Za blbou náladou ve společnosti nestojí vláda, ale mezigenerační propast způsobená dezinformacemi

„Já tam nejedu, nemám se s nima o čem bavit, jsou mimo!“ Zaslechnu na zastávce autobusu ze skupinky mladých. Zatímco dřívější generace se s babičkou pohádala maximálně tak o délku trička nebo nedostatečnou výhřevnosti šály, dnes se pouští do křížku kvůli hloupostem tisíckrát větším, ale také nebezpečnějším. Dezinformace prohlubují propast mezi některými teenagery a jejich prarodiči tak moc, že se vzájemně pomalu ztrácejí. Je čas obrnit se trpělivostí a pustit se do práce. Nejde jen o klidný rodinný oběd. Jde o celou společnou budoucnost.

Pětina seniorů řetězový mail bez ověření posílá dál

Průzkumu organizace Elpida a Nadace O2  před pěti lety ukázal, že přes 90 procent seniorů užívajících internet se setkalo s tzv. řetězovými e-maily. Každý pátý uvedl, že se sám podílí na jejich šíření, a více než 40 procent seniorů se přiznalo, že si neověřují informace. Podílejí se tak na šíření dezinformací, aniž by si to uvědomovali. Vlastně to vůbec neřeší, protože více než oficiálním novinám v takovém případě věří svým přátelům, známým nebo někomu z rodiny, kdo e-mail přepošle. A tak ho pošlou dalšímu, aby „mu pomohli“. Z dřívějších časů mají mnozí senioři zažito, že oficiálním médiím se nedá věřit a že je lepší se spolehnout na hlas lidu. A přece už i babičky říkávaly, že na každém šprochu je pravdy trochu! Hoaxy, dezinformace a poplašené zprávy tak v e-mailových schránkách střídají dřívější roztomilá zvířátka a vtípky, které byly maximálně jen otravné, nikoli nebezpečné.

Facebookové nenávistné bubliny

Žijeme v době, kdy je velmi snadné uzavřít se do sociální skupiny, která přetvoří nebo dokonce zničí vnímání skutečného světa za ní. Zabřednout do bahna lží a manipulací je až děsivě snadné. Stačí jediné kliknutí na „osudný“ příspěvek a algoritmus už se o všechno postará. Začne vám sázet lži a manipulaci, pravidelně ukazovat to, co právě chcete slyšet a následně vás ve „vaší společně pravdě“ více a častěji utvrzovat. A navíc se tím vůbec netají. Respektive skupina odborníků na moderní technologii, kteří se v dokumentu na Netflixu nebáli o praktikách sociálních sítích, které sami vytvořili, otevřeně mluvit. Ukazují tak, jak například právě zmiňovaný facebook bezostyšně nechává důvěřivé uživatele s nedostatečnou mediální gramotností padnout až na samé dno bažiny lží a tiše tomu, s jasnou vidinou zisku, přihlíží.

Proč by vám měl někdo na internetu lhát? Musí to být pravda, přece „to tam psali?“

Současní senioři chodili do školy v letech, kdy mediální vzdělávání nebylo v osnovách. Proč taky. Pokud si chtěli něco ověřit, zašli do knihovny. Rozhodně nedostávali informací tolik, co dnes. A z tolika stran. Když měli v rukách informaci, pocházela převážně z knihy nebo novin, kde byl uvedený autor. Toho se v řetězových mailech jen těžko dopátrají: „Tady se bavíme o informační hygieně, která se dá přirovnat k potravinářství. Když si jdete koupit jídlo, tak se koukáte na složení, protože nechcete ublížit svému tělu. Podobně bychom se měli naučit přistupovat ke svému mozku. Když budete pořád konzumovat negativní zprávy, budete mít negativní pohled na svět. Je potřeba znát složení. V tomto případě je to nějaká redakční politika. Vy byste měli vědět kdo to napsal, proč to napsal, jakou metodu použil, z jakých zdrojů vyšel, atd. Proto nadační fond nezávislé žurnalistiky dělá seznam médií, ze kterého je jasné, kdo za těmi médii stojí například. Abyste věděli, když to jdete číst, jaký tam může být vliv. Jestli to vlastní uhelný oligarcha, jestli to vlastní Rusové, nebo jestli tam je ta vlastnická struktura nejasná,“ mluví publicista a programátor Josef Holý v jednom z aktuálních dílů podcastů Čestmíra Strakatého o tom, jak námi sociální sítě neskrývaně manipulují.

