Článek
Hydrocefalus je známý již od starověku. První zmínky o něm pocházejí od Hippokrata. Mylně ho přisuzoval hromadění vody v důsledku špatného životního stylu. Po staletí se stav řešil pouze paliativně. V počátcích chirurgických pokusů (přelom 19. a 20. století) se lékaři nažili přebytečný mok drénovat z hlavy do jiných tělesných dutin nebo ho odebírat. Tyto invazivní techniky však měly vysokou úmrtnost. Významným průlomem bylo v roce 1949 zavedení moderního ventrikulo-peritoneálního (VP) shuntu. Zavedení silikonových hadiček americkým inženýrem Johnem Holterem (jehož syn se narodil s hydrocefalem) v roce 1956 umožnilo bezpečný a trvalý odvod moku do břišní dutiny, což radikálně změnilo prognózu pacientů. Dnes se kromě tradičních shuntů využívá také neuroendoskopie (ETV), která vytváří přirozenou cestu pro odtok moku bez nutnosti trvalého implantátu.
Vodnatelnost mozku je patologický stav, při němž dochází k abnormálnímu hromadění mozkomíšního moku v komorách nebo dutinách mozku.
Léčba výrazně pokročila, urputným bolestem ale stále úplně zamezit nedokáže
Jindřich a narodil předčasně v šestém měsíci společně se svou sestrou, dvojčetem. Zatímco ona byla v pořádku, u něj lékaři o čtyři měsíce později objevili zvětšující se hlavičku a diagnostikovali mi hydrocefalus. Jedná se o vážné neurologické onemocnění, při kterém se v lebce hromadí mozkomíšní mok a způsobuje nebezpečný tlak na mozek. Tento celoživotní a nevyléčitelný stav vyžaduje odvádění moku a neustálé lékařské zásahy.
„S touto nemocí svádím boj už přes čtyřicet let a dosud jsem musel podstoupit neuvěřitelných 47 operací. Můj zdravotní stav přináší silné, každodenní bolesti hlavy a řadu omezení. Přesto se nevzdávám a bojuji dál. Jsem hrdým otcem dvou zdravých dětí, syna a dcery. I přes to, že pobírám plný invalidní důchod, se snažím v rámci svých možností pracovat a být užitečný. Vzhledem ke svému stavu si nemohu práci příliš vybírat – nesmím zvedat nic těžkého a mám zakázanou práci ve výškách nebo u strojů. Našel jsem tak uplatnění jako pracovník ostrahy,“ přibližuje Jindřich svůj příběh. Každodenní fungování s chronickou bolestí je pro něj fyzicky i psychicky nesmírně vyčerpávající a ze skromného platu a důchodu si potřebnou péči nemůže dovolit. Proto se prostřednictvím Znesnáze21 obrací s prosbou o pomoc na veřejnost.
Jindřich
Výtěžek sbírky bude v plné výši využit na úhradu mých ozdravných a lázeňských pobytů. Tyto odborné procedury mi alespoň částečně uleví od celoživotních bolestí, podpoří mou psychiku a pomohou mi zvládat běžný chod života. Mockrát děkuji všem dárcům za jakýkoliv příspěvek.
Hydrocefalus přináší do života silné každodenní bolesti hlavy a řadu omezení, o kterých pacient nemůže utéct..
Šoupáte nohama a motá se vám hlava? Pokud jste utrpěli ránu do hlavy, může jít právě o hydrocefalus
Hydrocefalus je jednoduše řečené chorobné hromadění mozkomíšního moku v mozku. Ten se v nedostatečné míře vstřebává zpět do krve, hromadí se v mozku a vede k rozšiřování mozkových komor na úkor mozkové tkáně. Takové rozšíření mozkových komor je zjistitelné výpočetní tomografií (CT) a magnetickou rezonancí (MRI). Onemocnění se může projevovat zhoršením chůze a paměti, objevují se potíže s udržením moči. V některých případech se projeví bolestí hlavy, zmateností, nebo pocity na zvracení. Neléčené onemocnění může vést až k demenci, v některých případech i k smrti.
Hydrocefalus se může objevit jako komplikace úrazů mozku, krvácení do mozku, nebo po některých zánětech mozku. V některých případech se objeví z neznámých důvodů. Hydrocefalů je řada typů. Chirurgickým zásahem lékař neřeší příčinu onemocnění, lze jimi jen krátce zmírnit příznaky onemocnění, a to jen v některých případech.
Syndrom zapadajícího slunce
U dětí do dvou let patří k prvním příznakům nadměrný růst obvodu hlavičky a ztenčení pokožky hlavy s výraznou žilní kresbou. Akutní případ pak lze poznat podle napětí u velké fontanely. Mohou se vyskytnout příznaky, jako je zvracení, poruchy vědomí a zástava dechu. U starších dětí se vodnatelnost mozku rozeznává složitěji, Převládá bolest hlavy, nevolnost se zvracením a změny chování. Jedním z příznaků může být i epilepsie nebo tak zvaný syndrom zapadajícího slunce. Ten popsal v roce 1900 francouzský lékař Henri Parinaud. Projevuje se typickým rozbíhavým pohledem, který není schopen zaměřit se vzhůru. Zorničky nereagují na světlo a jsou nepřiměřeně velké. Může také docházet k abnormalitám očních víček a trhavému pohledu očí.
V České republice se incidence pohybuje okolo 3,3 případu na 10 000 živě narozených dětí. Další typ tohoto onemocnění - normotenzní hydrocefalus (NPH) - se nejčastěji projevuje u seniorů. Podle odhadů postihuje až 6 % lidí starších 80 let.
