Pečující na pokraji sil zachraňují sociální systém před kolapsem. Znesnáze se za ně staví kampaní

O svého blízkého pečuje někdy každý z nás. Ať už o sourozence, dítě, starého rodiče, partnera, manželku… Nějaký čas. Jsou ale i lidé, a je jich v naší populaci opravdu mnoho, kteří péči o druhého zasvětí velkou, nebo dokonce většinovou část svého života. Den co den. Noc co noc. Ať už kvůli vrozenému handicapu, nečekané nehodě nebo čemukoli jinému, co život nadělí. Z pečujícího se tak mnohdy stane člověk, který obětuje sám sebe, aby pomohl někomu jinému. Zajít si na kávu s kamarádkou, k holiči nebo snad dokonce odjet na víkend, bývá často vidina vzdálené vysněné budoucnosti, ke které se v pudu sebezáchovy upíná. A ačkoli by se stát bez tohoto milionu pečujících Čechů dočista zhroutil, nedokáže je dostatečně ocenit. Mnozí končí na pokraji psychických i fyzických sil, a často také bídy. Většinou k tomu stačí i jeden nenadálý výdaj v rodinném rozpočtu.

„Běžte si vystát frontu na Úřad práce a pak si počkejte pár týdnů nebo měsíců na vyřízení. Snad to dopadne“

S žádostí o příspěvky a dávky je třeba se obrátit na Úřad práce, kde by měli pracovníci nabídnout širší informace k možnostem pomoci jako je třeba příspěvek na zvláštní pomůcku, mimořádná okamžitá pomoc, příspěvek na péči, bydlení, živobytí nebo na dávky pro zdravotně postižené. Bohužel spousta lidí o svých možnostech neví nebo se obávají byrokracie a dlouhého běhání s nejistým výsledkem. To vše ve chvíli, kdy je doma čeká člověk, který je na nich závislý. Na odlehčovací službu peníze nemají, a i kdyby, její kapacita nestačí a tak síly docházejí. I proto spustila dárcovská platforma Znesnáze v březnu kampaň na podporu pečujících s názvem „Říct si o pomoc je normální“. Právě pečující patří mezi největší skupinu jejích klientů. Lidí, kteří si na hranici svých sil řeknou o pomoc prostřednictvím sbírky.

Sociální pracovník, který jen neslyší, ale i naslouchá

Znesnáze je v naší zemi na poli dárcovství výjimečná v tom, že má ve svém týmu zkušené sociální pracovníky. Těm, kteří se na ni obrátí, proto dokáže zajistit nejen prostor pro jejich sbírku, ale ukáže jim také možnosti příspěvků a pomoci, o kterých do té doby často nevěděli a pomůže s jejich vyřízením: „Z naší dlouholeté praxe víme, že pečující a samoživitelé jsou velmi ohroženou skupinou naší společnosti. Navíc spoustu pečujících je právě single rodičem, nejčastěji jsou to ženy a mnoho z nich si stydí o pomoc říct. Kampaní chceme ukázat, že říct si o pomoc není nic, za co by měli cítit jakoukoliv formu hanby. Naopak se snažíme vyzdvihnout to, s jakou láskou a péčí jsou tu pro své blízké 24/ 7. Mnoho z nich časem přijde i o část nebo celý svůj sociální život, pečují takřka za zavřenými dveřmi. Zároveň si nikdy nemohou dovolit říct „já už nemůžu“, prostě jdou dál a žijí pro druhé. Oni to často ke všemu nevnímají jako oběť, ale volbu. Chceme pečujícím vzkázat, že nemusí čekat na bod zlomu,“vysvětluje mluvčí Znesnáze Simona Patelisová.

Před dvěma lety rezonovala společností jejich kampaň Štědromocná sbírka pro pečující, kterou podpořil svou tématickou písničkou také český písničkář Pokáč, nebo herec David Matásek se svou výzvou k lidem, kteří se stydí říct o pomoc.

Ten, kdo se rozhodne sbírku založit, uslyší jako první Jolanu Burešovou. Sociální pracovnici, která během prvních pár minut dokáže zvednout ze dna a ukázat, že zítra zase vyjde slunce. Nepříjemnou úřednici rozhodně nečekejte ani mezi dalšími z týmu Znesnáze, kteří vám budou pomáhat hledat cestu ke klidu a ulehčení náročné péče o milovaného člověka.

