Článek
Paní Marta je v invalidním důchodu 1. stupně a veškerý svůj čas věnuje nepřetržité péči o dospělého syna Patrika. Ta je nesmírně fyzicky i psychicky náročná. Musí navíc pravidelně dostávat injekce, které tlumí hlasy v jeho hlavě- ty mu radí šílené věci.
„Řekli nám jen, že je jinej.“
Hlasy v hlavě navádí Patrika k věcem, které by běžně člověka nenapadly. Často ho tak vydírají.
Když je Patrik vystaven zátěži, má sklony k extrémnímu sebepoškozování. V minulosti si při záchvatech již velmi vážně ublížil a tak na něj máma musí dávat nepřetržitě pozor: „Patrik se narodil předčasně císařským řezem. Měl více šedé kůry mozkové a už jako dítě byl jiný. Neměl kamarády, rád rozebíral věci, dlouho nerostl. Chodili jsme k psychiatrovi, ale bohužel, za komunismu nám řekli jen to, že je „jinej“. A že je dysgrafik,“ vzpomíná Marta.
Hlasy v hlavě Patrikovi našeptaly například i to, aby vypil ředidlo: „Musela jsem zavolat záchranku, i když si ustřihl ušní lalůčky. Hlasy mu řekly, že když to udělá, bude mamce líp. Měla jsem astmatický záchvat. Kolikrát musíme jet na posilující injekci, mívá těžké deprese. Minulý rok často omdléval,“ ohlíží se za malým výčtem problémů unavená máma. S ní je Patrik nejšťastnější. Masíruje mu krční páteř a záda, protože hodně leží. Vaří mu, dohlíží, aby jedl. „Máme kočku, kterou miluje, je to jeho kamarádka,“ pousměje se Marta. Ale únavu neskryje: „Jsem unavená. Je mi 61 let a taky nejsem zdravá.“
Kočka a máma. Dva jediní blízcí Patrika.
Na konci sil i finančních možností
Marta ještě před devíti lety vedla relativně klidný život. Pracovala, koupila byt… postupně se ale zdravotní stav jejího syna zhoršuje a život se tím více a více komplikuje: „V roce 1992 se skartovala jeho zdravotní dokumentace. Volala jsem do archivu, nic nenašli. Ani o porodu, o jeho hospitalizaci na psychiatrii, prostě nic. A já nemám čas pořád někdy běhat. Musím být s ním a dávat mu péči a lásku. Žijeme velmi skromně, pouze z mého invalidního důchodu a příspěvku na péči 3. stupně. Z těchto prostředků hradíme veškeré naše základní potřeby. Dlouhodobě bojujeme s úřady o přiznání invalidního důchodu z mládí, který mu stát odmítá vyplácet kvůli chybějící povinné době pojištění. Nemáme žádnou další rodinu ani nikoho, kdo by nám mohl v této zoufalé situaci pomoci. Nyní jsme se dostali do bodu, kdy už nedokážu z našich napjatých příjmů ušetřit na věci, které Patrik k životu nutně potřebuje,“ posteskla si paní Marta, které aktuálně chybí peníze na zajištění důstojnějších podmínek pro syna.
Marta s Patrikem, jehož zdravotní stav se nadále zhoršuje.
„Velmi se mu kazí zuby, kvůli čemuž už nemůže pořádně kousat, rozbil si dioptrické brýle na dálku,“ vysvětluje důvody své prosby o pomoc směrem k veřejnosti prostřednictvím sbírky na Znesnáze21. „Peníze využijeme primárně na nezbytnou stomatologickou péči a opravu jeho chrupu, aby mohl znovu bez bolesti jíst. Dále z výtěžku uhradíme pořízení nových dioptrických brýlí a nákup kvalitní matrace, která je pro jeho odpočinek klíčová. Ze srdce děkuji všem, kteří nám v naší nelehké situaci podají pomocnou ruku,“ uzavírá unavená máma nemocného syna.
Hlasy v hlavě, které ubližují. Problém, který se týká jednoho člověka ze sta Čechů
Slyšení hlasů v hlavě je běžnější, než si myslíme. V mnoha případech jde o projev vnitřního monologu nebo reakci na stres či trauma. Známe to asi všichni. Náš mozek někdy pouze nerozpozná, že myšlenka pochází zevnitř. Pokud si jen „děláme společníka“ v řešení nebo hodnocení situací, je všechno v naprostém pořádku. Hlas v hlavě může znamenat jen běžný vnitřní dialog. Může nám radit nebo se objevit během spirituálních, ale i silných emočních zážitků. Odbornou pomoc je třeba vyhledat až ve chvíli, kdy nás hlasy ovládají nebo omezují.
Hlavy v hlavě často souvisí s poruchou, kdy mozek nedokáže správně rozlišit vlastní vnitřní myšlenky od cizích zvuků. V oblastech řeči a sluchu pak fungují stejně, jako byste slyšeli reálného člověka. Pokud vás ale hlasy začnou obtěžovat, říkají vám, co máte dělat, nebo negativně ovlivňují vaše běžné fungování, přichází problém a čas to řešit. Samotné slyšení hlasů ještě neznamená schizofrenii. Je dobré se obrátit na specializované organizace, jako je Slyšení hlasů, nebo kontaktovat svého praktického lékaře, který dokáže nejlépe nasměrovat k psychologovi či psychiatrovi.
Pokud vás ale hlasy začnou obtěžovat, říkají vám, co máte dělat, nebo negativně ovlivňují vaše běžné fungování, přichází problém a čas to řešit.
Schizofrenií trpí přibližně 1 % celosvětové populace, což představuje zhruba 50 milionů lidí. V České republice se s tímto vážným duševním onemocněním potýká odhadem 100 000 lidí, ačkoliv některé odhady z praxe hovoří až o 3 % populace. V zemích s vysokou životní úrovní (kam ČR patří) se schizofrenie řadí mezi 10 nejvýznamnějších příčin pracovního zneschopnění. Obvykle se projeví mezi 15. –35. rokem života, výjimečně také u dětí mladších 14 let. Příčiny schizofrenie nejsou zcela jasné. Vyskytuje se rovnoměrně v různých částech světa (výjimkou je oblast Švédska za polárním kruhem).
Pro 30 tisíc Čechů trápení na celý život
Jedná se o dlouhodobou diagnózu, kterou je většinou možné s moderní léčbou úspěšně zvládat a vést relativně běžný život. Ovšem schizofrenie si vybírá i svoji nejvyšší daň – počet úmrtí za rok je u osob trpících touto poruchou zhruba dvojnásobný oproti běžné populaci. Celoživotní riziko sebevražedného jednání je asi 10%, nejvyšší riziko je na počátku onemocnění (až 40%). Zhruba jedna třetina nemocných zažije jen jednu epizodu nemoci, jedna třetina je většinu času skoro bez příznaků a občas se jejich stav zhorší. U zbývající třetiny pacientů je průběh nemoci chronický, urputný a v podstatě běžný život devastující - tak, jako tomu je právě u Patrika.
