Článek
O své nemoci se mladá studentka vysoké školy dozvěděla v září roku 2024, kdy okamžitě začal rok intenzivních chemoterapií. Následně nastoupila do udržovací léčby, na které už opět začala sportovat. Právě v Sokolovně. Místě, které má ráda a kde má opravdu hodně kamarádů. Letos v únoru se ale dozvěděla o relapsu leukemických buněk v páteři, kvůli kterému potřebuje dárce a transplantaci kostní dřeně.
S nápadem udělat nábor přišel Elenin kamarád a dlouholetý sokol Jan Bojanovský: „Začalo to tak, že mi napsali z Českého registru dárců dřeně, jestli nechceme udělat hromadný nábor. To bylo ono, hned jsme to začali zařizovat. Půl hodiny po tom, co jsem se od Elči dozvěděl, že má relaps,“ vysvětloval v Českém rozhlasu Vysočina Honza.
Elena Krebsová z Jihlavy miluje pohyb, cestování a nebojí se velkých plánů. Sama o sobě mluví jako o obyčejné holce se srdcem dobrodruha. Po střední škole neváhala a odjela na rok do Itálie, po návratu nastoupila na sportovní fakultu Masarykovy univerzity v Brně. „Cítila jsem, že zvládnu všechno na světě. Že mě nic nemůže zastavit,“ vzpomíná dnes. Jenže po prázdninových výšlapech po horách a koupání v moři přišly vysoké horečky. Ale také vyčerpání, kolaps a rychlé zhoršování stavu. Nemohla jíst, slábla, měla blouznění a na konci srpna už ji vezla sanitka - podle lékařů za pět minut dvanáct - na jednotku intenzivní péče. Krátce poté přišla jasná diagnóza – akutní lymfoblastická leukémie. Od září tak začala intenzivní chemoterapie. Studium musela přerušit, ale pohybu se vzdát nehodlala, a tak začala občas trénovat děti v Sokole. Na podzim se začalo zdát, že léčba zabrala. Elena přešla do udržovací léčby a začala opět naplno žít. V lednu s kamarády vyrazila lyžovat do Alp a byla vděčná za každičký den. Jenže kontrolní vyšetření v únoru odhalilo leukemické buňky v páteři. To byl ten okamžik, kdy měla pocit nespravedlnosti a ztráty sil i nadějí. Ale jen na chvíli. Pak naopak přišlo velké odhodlání.
Už se nebudu schovávat. Nebudu skrývat svou holou hlavu. Tohle jsem teď já. Možná dokážu pomoct i dalším lidem, kteří si procházejí něčím těžkým.
Najít vhodného dárce ale není jednoduché. I když je dnes registrace už tak snadná!
Odhodlání Elen i jejích přátel je velké, ale cesta k cíli nelehká. Zhruba každý čtvrtý pacient nenajde vhodného dárce, proto je důležité, aby byl registr co nejširší. Shoda musí být velmi přesná a ani v rodině není jistá. Proto je třeba obrovského množství dárců. Obrovského množství těch, co se přijdou registrovat. Jako už jsme to v Česku dokázali jednou - v případě Madlenky.
Ilustrační obrázek
Dárci se dnes nemusejí ničeho bát. Dnes už ne. Vzpomínám si, když jsem jela ve svých tuším 24 letech na registrační centrum ČNRDD do města vzdáleného kolem 100 km, kde jsem musela podstoupit vstupní pohovor, vyplnit velmi podrobný zdravotní dotazník a odebrali mi krev. Mluvíme o roku 2000, začátku nového století, potažmo tisíciletí. Ve srovnání s dneškem byl tehdy proces méně digitalizovaný a neexistovaly možnosti domácího stěru ze sliznice, který se používá dnes běžně pro snadnější vstup do registru. Z osobní zkušenosti si troufám tvrdit, že ani personál nebyl tehdy tak proškolený a otevřený dárcům, protože si vzpomínám na poměrně neosobní přístup, který ve mně dobré pocity rozhodně nevyvolal. Neváhali mě ani opakovaně strašit tím, „že to případně bude hodně bolet“. A nelhali. Odběr kostní dřeně byl dříve prováděný v lokálním znecitlivění, kdy lékaři zavedli přes kůži speciální punkční jehly do dutin pánevní kosti a po dobu jedné hodiny nasávali potřebné množství dřeně. Dnes už se odběr kostní dřeně z pánevních kostí provádí spíše vzácně, probíhá podobně jako malá operace.
Trvá přibližně hodinu a dárce je během něj v celkové anestezii - necítí tedy už žádnou bolest. Příprava a samotný odběr vyžadují celkem 3 dny hospitalizace (příjem na oddělení a konzultace s anesteziologem, samotný odběr, propuštění den po odběru). Tři dny jako malá daň za jeden celý lidský život.
Hodně, opravdu hodně se změnilo. I v možnostech registrace. Dnes už stačí jen udělat si sám stěr z pusy. Naprosto bezbolestně, během pár vteřin. Vyplnit formulář a je to. Dokonce je to tak snadné, že se náborové akce objevují díky skvělým lidem například i na hudebních festivalech. A fungují skvěle.
Kostým hrdinů se ukázal jako skvělý nápad. Poutá pozornost, navazuje kontakt s budoucími dárci kostní dřeně. Vše začalo jako pomoc nemocné kamarádce. Dnes manželé Chmelovi s přáteli ve svém volném čase, v kostýmu superdřeňáků, dělají nábory dárců kostní dřeně dál. Jen během prvních pěti let se jim podařilo najít skoro šest tisíc dárců a zachránit tak desítky lidských životů.
Ano. Takto je to dnes snadné. Žádné osobní pohovory v nemocnici, žádné odběry krve, žádné velmi podrobné formuláře s detailní anamnézou. Prostě jen vytřít tyčinkou ústa.
Darovat dnes může každý, kdo je zdravý, váží více než 50 kilogramů a je ve věkovém rozmezí 18 až 35 let. Registrace dárců organizovaná kamarády Elen bude probíhat v pátek 17. dubna od 13.00 do 18.00 v zasedací místnosti jihlavského Sokola. Elen děkuje každému, kdo přijde a dá tak naději nejen jí, ale i dalším nemocným lidem.