Otrávené výrobky s logem žáby, chemtrails, zlá EU, která nám chce zakázat líbání pod třešní. Mladí nechápou, jak můžou prarodiče takovým nesmyslům věřit

Perfektně zpracovaný seriál na toto téma s názvem „To je pravda, napsala“ najdete také na můjRozhlas. Autorka Tereza Reková skvěle zachytila jak obrovský vliv na vnímání světa velké části seniorů řetězové maily mají a jak těžké je pádnými argumenty přesvědčit i vlastní prarodiče.

Senioři jsou významnou voličskou základnou, která má svá specifika a životní problémy a právě to z hromadně přeposílaných e-mailů dělá závažný společenský problém. Hlavní smysl a náplň řetězových e-mailů jsou stále stejné - ukázat jako špatnou EU, NATO, neziskovky, aktivismus spojený s klimatickými změnami, uprchlíky, Piráty a poslední dva roky prezidenta Petra Pavla. Většina obsahu má politický kontext, včetně těch o antivakcinačním hnutích, chemtrails nebo potravinářských výrobcích s žabkou, kterými nás chtějí „oni“ otrávit. A ani nespočet argumentů a důkazů včetně toho laboratorního od novináře Jana Tuny rozhodnuté příjemce řetězových mailů nepřesvědčí.

Sama jsem byla svědkem toho, jak vedoucí klubu seniorů v jednom malém městě na Pardubicku šířila tuto poplašnou zprávu o jídle s žabkou, aniž by si ji ověřila nebo se snažila vyslechnout argumenty. Definitivně tak skončilo moje úsilí spolek navštěvovat a o edukaci seniorů se snažit. Chtěla jsem jim nabídnout povídání o tom, jak vznikají v Českém rozhlase zprávy a jak se ověřují. Bohužel ale vliv byl od prvního okamžiku jasný a tak mě zahnala do kouta sprcha názorů o ulhaných veřejnoprávních médiích, která nám cpou uprchlíky. Není to jediná zkušenost, která mě utvrdila v tom, jak moc senioři věří lidem, kteří jsou jim nejblíž. Uvěřili by i svým vnoučatům, kdyby se je snažila naučit zorientovat se ve světě internetu?

Je třeba začít u mladých. Výuka mediální gramotnosti se musí stát součástí školních osnov

Mladá generace se, s trochou nadsázky, narodila do kolíbky s IPN adresou a telefonem připojeným k wifi místo dřevěné káči. Nechápe, že senioři podléhají trikům, jejichž počátek neumějí a následně ani nechtějí dohlédnout. A propast je tu. Je snadné to vzdát, mávnout nad vším rukou a odejít. Daleko těžší je zůstat a snažit se pomoci. Jenže přišel čas, kdy je třeba se toho rychle ujmout, jinak už se z toho nevyhrabem. Důsledky se dotýkají celé společnosti. Jako moc se ale ve světě internetových informací orinetují oni sami. Zeptejte se jich na aktualitu, která je v daný den na každém zpravodajském webu. S největší pravděpodobností o ní nebudou vědět. Jejich informačním kanálem je TikTok, Youtube, Instagram a další sociální sítě. Pokud ale dostanou jednoduchý systematický příklad toho, jak se ověřeným informacím dostat, díky své schopnosti zorientovat se ve světě internetu do jistě zvládnou rychleji, než jejich prarodiče. Které by to mohli následně naučit. Kdy se konečně přestane ve školách omílat a drtin nazpaměť letopočet Bitvy na Bílé hoře a chemická názvosloví a bude se tento vyhozený čas věnovat raději tomu, jak lehko a v minutě dohledatelnou informaci ověřit? A jak kriticky nad věcmi, kterých na nás denně tečou z displeje hektolitry, přemýšlet?

