Článek
Tohle téma je pro mě strašně důležité. Právě i to je důvod, proč se snažím o něm mluvit a pomoci šířit jeho dopad. Pamatuju si jako dnes, když mě přes kamaráda Libora Hoření kontaktoval Marek. Byl covid, v té začáteční fázi, kdy jsme vyšilovali strachy kvůli neznalosti problému a ze starosti o seniory. Náš projekt Ježíškova vnoučata se částečně zastavil. Jako celý svět. Dárky osamělým seniorům do domovů dárci posílali, nebylo možné osobní předání, a tím celá myšlenka a podstata projektu hasla. Starým lidem zoufale chyběla společnost, kolem nich chodili ve „skafandrech“ jen unavení pracovníci domova, kteří dělali vše pro jejich bezpečí… a do toho se ozval Marek s tím, že by jim rádi přinesli rozptýlení pomocí virtuální reality, s potřebným zaškolením. Tehdy nám to přišlo jako nereálně, vždyť do domova nemohla „z venku“ přijít ani rodina. Přitom takové oživení dávalo obrovský smysl… Dnes jsou to tři roky, co jsme se s Markem konečně pustili do spolupráce. Nevzdali se svého snu a velmi houževnatě jdou za svým cílem. Do dnešního dne přinesli radost a potřebnou službu už tisícům starých lidí, z nichž mnozí díky nim dokonce začali i po letech mluvit. Virtuální brýle jsou pro seniory, jakkoli se to zdá mnohým neuvěřitelné, skvělým a vítaným společníkem. Zejména těm, kteří nemůžou ven, nemají rodinu, kvůli zdraví už jen leží ve svém pokoji. Jejich osamělost je až hmatatelná, stejně jako zoufalá nuda a „odcházení“ těla.
Takových lidí, kteří už nenacházejí smysl života a důvod těšit se na další den, jsou v naší zemi tisíce. Troufám si říct, že nápad Marka Háši se pro některé z nich stal skutečným vysvobozením. Po studiu zdravotních inovací v Holandsku se obklopil skvělým týmem a pustili do práce. Jejich virtuální brýle KALEIDO se ukázaly jako účinný lék na sociální izolaci seniorů v době covidu, ale pomáhají i nadále. Obsah videí Markův tým sám tvoří, jezdí po světě a natáčí kouzelná místa, na která pak i z lůžka dokáží vzít kohokoli.
Navrácená řeč i chuť do života
„Velké zkušenosti nám přinesl náš prosincový charitativní projekt pro hospice. Možnost ještě něco, alespoň skrze brýle, prožít je právě pro hospicové pacienty ohromně cenná. Podobně přínosné mohou být virtuální zážitky v zařízeních typu LDN, která jsou často nesmírně podfinancovaná a péče „navíc“ je tam mnohdy nedosažitelný vysněný cíl. O pacienty je sice postaráno z hlediska zdravotní péče, stravy a hygieny, ale na aktivizaci, podporu zachování soběstačnosti, uchování kognitivních funkcí, motivaci k uzdravení peníze chybí. Pacienti tam potom stagnují a jen čekají v lepším případě na převoz dál, v horším případě na smrt. Skrze sbírku Znesnáze bychom tak mohli zavítat do dalších hospiců a právě do LDN, kde bychom plnili přání odcházejícím podívat se na vysněné místo nebo to, které bylo v jejich životě tolik důležité,“ těší se z možnosti plánovat díky štědrosti dárců tolik potřebné aktivity pro další rok zakladatel Kaleida Marek Háša.
Virtuální brýle Kaleido míří nejen za ležícími klienty domovů seniorů, ale například také za seniory do nemocnic.
O tom, jaké přínosy má jejich práce nejen v domovech seniorů, se Marek rozvyprávěl ve videu pro soutěž DIGI@MED Award 2024 (ze které si Kaleido odneslo stříbro!). Zaznívají v něm i konkrétní příklady toho, jak dokáží virtuální zážitky propojovat seniory nejen z celým světem, ale i s tím nejbližším okolím, což bývá často problém například u starých lidí se zlomeným srdcem, kteří se nepřenesli přes „zradu“ okolí, které je umístilo do domova seniorů.
S Ježíškovými vnoučaty pomáháme dostat tuto služby do domovů seniorů (ale i k osamělým seniorům doma) dlouhodobě. Jsem fascinovaná výsledky, které se s ní dostavují. Dojatá z videí, která na sociálních sítích domovů vídám. Nechybí tam smích, slzy, vzpomínky, výkřiky nadšení. Nebo jen věty vyslovené po mnoha letech. Někdy jde o skutečně malé velké zázraky.
Virtuální brýle Kaleido - malý zázrak, který jsme měli zapůjčený v našem domově díky nadaci Ježíškova vnoučata. Brýle,...
Posted by Domov pro seniory U Bažantnice Heřmanův Městec on Friday, February 7, 2025
Ležím, ale stále žiju!
Díky virtuálním brýlím cestují senioři na místa milovaná, vysněná, netušená. Ale také trénují kognitivní funkce. Pozornost, paměť, učení, uvažování a mentální dovednosti potřebné k provedení snadných i náročnějších úkolů. A hlavně dostávají možnost zažít vzrušení, se kterým se kvůli svém zdravotnímu stavu museli už dávno rozloučit. Najednou mají znovu pocit života, opouštějí ticho a samotu čtyř stěn a všechno nemožné se znovu stává skutečností. A pak, když brýle sundají, mají si o čem vyprávět. I to je někdy v jejich situaci těžké. Najít téma, o kterém můžou s okolím mluvit. A na co se zase těšit. Mít se na co těšit. Jak prosté a těžko představitelné pro zdravého člověka, který jen co vykročí ráno ze dveří, je dojmů a zážitků plný, a když se domů vrátí, čeká ho zájem a objetí milovaných.
Zážitky a možnost mít se na co těšit
To bývá často to jediné, co otevírá ležícím seniorům dveře do dalšího dne. Dveře, kterými chtějí projít. Je nesmírně důležité chopit se této příležitosti a rozptýlení jim dopřát. Nepomůžeme tak jen jim, ale i jejich širokému okolí, kterému se vrátí radost a chuť do práce s takovým člověkem. Změní se energie, která přetrvá po delší čas. Vyčerpání sociálních pracovníků v pečujících profesích je dnes kvůli vytížení a nedostatku ocenění doslova hmatatelné. I tohle je malý krůček k nápravě, za kterým můžeme stát i my sami. Budeme-li mít shůry přáno zestárnout, budeme takovou podporu jednou sami potřebovat. My, ale i naši nejbližší.
