Hlavní obsah
Internet a technologie

Otravné notifikace a hromada komunikačních kanálů? Není důvod. Jaký si to uděláš, takový to máš!

Foto: Pixabay

Zvykli jsme si na to být pořád na dosah. Vždy a všem. Jako by náš život řídila placatá věc v naší kapse. Je čas uvědomit si, kdo je tu sluha, a kdo pán. Pokud nechcete být šikanovaní desítkami notifikací, vypněte si je! Uvidíte, že se svět nezboří.

Článek

Když jsem se při odjezdu na dovolenou ujišťovala v tom, že mám zapnutý roaming, počítala jsem s tím, že se vždy večer podívám v mobilu na e-mail, ale jinak se ho budu snažit ignorovat. Hned při překročení hranic s Německem jsem pochopila, že nebudu muset. První den jsem plánovala stížnost na operátora, který mi mylně tvrdil, že roaming je aktivovaný. Hned druhý den jsem ale měla chuť mu poslat děkovnou zprávu za jeho špatné služby. Život bez notifikací mě vrátil o dvacet let zpět a ukázal mi, jak může být „nucený čas“ bez otravných oznámení o nepodstatných věcech báječný a intenzivní.

V dnešní době jsou nevyžádané zprávy stále častějším problémem, který nemálo z nás obtěžuje a trápí. Bez ohledu na to, zda jsou tyto všudypřitomné komunikace obchodní, pracovní, spamové, reklamní nebo soukromé, mohou být velmi rušivé a vyčerpávající. Existuje ale několik jednoduchých kroků, které můžeme podniknout. Jedním z nich je opatrnost při sdílení kontaktních údajů nebo používání dostupných funkcí filtrování a blokování, kterými můžeme snížit jejich množství. Někdy ale jen stačí vypnout nebo ztlumit zvuková upozornění a zprávy tak registrovat jen v dobu námi zvolenou.

Nemůžete se kvůli notifikacím soustředit na práci? Řekněte to šéfovi. Ten dobrý vaše potřeby pochopí

Notifikace jsem jako introvert a člověk živící se kreativní tvorbou nesnášela vždycky. Ostatně stejně jako telefonáty. Obtěžovaly mě a ochuzovaly o čas a soustřední. Jedno nepodstatné pípnutí ve mně vyvolalo potřebu podívat se, jestli se nestalo něco zásadního, co by ohrožovalo životy mých blízkých nebo kolegialitu, a návrat do rozpracovaného textu pak trval i desítku minut. Byla „přetržena nit“. Z 80 % zbytečně. Rozhodla jsem se proto oznámit šéfovi, že si ztlumím notifikaci v pracovní whatsappové skupině, kam rozhodně nechodí jen pracovní zprávy. Jen teď, při pohledu na ni, vidím 480 zmeškaných zpráv, což znamená zhruba 5000 minut, které jsem mohla věnovat soustředěné práci. Všechno důležité a skutečně pracovní se totiž dá poslat mailem. K mému příjmenému překvapení moje postoje a potřeby akceptoval a jeho pochopení se mu vrátilo větším množstvím odvedené práce. Nebo rozhodně soustředěnější.

Whatsapp, Messenger, SMS, mail… Palba oznámení přichází z příliš mnoha stran. Jsme povinni je všechny akceptovat?

Jednoduchá odpověď je - ne, nejsme! Ačkoli se to od nás očekává. Průměrný člověk se podívá na svůj mobil každých šest minut. Stopadesátkrát za den tedy přeruší svou činnost nebo komunikaci s někým „živým“, jen aby se podíval na displej svého telefonu. Dvě třetiny z nás mají nutkavou potřebu mobil zkontrolovat, aniž by vydal jakýkoli tón. Bereme ho do ruky ve chvílích nudy, úzkosti, zvědavosti, pocitu osamělosti, ale i v době, kdy ten opravdový a vzrušující život stojí přímo před námi. Dáváme mu přednost i ve chvíli, když s někým mluvíme. Nejen, že je to neslušné, ale je to i hodně zvrácené. Notifikace nebo zazvonění, jako by měly přednost. Jako by nás opravňovali k tomu „opustit tento svět“ a dát za jakýchkoli okolností přednost tomu virtuálnímu. Kdy tohle začalo a přestane být bráno jako společenská norma?

Hlavním komunikačním kanálem firmy je e-mail. Basta fidli

E-mail je pořád ve většině firem hlavním komunikačním kanálem. Ale je třeba s ním umět zacházet. Obzvlášť v případě chatu v mailu. Věcná diskuze se při větším počtu příjemců zvrhne v chatovací ping pong naprosto zbytečných poznámek se zbytečně velkým počtem příjemců. V komunikaci je dobré dodržovat věcný minimalismus. Tedy jedno vláko = jedna řešená záležitost. Mail může být ale také dobrou berličkou pro všechny, co rádi a často prokrastinují. Aby se vyhnuli řešení, vrátí mail zpět s otázkou - a mají splněno, protože reagovali. Všechny tyto věci vedou k tomu, že ve firmě bývá stále oblíbenější skupinový whatsappový chat, který je „akční“. Žrout času a zabiják introvertů, které nezajímá, co měl kolega k obědu, nebo je unavuje poslouchat desetiminutové monotónní hlasové zprávy, které se dají shrnout do tří psaných vět.

