Článek
Uštknutí psa zmijí je na jaře a v létě častý problém. Ročně veterináři ošetří odhadem nižší stovky případů. Přestože jsou hadi plaší, zvědavý pes je může snadno vyprovokovat. Má čumák skoro pořád u země - ve vysoké trávě, mezi kameny, v lese, na loukách, … a tam všude se zmije „potuluje“. Zmije nevnímá zvuky jako člověk. Vibrace půdy zachycuje prostřednictvím čelistí a takové otřesy přenáší na sluchový aparát. Dospělého člověka proto často zaznamená dříve než psa pobíhajícího desítky metrů před majitelem, ale pes je ten, kdo je „více na ráně“.
Jak poznat, že k ušktnutí došlo
Pes náhle zakňučí, uskočí, což nemusíme zaznamenat, pokud pobíhá vpovzdálí. Ale brzy začne kulhat nebo rychle otékat. Pokud se had trefil pouze jedním zubem, může být patrná jen jedna ranka, což je matoucí. Proto je dobré mít podezření na uštknutí zmijí raději vždy, když kromě ranky v kůži rychle nastupuje otok, zarudnutí, a výrazná bolestivost. Objevit se může zrychlené dýchání, zvracení, průjem nebo ztráta vědomí.
Hlavní je zachovat klid - i když se to lehce radí a hůře praktikuje. Jenže majitelova panika stresuje i psa. Zvyšuje se tepová frekvence a jed se následně rychleji šíří organismem. Určitě nesmíme zaškrcovat packu, pokud je kousnutí tam. Zaškrcení může výrazně zvýšit koncentraci jedu v postižené oblasti a způsobit rozsáhlé poškození tkání nebo nekrózu. A to neplatí jen u psů.
Ne vše, co nás jako malé učili, je pravda. Například to, že nohu je třeba zaškrtit a ránu vysát
Na takové rady rovnou zapomeňte! Ani ránu nerozřezáváme, to jen zvyšuje riziko infekce a dalšího poškození. Pokud je to možné, přiložíme ideálně chladný obklad. Musíme hlavně zamezit psovi v pohybu, který urychluje šíření jedu tělem a co nejrychleji ho odnést do auta a samozřejmě zavolat veterináři, že jedeme, aby měl protijed. Pokud není žádný dostupný a vy jste bez auta, neváhejte volat veterinární záchrannou službu, hasiče, případně horskou službu.
Antisérum není samozřejmost
Protijed není u většiny veterinářů běžně skladem, jelikož je drahý (mimochodem ve výsledku záchrana vyjde na tisíce korun) a má krátkou trvanlivost. Což tedy platí nejen pro veterináře, ale i nemocnice, ani v těch není sérum samozřejmostí. Unikátní centrálou disponuje Praha, která celorepublikově zajišťuje podávání antisér pacientům, které uštknul had.
Koně a ovce jako zdroj záchrany
Odborníci odebírají jed odchyceným zmijím tak, že je nechají uštknout přes membránu do zkumavky. Jed upraví a v malých, postupně se zvyšujících dávkách se očkuje hostitelským zvířatům (koním či ovcím). Zvířata si tak vyvinou silnou imunitní reakci bez toho, aby je jed ohrozil na životě. Zvířeti se odebere část krve bohatá na protilátky, z té se oddělí krevní plazma a specifické protilátky se vyčistí. Tím vznikne samotné antisérum, které se sterilizuje a připraví k lékařskému použití.
Zmije se nás bojí stejně, jako my jí. Je plachá a konflikt nevyhledává. Útoční jen v pocitu ohrožení.
Šance na přežití psa záleží na mnoha faktorech
Ohroženější jsou štěňata a senioři, záleží ale i na celkové kondici, množství jedu v těle, i rychlosti zásahu. Nejrychleji se jed šíří při uštknutí do oblasti hlavy, krku, hrudníku nebo břicha. Relativně příznivější bývá uštknutí do packy.
Na jaře mají zmije po zimování často větší zásoby jedu. Obecně platí, že při včasné záchraně se šance na přežití zvyšuje. Před cestováním do zahraničí je důležité mít zjištěné kontakty na tamní veterinární pohotovostní pracoviště, aby vás případně nic nepřekvapilo. Například Aplikace Zvíře+ je zdarma a obsahuje kontakty i na některá pohotovostní pracoviště například i v Chorvatsku, kde je potřeba počítat s výskytem nebezpečnějšího druhu hada než v České republice. Nejvýznamnější je zmije růžkatá, která patří mezi nejjedovatější evropské hady. Typická je výrůstkem -růžkem- na špičce nosu. Bývá u kamení, v zídkách, v suchém porostu, podél turistických cest.
Tou nejlepší prevencí je mít svého psa vždy na očích.
Závěrem můžeme říct, že zmije obecná je náš jediný jedovatý had a je poměrně plachá. Setkání s člověkem a nebo psem je většinou velká náhoda a při setkání se v první řadě snaží zmizet. Uštkne, když se cítí ohrožená. Určitě svého miláčka můžeme chránit především tím, že při venčení nebudeme mít před očima mobil, ale toho, jehož život je v našich rukách.
