Článek
Podle posledního varování Asociace speciálních pedagogů jsou záchytná místa pro ohrožené děti v Česku plná. Často se čeká na umístění do zařízení i více než půl roku a dítě po celou tu dobu setrvává v rizikové rodině, kde k týrání dochází. To je tak alarmující a šílená skutečnost, že snad nikoho nemůže nechat chladným. Přesto jde o problém trvající spoustu let a ze strany státu žádné výrazné změny nepřicházejí. Pardon - od ledna platí novela občanského zákoníku, která zakazuje fyzické tresty, duševní strádání a ponižující zacházení s dětmi ve výchově. Ovšem - bez přímého postihu, pouze s preventivním a symbolickým charakterem. Tleskáme.
Opakované a vážné tělesné trestání a ponižování je v rozporu s výkonem rodičovské odpovědnosti. Může vést k zásahu Orgánu sociálně-právní ochrany dětí nebo k omezení či zbavení rodičovské odpovědnosti ze strany soudu. A stává se to stále častěji. Jenže - týrané děti není „kam dát“. A tak v rodině velmi často zůstávají.
Je povinností každého z nás na případné týrání dítěte upozornit a snažit se mu pomoci. Ať už kontaktováním Centra Locika, Linky bezpečí, Ospodu nebo Policie. V případě domácího násilí je možné násilného rodiče vykázat. Jiné jsou pak případy týraných dětí oběma rodiči či závadovým prostředím, kde je nutné alespoň po omezenou dobu nabídnout dětem bezpečné prostředí. Náhradní péče – profesionální pěstouni - jsou vhodnější variantou řešení takových případů.
Asociace varuje před tím, že dlouhodobě se má situace ještě zhoršovat. Orgány sociálně-právní ochrany měly podle jejích dat během prvního pololetí aktuálního školního roku usilovat o umístění 183 dětí, z nichž se volnou kapacitu podařilo najít pro 58.
Škatulata, hejbejte se
„Děti se umísťují dle toho, kde je volná kapacita, a ne podle zohlednění jejich potřeb. Stále častěji se stává, že nikde není volná kapacita a děti čelí nejistotě o vlastním osudu,“ stojí ve zprávě asociace. Dokládá to na konkrétních přeplněných diagnostických ústavech, které mají správně fungovat jen jako přestupní stanice pro ohrožené děti.
Plná jsou i další zařízení – dětské domovy a dětské domovy se školou. Jde o systémový problém. Primární účel a cíl zařízení se vytrácí. Je tam volné lůžko, tak ho tam dáme, protože doma nemůže zůstat. Děti by přitom v diagnostickém ústavu končit nemusely. Pobyt je tam koncipovaný zhruba na dva měsíce, ale stává se, že tam jsou děti rok nebo i rok a půl. A to zašpuntovává systém.
Většina dětí je odebíraná z rodiny kvůli zanedbávání péče nebo jiným překážkám na straně rodičů, jako jsou socioekonomické důvody. Většina není ohrožena úmyslným ublížením ze strany rodičů, ale rodiče jim neumí nebo nemohou zajistit dostatečnou péči. K podpoře rodin a bezpečnému setrvání dětí v péči rodičů proto ve většině případů může napomoci včasný záchyt problému a intenzivní podpora rodin v počáteční fázi.
Za posledních deset let zemřelo v Česku na následky týrání 53 dětí, to je statistika ministerstva.
Loni přijatý plán MŠMT pracuje podle všeho se vznikem 13 nových ambulantních středisek a dalších pěti denních stacionářů, které mají být otevřené především v krajích, kde služby dlouhodobě chybí. Dá se říci, že všichni se shodují na tom, že základním kamenem systému musí být prevence, kterou ve školském systému mohou pokrývat střediska výchovné péče. Ta mohou poskytovat terapeutickou, diagnostickou či poradenskou péči a navíc pracují s celou rodinou. Posílit složku systému jde bezesporu hned minimálně touto cestou.
Místo pro klidný a stabilní domov
Pojďme ale přinášet i pozitivní zprávy. A s nimi i naději na lepší budoucnost. Dům nad Údolím vzniká v Praze 4. Fungovat má jako zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc a stát se bezpečným útočištěm pro ty nejmenší, kteří se ocitli v situaci, kdy nemohou zůstat ve své rodině. At už z důvodu násilí, zanedbávání nebo závažné rodinné krize. Nebo zkrátka proto, že se rodič, který své dítě miluje a dobře o něj pečuje, dostane do situace, kterou v danou chvíli nedokáže sám zvládnout – přijde o bydlení, ocitne se v nemocnici nebo mu do života vstoupí jiná nenadálá událost.
„Pro každé dítě je taková změna nesmírně náročná a my chceme být místem, kde se může znovu cítit v bezpečí. Kapacit pro tuto péči je totiž celorepublikově zoufalý nedostatek. Nechceme vytvářet strohou instituci, ve které děti pouze „nějaký čas pobudou“. Budujeme skutečný dům s pokojíčky, společnou kuchyní, místem pro hraní, zahradou a především s lidmi, kteří mají čas být dětem nablízku,“ vysvětlují ti, kteří chtějí dětem přinášet do rozbouřeného života klidný přístav. Cílem organizace je, aby dítě i v nelehké životní situaci mohlo dál zažívat zcela obyčejné věci.
Státní financování hradí péči pouze za obsazené lůžko, ale provozní náklady Domu nad Údolím běží dál i ve chvíli, kdy je zrovna prázdné.