Na vlivu prostředí záleží tisíckrát víc než na počtu titulů

„Hrozně mě trápí, že můj děda, vysokoškolsky vzdělaný člověk, šéf velké firmy a laskavý člověk, uvěří takovým nesmyslům a laciným populistickým řečem. Vůbec tomu nerozumím a už nemám sílu s ním o tom diskutovat. I když vím, že to je právě můj úkol,“ svěřuje se mi spolucestující ve vlaku, ke kterém jsem si v přeplněném vagónu s dětmi přisedla. Sblížila nás skupina dospělých nepřizpůsobivých, kteří se chovali vulgárně, kouřili na záchodě, ničili věci a pokřikovali po lidech, že mají „chcípnout na raka“. Asi jsme potřebovali koalici pro případnou vzpouru, ke které se schylovalo. Pustili jsme se do řeči na cestě dlouhé hodinu a půl, a já se nechala fascinovat tím, jaký má o dvacet let mladší student gymnázia přehled, zápal a životní elán.

„Jenže jste to právě vy mladí, kteří to jako jediní dokáží a můžou změnit. Vy prostě diskutovat musíte, přinášet argumenty a ukazovat cesty, jak informace ověřovat,“ říkám mu a koukám, že on žádné rady nepotřebuje: „Já se do té sítě řetězových mailů schválně nechal lapit. Byl jsem zvědavý, co jim chodí, a nestačil jsem se divit. Pro mě to je naprosto nepochopitelný, je mi z toho až fyzicky špatně,“ říkal smutně kluk, který má ambici stát se jednou ministrem a věcmi hýbat ve prospěch společnosti. Miluju tu naději mládí. Tak moc ji potřebujeme. A právě jemu zápal, vědomosti a sociální angažovanost v tom nejlepším smyslu slova určitě nechybí. Třeba to bude on, kdo jednou systém vzdělávání přizpůsobí skutečným potřebám.

Pokud se nic nezmění, osamělých seniorů bude rapidně přibývat stejně, jako jejich sebevražd

V naší zemi žijí statisíce osamělých seniorů. Ať už v sociálních zařízeních nebo doma. Malé procento tvoří bezdětní a rodiče dětí, které se odstěhovali i s vnoučaty do zahraničí. Zbývající část jsou lidé, kteří rodinu mají, ale nenavštěvují je vůbec nebo minimálně. A ti, kteří rodinu mají, jí od sebe kvůli „špatné náladě“ z fejkových zpráv často odhánějí.

„Nemáme se o čem bavit. Hrozně mě rozčiluje, jak babička pořád jen nadává na vládu, výrobky s logem žáby, které jí chtějí otrávit, chemtrails, co způsobují současnou hromadu bezpohlavních lidí nebo gayů, na cukr ředěnej moukou ani nevím proč, čipy po očkování, a já nevím, co ještě. Je tak únavný jí to zbytečně vysvětlovat a říkat jí, že je všechno v pořádku, máme se dobře a na světě je hezky. Jen se pak do mě pustí, jak děláme ze starých blbce. Vůbec můj názor nechce slyšet. Už jsme se i pohádali u oběda a musel jsem odejít. Já se s ní hádat nechci, tak tam radši nechodím,“ říká Kamil. Dvacetiletý student, sportovec a cestovatel. „Vždycky si říkám, když se vracím domů z cest, jak dobře se u nás máme. Jak můžeme být šťastní za to, kde žijeme a co všechno máme. Tohle říct nahlas před bábí, to je riziko jejího infarktu, to asi nechceme nikdo,“ říká s úsměvem na rtech a smutkem v hlase.

