Článek
Americký domov pro seniory The Eden Alternative naplnil zařízení více než sto zvířaty, včetně ptáků, psů, koček, králíků a kuřat. Úmrtnost v průběhu pěti let tu klesla o 15 procent v porovnání s ostatními domy s pečovatelskou službou. Nejen tento projekt ukázal, jak zásadní roli zvířata v životech seniorů hrají a na fakt reagují i česká sociální zařízení pro seniory, která si zvou zvířata s canisterapeutickým výcvikem na pravidelné návštěvy. Čtvrtým rokem je v tom podporuje i projekt Ježíškova vnoučata, který díky dárcům uhradil už tisíce návštěv v hodnotě kolem pěti milionů korun a i z letošní sbírky v tom bude pokračovat.
Když zdraví péči o zvíře nedovolí, soused ho v pokoji nechce a štěkot ruší celý dům. Důvodů, proč nemít domovům za zlé, že zvířata odmítají, bychom našli více
Ve většině případů nedovoluje zařízení seniorovi vzít si vlastního mazlíčka z domu s sebou. Senioři tak mnohdy nástup do domova odkládají ze strachu, že o něj přijdou. Jsou zařízení, která seniorům vycházejí vstříc, nicméně není snadné je najít, často jsou daleko od původního místa bydliště nebo seniorovi nevyhovuje úroveň služeb v daném domově. V některých zařízeních pomáhají najít možnosti, jak se se svým mazlíčkem při návštěvách dále vídat, třeba s ním chodit na společné procházky. Jenže tam je nutná spolupráce rodiny, která v mnoha případech za seniorem nechodí. Osamělost je tak o to intenzivnější a pocit zrady větší.
Jednou z cest je i společenská místnost se zvířaty, jako jsou hlodavci, andulky a podobná drobná fauna. Vzhledem k tomu, že kontakt se zvířaty má mnoho pozitivních dopadů na lidské zdraví jak psychické, tak fyzické, v mnoha domovech pro seniory chovají v rámci ergoterapie společná zvířata ve společenské místnosti. Klienti se tak mohou podílet na praktických úkonech okolo péče o něj, a zároveň profitovat ze společného času se zvířetem.Některým seniorům toto vstřícné gesto postačí, jiným ale intenzivně chybí jejich zvíře, tím spíš, když vědí, že pro nezájem rodiny skončilo v útulku.
S ohledem na fyzickou kondici seniora a prostory, které mu zařízení nabízí, není často v moci personálu mu soužití se zvířetem umožnit.
„Při poskytování sociálních služeb v domovech pro seniory nemůže být seniorům apriori zakazován chov jakéhokoli zvířete. Chovu zvířete, které neobtěžuje ostatní a nevyžaduje zvýšené náklady poskytovatele služeb, nelze bránit. Případný zákaz by měl reflektovat povahu domova pro seniory, druh a množství zvířat, jejich nebezpečí pro okolí, hluk, který zvířata způsobí apod., přitom však umožnit naplňování lidských i občanských práv osobám, kterým domovy pro seniory poskytují sociální služby,“ zní reakce Miroslava Uřičaře na webu advokátní kanceláře Legalité. Zohledňuje ale také zdravotní stav seniora a možnosti zařízení, kde v případě více seniorů na pokoji nemusí být možnost dohody se spolubydlícím.
Když ne napořád, tak alespoň na chvíli…
Tam, kde není takový společný mazlíček možný (ale často i jako bonus k němu), dochází do domovů pro seniory například canisterapeuti se svými speciálně vycvičenými psy. Canisterapie podporuje procvičování hrubé i jemné motoriky a stimulaci smyslů. Pes se pro seniora stává důležitým společníkem, kterému se svěřují ve chvíli, kdy mu lidé přestávají rozumět. Stejnou úlohu dokáže splnit i kočka nebo kůň s náležitým výcvikem a vhodnou povahou. Jednou takovou je kobylka Nevada a ponička Pampi, které pravidelně cestují do domovů seniorů a přináší jim radost, rozptýlení, možnost aktivovat své smysly pomocí hipoterapie v kontaktní terapii, a zapomenout na chvíli na strasti života.
Celý život byli zvyklí trávit čas se svými zvířaty. Jejich přítomnost jim chybí. Dvojnásob pak, když se cítí v zařízení osamělí.
Je to řehole a každodenní nejistota, se kterou se zvířecí terapeuti pouští do plánování dalších návštěv. Výsledky jim ale za úsilí stojí
„Máme obrovské štěstí na lidi, kteří fandí naší práci! A jednou z nich je i majitelka přepravníku pro koně, která nám dosud vždy vyšla vstříc s půjčováním přepravníku za minimální náklady. Dostala se nyní ale sama do situace, kdy potřebuje přepravník prodat, a jako prvním ho, za velmi výhodných podmínek, nabídla právě nám, abychom mohli nadále pravidelně dojíždět za klienty. Přepravník je pro nás zásadní. Pokud bychom měli svůj vlastní, obrovsky by nám to usnadnilo již tak ne úplně jednoduché cestování,“ svěřuje se zakladatelka sbírky ze spolku Terapeutický kůň, které se splněním snu aktuálně pomáhají lidé na dárcovské platformě Znesnáze.
„Mít přepravník stále k dispozici nejen pro návštěvy v zařízeních ale i pro pravidelné, průběžné tréninky koní by pro nás bylo obrovsky přínosné. Díky tomu se vyhneme případnému stresu koní, který by mohl nastat při časové nouzi při nastupování či vystupování. Koně potřebují vždy klid a dostatek času pro pohodové nastoupení. Pokud by se vybralo víc, uhradili bychom i pojištění přepravníku, či některé z nákladů na krmení, vitamíny, nebo veterinární péči,“ vzkazuje s vděkem všem dárcům. Jejich společné cesty vedou pravidelně nejen do domovů seniorů, ale také do speciálních mateřských škol a za lidmi se zdravotním znevýhodněním.
Sbírka pomůže s návštěvami nejen seniorů v sociálních zařízeních, ale také nemocných dětí
Vzpomínky, úleva, souznění. Zvířecí návštěvy v domovech jsou vzpruha na několik dní, i důvod k tomu těšit se na dny další
„Díky přítomnosti koní mnohdy trochu zrelaxuje i personál domovů. Senioři se vedle terapeutického koně rozpovídají a zavzpomínají si na léta, která někteří z nich u koní trávili. Je zřejmé, jak se lidem rozzáří oči. Někdy se i objeví slza dojetí nebo štěstí. Bývá to zážitek plný příjemných emocí. Oba koně velmi citlivě přistupují k lidem s pohybovými potížemi. Nevada nyní u České hiporehabilitační společnosti složila specializační zkoušku na výbornou. Kobylka přenáší na klienty svou vyrovnanost a probouzí v lidech okamžitý zájem o terapii dotykem. Do našeho týmu se začlenila i speciálně připravovaná ponička Pampi s níž můžeme i ve vyšších patrech zařízení navštěvovat klienty upoutané na lůžku. Oba koně jsou zvyklí pracovat ve vnitřních prostorech, což je naší velkou předností. Z koní vyzařuje po celou dobu terapie veliký klid. Lidé k nim získají důvěru a rádi si je s dopomocí vyčistí, nebo jim zapletou copánky. Někteří se mohou vydat i na kratičkou procházku. Koně jsou zvyklí chodit vedle invalidního vozíku. Radost seniorů nebo lidí s pohybovými potížemi je tím o to mocnější.“
Někteří senioři nemají chuť a důvod vypravit se na čerstvý vzduch. Zvířecí doprovod je většinou dokáže přesvědčit.