Tento projekt vzniká v Praze 4 pod záštitou spolku Cvičítek z.s. Pracovníci domova chtějí s dětmi společně posnídat, připravit jim svačinu do školy, pomoct s úkoly, hrát si na zahradě nebo jim večer přečíst pohádku a zůstat s nimi, když zrovna nejde usnout. Právě obyčejné chvíle mohou totiž v neobyčejně těžkém období znamenat nejvíc.
Jenže…
Vybudovat takové místo je jen první krok, mnohem těžší je zajistit, aby mohlo fungovat 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Státní příspěvky nepokryjí veškeré provozní náklady a o veřejné granty lze žádat až po ročním fungování, projekt v současnosti shání podporu prostřednictvím veřejných sbírek. Pokud vás, stejně jako mě, napadne - tak to je skvělé! Stát musí být za takovou snahu vděčný a maximálně úsilí organizace podpořit! Tak ne. Opět je to společnost, která se musí semknout a utrápeným dětem pomoci.
Nemůžeme přepsat začátek příběhu těchto dětí, ale můžeme udělat vše pro to, aby jeho další stránky vypadaly jinak. Ze srdce děkujeme každému, kdo nám pomůže tento bezpečný přístav pro děti vybudovat a udržet.
Na dofinancování dvou měsíců provozu Domu nad Údolím se skládají lidé prostřednictvím sbírky na Znesnáze21. Tedy - snad budou. Na sbírku jsem narazila bezprostředně po jejím vzniku a touto cestou o ní chci vyslat zprávu do světa. Protože se to zdá jako možnost na cestě k úspěchu - k vytouženému klidu utrápených dětí.
Státní podpora pokryje přibližně 55 % výdajů domova , zbytek musí organizace zajistit z pomoci dárců. „Vybrané prostředky nám pomohou uhradit personální náklady na tři pečující pracovníky v nepřetržitém provozu a také nezbytné výdaje spojené s chodem velké domácnosti, jako jsou energie, nájem či internet. Dále z nich dětem zajistíme potraviny, oblečení, obuv, hygienické a školní potřeby, dopravu nebo volnočasové aktivity,“ vzkazují z domova s vděčností směrem k případným dárcům.
Měly by existovat dětské domovy, které budou fungovat jako rodina. Něco takového, jako máme v Klokánku. My si stojíme za tím, že jsme rodinná péče. Naše byty se neliší od vašeho. Máme dětský pokoj, obývák, kuchyni, koupelnu s toaletou. Teta s nimi celý týden bydlí, po týdnu se střídá s druhou tetou. Díky tomu k nim děti získávají důvěru. Zatímco v dětském domově běží cyklus po 12hodinových směnách. Dětem se tam střídají zaměstnanci a ony nemají stabilitu. Taková rodinná péče by se mohla budovat v běžném terénu, v obyčejném paneláku. To by dětem pomohlo se socializací, zažívaly by to, co běžné děti. Nahradilo by to pěstouny, kterých máme nedostatek.
Sociálně-právní ochrana dětí v Česku krachuje i podle Hanky Kupkové, ředitelky Fondu ohrožených dětí, který provozuje Klokánky. Ty v naší zemi fungují už více než čtvrt století a známe je snad úplně všichni. Plní tu nejdůležitější roli v naší společnosti, přesto třou bídu s nouzí.
Zařízení mají nedostatek peněz a tím i zaměstnanců, kteří dostávají takřka minimální mzdu. Počet míst pro ohrožené děti nestačí, a tak kvůli tomu často zůstávají v rodinách, kde jim jde o život. „Většinou tu máme děti týrané, zneužívané a zanedbávané. Často se k nám nyní dostávají děti v horším stavu, mnohdy mají i psychiatrické diagnózy. Je to náročnější péče, než bývala dřív,“ uvedla kupková pro Novinky.cz.
Dům nad Údolím je tak teď jedno z mála světel na konci tunelu. A já věřím, že budou přibývat další. Ideální by bylo, kdyby nebyly třeba. Kdyby rodiče neubližovali svým vlastním dětem. Bohužel žijeme ve světě, kde je takové přání utopické.
Nesmírně si vážím lidí, kteří se nevzdávají a bojují za utrápení děti ze všech sil a možností. I všech ostatních, kteří je v jejich úsilí a lásce podporují. ♥
„Lhůta je dána direktivně zákonem. Ale my v tuto chvíli nemáme dostatek přechodných pěstounů pro děti do čtyř let. Kojenecké ústavy byly zrušeny, není za ně náhrada,“ říká ředitelka Klokánka. Když je v krizových zařízeních plno, mohou týrané a zanedbávané děti končit třeba na sociálních lůžkách v nemocnicích. Ale ani tam není místo pro všechny.
Zdroje:
https://www.aspcr.eu/aktuality/2026-03-setkani-predsedy-asociace-s-ministrem-skolstvi
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-celi-nejistote-o-vlastnim-osudu-ohrozene-deti-neni-kam-davat-306120
https://www.novinky.cz/clanek/domaci-pro-tyrane-deti-uz-nemame-misto-system-krachuje-zoufa-si-reditelka-klokanku-40600644
https://www.znesnaze21.cz/sbirka/dum-nad-udolim-pristav-pro-deti-vyzadujici-okamzitou-pomoc
https://www.ochrance.cz/aktualne/siroka_skala_potreb_deti_na_strane_jedne_nedostatek_personalu_a_pravni_opory_na_strane_druhe-_zastupce_ombudsmana_naleha_na_zmenu_v_ustavni_peci/
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/ospod-tyrani-deti-socialni-pracovnice-ochrana-nedostatek.A221115_183617_domaci_albe