Každá třetí dokonaná sebevražda v loňském roce patřila ve statistikách krizových linek Života90 a Elpidy seniorům. Jasně tak ukazují, že starých lidí, kteří se potýkají s duševními obtížemi přibývá. Nejistota, obavy z věčného strašení ve smršti dezinformačních mailů, válka, zdražování, přemíra protichůdných informací a do toho všeho samota čtyř stěn, ve kterých se všechny tyto emoce násobí. Slevomat vykročil společně s organizací Elpida na cestu ke zmírnění následků podporou provoz krizové linky pro seniory 800 200 007.

Cesty k lepší orientaci ve světě internetu jsou. Jen je třeba seniory nasměrovat

„Poslouchejte starší a moudřejší,“ slýcháme často od babiček a dědů. Zažili si těžké časy, které z nich udělaly silné lidi. Bez ohledu na to, že tu dobu někteří i přesto ještě dnes nepochopitelně obhajují, je na místě jejich zkušenosti a nabyté vědomosti respektovat a ctít. Jak ale vysvětlit, že i my mladí jim máme co nabídnout? Že mladý nerovná se hloupý a nezkušený. Že svět se nemění k horšímu, jen se prostě mění. A je to v pořádku a naprosto normální. Současná mladá generace zná o světě kolem mnohem víc než jejich prarodiče. Žije v době, kdy má zpravodajství o dění ve světě doslova v dlani. Dostává za jediný den tolik informací, co jejich prarodiče dostali za celý život. Říkat jim, že o světě nic neví je stejně nespravedlivé, jako vytýkat seniorům, že „věří všemu“. Daleko lepší je upéct bábovku, vzít do ruky notebook, zazvonit u babí a dědy na zvonek a říct jim: „jdu vám ukázat, jak si ověřovat informace, kterých je kolem strašně moc a úplně chápu, že se v nich někdy ztrácíte. I já mám občas problém a to s internetem pracuju denně!“ Rozhodně neříkejte, že jim jdete ukázat pravdu. Jdete jim ukázat, jak informace ověřit. O to tady jde!

Skvěle v této oblasti otevřela dveře organizace Elpida, která na konci loňského roku spustila online Fakt jo! Kurz. Reportáž pro Český rozhlas Dvojka jsem s nimi v rámci projektu Ježíškova vnoučata natáčela loni na konci roku. S aktivními seniory pracují dlouhodobě a skvěle a jejich znalosti a zkušenosti zúročili na maximum. Jde o intuitivní, zábavnou a přitom edukativní cestu, která má i názorné příklady seniorů, kteří v požehnaném věku brouzdají po internetu a aktivně ověřují falešné fotografie vyvolávající nenávist k uprchlíkům. Radost, která je z jejich finálního odhalení lži zřejmá, je tak nabíjející! Pro ně, pro diváka, pro nás všechny, kteří stále věříme, že je možné se z téhle dezinformační pasti ještě vyškrábat ven.

Elpida je v tomto směru velmi aktivní, podobné kurzy nepořádá jen on-line, ale i ve sých učebnách, kde je atmosféra společného pátrání a vzdělávání ještě víc podporující a motivační, ale samozřejmě ne každý má možnost na podobná setkání do Prahy zavítat.

Dlouhodobě se tématu dezinformací věnuje také Ověřovna Českého rozhlasu, která se snaží reagovat i na podněty svých posluchačů. Pravidelně díky své zpravodajské základně dodává fakta, která lži kolující na internetu osvětlují. Právě z komentářů je bohužel často zřejmé, že někteří jsou v pasti už pevně chyceni a realitu vidět nechtějí, i když ji mají podloženou neprůstřelnými důkazy. Veřejnoprávní média považují za prolhaná a zmanipulovaná, protože jim to tvrdí nejen „jejich“ média internetová, ale také ukřičení politici podporovaní zmanipulovaným davem na náměstí plném českých vlajek. Používají je jako štít proti těm, kteří jsou „hloupí“ a „nebrání svou vlast“.