Minimalizace počtu komunikačních kanálů ve firmě by měla být povinnost. Není tomu tak ale všude

Jak poznáte, že máte ve firmě komunikačních kanálů moc? Tak, že nevíte, kde hledat konkrétní informaci, kterou někdo poslal. Informace se ztrácejí v komunikačním šumu naředěném osobními věcmi, fórky, ale i chatovými „podskupinami“. Pomooooc! Jedinou cestou, jak z toho ven, je udělat si ve firmě přehled, kdo jaké komunikační kanály používá a pro jaké typy informací. I tady se opět potvrzuje, že dostačujícím setem pro psanou komunikaci je e-mail, project manager, sdílený disk a sdílené dokumenty s komentáři. Není třeba psát do WA nebo Messenger skupiny v sobotu v devět večer, že příští týden bude servisák čistit kávovar. Fakt ne. Další trik, který ve firmě pomáhá snížit stres a tlak, je domluvení si časového okna, kdy budete všichni na dosah. Protože pokud nejste lékař nebo třeba hasič ve službě, vážně nemusíte být k zastižení 24/7.

Foto: pixabay

Dobrý sluha, zlý pán. Mobilní telefon s desítkami aplikací a stovkami notifikací je jen rozhodnutím jeho majitele.

Stydět se za to, že máme i svůj život, už je dávno passé

Covid nás naučil, že je pro efektivní práci více možností, než jsme si dříve mysleli. I proto nespočet firem přesedlal na homeoffice alespoň některé dny v týdnu i po konci pandemie. Právě tady je dobré nastavit si pravidlo, které všem umožní klid pro práci i život. Pro běžnou práci ve firmě stačí společné dvě až tři hodiny denně, kdy se můžete spojit k poradě, zavolat si, domlouvat se a zbytek času si pak ponechat pro vlastní práci. Z pozice šéfa je pak efektivní nechat podřízeným na vybranou čas, kdy se jí budou věnovat. Jestli to bude chvíli ráno, než vstanou děti, několik hodin dopoledne, odpoledne, nebo večer, kdy je mnoho lidí efektivnějších. Už jenom ta možnost, že si mohou zaměstnanci zorganizovat práci podle aktuální rodinné situace hodně pomáhá snižovat pocit tlaku a zlepšuje soustředění. Dalším z pravidel je nastavení očekávané délky reakce. Tedy za jak dlouho je v pořádku odpověď na e-mail, za jak dlouho na SMS nebo zprávu nebo do kdy zavolat zpět na zmeškaný hovor například. Základním rámcem takových dohod je respekt k práci a času druhých i mých vlastních.

Proč neodepisuješ, udělal jsem ti něco?

Nejen práce je zdrojem nekonečného pípaní notifikací v mobilu. Často tím největším šikanátorem jsou vedle (převážně zbytečných) aplikací (o kterých ani nevíme, že je máme) ti nejbližší. Rodina a přátelé. Jenže ne každý má zálibu v psaní zpráv a chatování. Mezi velké příznivce této novodobé kratochvíle patří lidé v teenagerském věku, kteří jsou schopní napsat i několik tisíc zpráv za měsíc. S věkem tato vášeň postupně odezní, bohužel ale ne u všech. Pro takové lidi je pak těžké pochopit, proč jim adresát zprávy neodepíše hned, když si přece zprávu přečetl! Třeba proto, že řídí? Vaří jídlo dětem? Pracuje? Nebo prostě nemá zrovna teď chuť spadnou do nekonečného vlákna klevetění? Není povinností ani projevem dobrého charakteru odepsat okamžitě. A máte-li kolem sebe takové lidi, kteří to nechápou, pak jim to vysvětlete. Domněnky bývají nejčastějším zdrojem nedorozumění a hádek. Ať už těch osobních nebo virtuálních. Pokud to pochopí, ulehčí to život vám všem. Pokud to nepochopí a urazí se,… ulehčí to život vám všem…

Moji přátelé (ti, co zůstali) jsou zvyklí, že netelefonuju a na zprávy odpovím třeba i za několik dní. Ve chvíli, kdy mám skutečně prostor a energii se konverzaci věnovat. A jsem jim za to vděčná. Nicméně si stále říkám, jak krásné to bylo kdysi, když chodily zprávy telegrafické i několik dní a nikomu to nepřipadalo divné. Stejně jako posílat si šachové tahy napříč světadíly a čekat na odezvu i několik měsíců. A mezi tím žít, pracovat a neřešit nesmysly, které mění prostor a čas podle toho, jak si kdo zrovna umane. Ach, to by byla doba pro mě! Hlavně ta, kdy ještě nebyl na světě Alexander Graham Bell. Sašo, Sašo, kdybyste jen byl býval věděl!

odkazy a zdroje:

https://forbes.cz/e-mailova-komunikace-se-profesionalizuje-muze-za-to-nastup-instantniho-messagingu/

https://mobilmania.zive.cz/clanky/jak-na-iphonu-zkrotit-otravne-notifikace-muzete-je-skryt-zmenit-nebo-odlozit/sc-3-a-1355143/default.aspx

https://www.txn.cz/pipani-mobilniho-telefonu-ridi-zivot-kazdeho-druheho-cecha/

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz