníků, jen jsou opravdu přetížení a možnosti cílené práce s odsouzenými například ve specializovaných programech jsou úměrné přetížení pracovníků ve vězeňství. Tvrdá data o průměrné „výdrži“ služby se liší podle útvaru; pointa je, že prevence vyhoření musí být součástí řízení, ne „benefit“, komentuje Gabriela Slováková současný stav a vize.

Díky své povaze a zkušenostem dokáže Gabriela Slováková tlačit na systémové změny a nespokojit se s odpovědí, že „tak se to dělalo vždycky“. Jak ale sama říká, v soukromí to vždy nebývá přínosné: „Občas mě to žene moc rychle. Učím se líp delegovat a víc odpočívat. Ale tvrdohlavost vůči problému, ne vůči lidem, považuju za vlastnost, bez které by se tohle téma neposouvalo. A Probačka stojí za všechnu mou investovanou energii, i proto jsem se odvážila stát v jejím čele. Mám tu práci a lidi, kteří ji dělají, moc ráda. A vážím si každého, kdo s námi buduje lepší svět. To přece stojí za překonání nemožného.

Nespočet silných příběhů, které Gábina ve (i po) výkonu trestu sama sesbírala, si budeme moci přečíst už za pár týdnů

„Knihu jsem začala psát v roce 2018, pak jsem ji na pár let uložila. Nakonec je na světě, jmenuje se Kriminálnice – příběhy o vině, trestu a druhých šancích. Jak plyne z názvu, je o osudech žen z vězení, příběhy jsem doplnila v roce 2025/2026 o rozhovory s původními respondentkami již na svobodě. Téma jsem znovu otevřela díky podpoře kolegyně Veroniky Friebové z našeho neziskového projektu Yellow RIBBON – Žlutá stužka  i díky současné práci v Probační a mediační služby. Její přínos je nedílnou součástí příběhů.“

Nejtěžší bylo najít si čas a překonat zklamání. Všechno zlé ale bylo k mnohému dobré

„Jedna známá fotografka nafotila původní fotky do knihy a slíbila je poskytnout nejen mně, ale i ženám z vězení, ovšem nedodržela slovo a všechny nás zklamala. Proto jsem na dlouho psaní odložila, byla jsem z toho smutná. Nyní to hodnotím tak, že to tak mělo být. Původní příběhy jsem doplnila po sedmi letech o aktuální situaci žen, kniha dostala úplně jiný rozměr. Takže nakonec samá pozitiva, včetně toho, že se mnou dělá rozhovor náš ambasador LIPO, který mezitím natočil píseň „Sáro“ o dopadu uvěznění na rodinu i děti. Také jsem v mezičase měla tu čest udělat rozhovor s naší ambasadorkou Bárou Černoškovou do její knihy „Na svém místě“ o ženách, které mají netypickou práci, to mě možná trochu dostává do povědomí a určitě to pomůže i knížce, kterou jsem napsala já. Také jsme v mezičase získali skvělou fotografku Janu Mensatorovou, která dobrovolničí pro Yellow Ribbbon a udělala nové fotografie do knihy, ze kterých mám opravdovou radost. A v neposlední řadě mám velikou radost ze zpětné vazby samotných respondentek a mnoha žen po výkonu trestu, které vidí v mé práci smysl a svými příběhy chtějí pomoci ostatním, aby neudělaly stejnou chybu,“ uzavírá Gabriela Slováková, na jejíž knihu silných příběhů, nadějí a šancí se můžeme těšit už v polovině května. Nebo se během připojit k největší komunitě v České republice zaměřené na osvětu v problematice lidí s trestní minulostí - žlutou stužku si můžete připnout 11. 6. 2026 v Praze, v Oboře Hvězda. Potkat tam můžete ve sportovním i tuhle neuvěřitelnou ženu, která říká: „Slovo nemožné chci měnit za řešitelné a zvládnutelné!“