Akutálně přicházejí v boji s dezinformacemi na scénu také Novinky.cz, které pochopily v celé věci roli právě mladé generace. Vsadily na českého influencera Antona Havlíka, který apeluje na své vrstevníky: „Je potřeba se snažit překonat bariéry mezi generacemi. Boj s dezinformacemi, tak jak ho dělá stát, beru jako naprosto tristní, dřív jsem o tom i psal z pohledu kdysi chystané legislativy, která skončila zpolitizovaná a nakonec puštěná k ledu. Nesmíme to vzdávat,“ píše mi Tony a vrací mi tak trochu naděje, že se do této nelehké, ale nesmírně nutné práce někdo mladý pouští. Se stejnou podporou přišel v roce 2019 Seznam, který s projektem Sherlock senior objížděl Českou republiku s besedami pro seniory, stejně jako teď s divadelním představením Senior na internetu objíždí sály Kraj Vysočina. Úsilí a lidí, jako je Tomáš z Vlaku je mezi námi jistě více. Prosím, dejte o sobě vědět, inspirujte své kamarády, spolužáky, udělejte výzvu, kterou je přimějete zaklepat na dveře dědy a babí, mluvit s nimi a vysvětlovat. Ujistit je v tom, že nás nikdo nechce otrávit ani zabít, že jsme to jen my sami, kdo si tuto bolest důvěřivostí k řetězovým mailům a postům facebookových skupin způsobujeme.

Dívejte se na ně jako na lidi, kteří dokázali ve životě spoustu věcí. Jednou z nich je například i zásluha na tom, že jste dnes tady! Vraťte jim to, i když to možná přinese vyhrocené chvilky a vezme spoustu energie. Stojí vám to za to.

Pokud chcete lepší svět, začněte doma!

Nezřídka kdy slyšíte z úst mladých lidí, že lidé nad sedmdesát by neměli mít volební právo. Že svou volbou ničí budoucnost jich a jejich dětí. Většinou to říkají ti, jejichž nejbližší okolí v seniorském věku podlehlo dezinformacím a nechává se nalákat na laciné populistické sliby, které nemají reálné šance ani legislativní oporu ve svém uskutečnění. A pokud ano, znamenaly by návrat do předlužení státu a ještě nejistější budoucnost současných dětí, protože dobrá politika se nedělá s výhledem na jedno volební období, ale na sto let. Jenže dvě stovky k důchodu jsou pro mnohé větší motivací, než planeta, na které budou moci žít jejich vnoučata a pravnoučata. A jsou případy, kdy není možné jim to zazlívat. Jenže i tady je mnohdy na vině nedostatek relevantních informací a orientace v sociálním systému nahlodaná provokativními zprávami, chaosem a bluděním v online světě. Ptali jste se někdy vaší babičky, jaký má důchod? Zjišťovali si na základě toho, jestli nemá nárok na příspěvek na bydlení, který byste jí pomohli vyřídit? A co energie? Nevíte, jestli se neupsala ďáblovi? Zajímá vás to? Pokud právě kroutíte hlavou nebo zvedáte obočí, možná by bylo dobré zamést si před vlastním prahem. Když jsme se my jako malí snažili rozkoukat v novém světě, byli tu pro nás, drželi nás za ruku a ukazovali, jak si nerozbít kolena. Byli jsme v tom velkém světě ztracení. S časem se role obracejí a je potřeba se jich ujmout stejně zodpovědně. Taky jim možná často chyběl čas a trpělivost, ale vždycky si je museli najít. Aby se postarali o náš klid, vzdělání a budoucnost. Teď musíme udělat to samé my pro ně. Pro nás všechny.