Češi jsou vnímaví a štědří. Zlé jazyky je třeba ignorovat

Přibližně pětinu všech sbírek na Znesnáze založí právě pečující nebo jejich blízcí, kteří jim chtějí v tíživé životní situaci pomoci. Dárci poslali na jejich sbírky už miliony korun. Silné příběhy často stojí za tím, že cílovou částku daleko překročí. Pochopení a solidarita Čechů je tady zřejmá, i když jako všude, i zde se najdou výjimky: „Pár zlých jazyků se dokáže ohánět například tím, že mají „dostatečné dávky“, z jejich komentářů je cítit závist. Samozřejmě pokud by pečující nebyli schopni z příspěvků vyžít, pak by to byl doslova elementární průšvih. Ale zároveň se tu nedá hovořit o tom, že by měly tyto rodiny dostatek. Naopak, pokud přijde nenadálý výdaj, mají problém ho ustát. Nemají možnost si jinak vydělat a výdaje, se kterými se potýkají, zdraví lidé neznají. Pomůcky, materiál, atd. Mnoho z těchto věcí si musí klient uhradit nebo doplácet sám. Je to smutná realita,“ říká své zkušenosti z praxe Patelisová. Ani v jejích očích není s ohledem na péči a nasazení podpora státu pečujících dostatečná: „Podívejte se na to, kolik pečující státu ušetří jen tím, že nedají své děti do ústavu. Ústavní péče na jednoho klienta je obvykle dražší, než to, co pečující dostanou. A navíc mají jejich děti lásku a domov. Za jakou cenu pak pečující dostávají příspěvek? Za cenu toho, že si nikdy nemohou odpočinout, že nemohou mít mnoho vlastních zájmů, společenský život, kariéru, nebo dokonce třeba i další děti. V případě, že pečujete o někoho s těžkým zdravotním postižením, tak opravdu zažíváte ztrátu identity. Ale i toto chceme změnit! Kampaň pečujícím vzdává hold za všechno, co zvládají, ukazuje naše reálně klienty v reálných situacích. A my jim za to chceme jako společnost poděkovat, nejen slovně, ale i gestem finanční podpory,“ s říká s hořkosladkou příchutí zkušeností Simona.

V kampani nejsou herci, ale skuteční lidé a rodiny, kterým Znesnáze pomohla z nesnáze

Kampaň ukazuje konkrétní lidské příběhy těch, kterým už dárci pomohli nebo pomáhají: „Ve spotu můžete vidět naše klienty, kteří mají nebo měli sbírku na Znesnáze. Například malé Laurince, o kterou pečují prarodiče, se podařilo díky spotu vybrat částku přes půl milionu korun. Babička tam s námi sdílí svou obavu, že dokud se Laurinka nepostaví na nohy, tak nemůže ani umřít. Je vidět, pro co žije. Díky sbírce ale Laurinka dochází na nové rehabilitace a udělala neuvěřitelný pokrok! Za pouhé dva měsíce se holčička na vlastní nohy postavila. Pak tam máme třeba i malého hrdinu Vojtíška, ten bude také do budoucna potřebovat spoustu rehabilitací a pomůcek. Například musí nosit speciální ortézky vyrobené ve Vídni. Samoživitelka a pečující maminka od Tomáška by zase potřebovala automobil, se kterým bude schopná Tomáška vozit do speciální školy a všude, kam potřebují. Čím je Tomášek starší, tak je to s ním obtížnější a situace přestává být únosná. Míša s Davidem trpící Downovým syndromem budou mít díky sbírce nové chráněné bydlení až dovrší 18 let. Jejich maminka pěstounka jim chce být nablízku celý život,“ přibližuje konkrétní příběhy pečujících Simona Patelisová ze Znesnáze.

Ústřední tváří kampaně se stala pěstounská máma Ivana. Míšu a Davida s Downovým syndromem vychovává od kolíbky a nechce dovolit jejich návrat do ústavu

Míša a David jsou sportovní šampioni. Medaile vozí s mistrovství Evropy i světa. David teď navíc stanul po boku herečky Anny Geislerové ve filmu Karavan, kde ztvárnil roli jejího syna. To vše by se rozhodně nestalo, kdyby děti zůstaly odložené v ústavě, kdyby nedostaly péči, kterou dostaly. Díky sbírce, kterou jejich pěstounská máma na Znesnáze založila se přiblížila blíž lepšímu společnému životu ve společné domácnosti.

Kampaň Znesnáze na podporu pečujících odstartovala v tomto měsíci. Spoty je možné vidět v čekárnách vybraných ambulancí, nákupních centrech a za pár dní i na obrazovkách MHD v pěti krajích republiky. Od dubna bude ve své nepřehlédnutelné podobě na dosah očí všech díky podpoře Nadace BigBoard, tedy na reklamních plochách ve městech a desítkách billboardů v ČR. Veškeré úsilí míří jediným směrem - k pečujícím. Ukázat jim, ujistit je, že říct si o pomoc je normální. Že to není to slabost, ale cesta, jak zůstat silní! ❤