Zastavit na STOP nemusíte vždy. Také vždy neplatí zákaz předjíždění „přes plnou“. Tady jsou pravidla

Sledovat silniční provoz z pohledu chodce bývá často zábavné, z pohledu řidiče pak ale čiré zoufalství. Absence soudržnosti a dobrého vychování se ukazuje například při nedávání blinkrů, ale také u spousty dalších věcí jako je zipování nebo dávání přednosti v jízdě. Jenže chaos přinášejí do provozu i ti, co se drží zuby nehty volantu i pravidel, které nepřekročí, i kdyby čert na koze jel. A tak se tím čertem v koze stávají sami. Například soustavným sledováním tachometru v místě zcela zbytečného omezení, které vede k frustraci okolních řidičů a zvyšuje riziko nečekaných manévrů uspěchaných šoférů v řadě za nimi, kteří pak můžou „sestřelit“ další auto v protisměru. Nejde ale jen o striktní dodržování omezené rychlosti (případně „pro jistotu“ ještě pomalejší jízdy), ale také striktní dodržován pravidel, která znají jen zevrubně. A právě na pár takových zažitých mýtů se teď společně podíváme, protože jsem si jistá, že stejně jako já jste také všechna neznali.

Značka „Stůj, dej přednost v jízdě!“ řidiči přikazuje zastavit vozidlo na takovém místě, odkud má do křižovatky náležitý rozhled, a dát přednost v jízdě. Sama jsem zažila situaci na vesnici, kdy mi na „vidličce“ za kapličkou doslova skočila policistka před auto, poté, co číhala za bukem s očima přišpendlenýma na mých pneumatikách. Je to snadné místo jak řidiče „načapat“ a dohlížení na dodržování pravidla je na frekventovaných úsecích samozřejmě správné. Jenže…

Nemusíte nutně zastavit na úrovni značky STOP, ale klidně před ní nebo za ní. Prostě tam, kde máte náležitý rozhled do křižovatky, abyste viděli, jestli je komu přednost dát. To asi víme všichni (a nejednou už se někteří s policistou přeli). Další důležitou věcí ale je, že značka P6 STOP umí „obsloužit“ několik řidičů najednou! Jestli na této stopce za sebou zastaví například kolona čtyř aut a první tři řidiči mají náležitý rozhled, mohou se do křižovatky rozjet klidně najednou. Není nutné, aby každé auto poskakovalo až na hranici křižovatky. Samozřejmě ale - pokud řidič rozhled nemá, musí zastavit na takovém místě, odkud zákonem i rozumem vyžadovaný rozhled získá.

Tuhle větu často slýcháme v situacích, kdy sedíme na sedačce spolujezdce s očima přilepenýma na cestu, nebo raději schovanýma v dlaních. Kus pravdy na ní ale nakonec je. Dogma, že plnou čáru nelze přejet za žádných okolností, neplatí. Zákon totiž o tzv. plné čáře mluví takto: „Je zakázáno přejíždět nebo ji nákladem přesahovat, pokud to není nutné k objíždění, předjíždění cyklisty, odbočování na místo ležící mimo pozemní komunikaci nebo vjíždění na pozemní komunikaci z místa ležícího mimo pozemní komunikaci.“ Při odbočování na polní cestu doleva se tak chováte stejně jako při standardním odbočování vlevo na křižovatce - musíte dát včas blinkr a přednost vozidlům jedoucím proti. Pak smíte i přes jednu plnou čáru přejet a nepůjde o přestupek ani o krajní nouzi. Pokud se z místa ležícího mimo pozemní komunikace vracíte, tak opět můžete legálně přejet přes plnou čáru, ovšem znovu dáváte přednost v jízdě, tentokrát všem.

Opět dám příklad za sebe. Ten většinou dobře funguje, protože si člověk řekne „jé, ta je ale hloupá, že to nevěděla“ a hezky se zapíše do paměti. Jela jsme pracovně do Podkrkonoší a najednou, z čista jasna, se ocitla na dálnici, kde jsem si to švihala mezi ostatními svištícími auty. S pocitem absolutní ilegálnosti a obavou, že budu brzy o pár tisícovek lehčí. Až v cíli mě vzdělanější kolegyně ujistila, že existují výjimky, kdy na dálnici jet můžu a to dokonce i těch mých nekonečných 12 kilometrech. Jistě, ne všechny dálnice jsou s poplatkem a dokonce lze v určitých případech legálně bez známky i na placený úsek. Úseky zcela bez poplatku jsou především obchvaty měst. Ale, a to byl můj případ, i některé nedokončené či krátké úseky, kde zatím kus dálnice slouží jako obchvat, který má ulevit provozu okolních obcí. Jestli mě nějaká značka na stavbu upozorňovala, pak jsem ji neviděla.

Někdy se proto vyplatí se předem podívat na stránky Ministerstva dopravy, kde jsou zpoplatněné úseky vyznačené. Mapové aplikace v navigaci a telefonech už často také umí rozlišovat, které úseky jsou s poplatkem a které bez, ale spoléhat se na ně stoprocentně nedá. Na placenou dálnici ovšem lze najet i v případě, kdy je po ní vedena značená objížďka. Ale tady je potřeba zdůraznit to slovíčko ZNAČENÁ. Když je někde uzavírka a objížďka je vedena po dálnici, můžete po ní jet. Ale jen na tom úseku, kudy ta objížďka vede.

Mnoho řidičů žije v omylu, že pravidlo zipování na silnicích platí jen tehdy, když se na místě nachází dopravní značka číslo IP 29. Tato značka ale pouze zdůrazní místo, kde se „zipuje“, což je obvykle tam, kde jeden z průběžných pruhů končí. Zipování, tedy střídavé řazení do průběžného pruhu, vyplývá přímo ze zákona o silničním provozu, konkrétně z § 12 odst. 5 zákona 361/200 Sb.: „Přejíždět z jednoho jízdního pruhu do druhého smí řidič jen tehdy, neohrozí-li a neomezí-li řidiče jedoucího v jízdním pruhu, do kterého přejíždí - přitom musí dávat znamení o změně směru jízdy. Při souběžné jízdě umožní řidiči vozidel jedoucích v průběžném pruhu řidičům vozidel do tohoto pruhu přejíždějících z pruhu, který přestal být průběžným, vjet tak, aby se vozidla jedoucí v průběžném pruhu a vozidla do něho přejíždějící mohla řadit střídavě po jednom do jízdního proudu průběžného pruhu. Tam, kde se dva jízdní pruhy sbíhají v jeden, aniž by bylo zřejmé, který z nich je průběžný, nesmí řidič jedoucí v levém jízdním pruhu ohrozit řidiče jedoucího v pravém jízdním pruhu.“

Na přechodu skutečně platí, že pokud cyklista (tedy i koloběžkář!) plně nesesedne z kola, je brán jakožto řidič a nemá přednost ve smyslu jako chodec. To musí z toho prostředku slézt a vést ho.

Cyklisté si ale často pletou i pojmy jako místo pro přecházení chodců a přechod. Může za to i grafická úprava místa pro přecházení chodců, která je velmi podobná tomu s místem označeným jako přejezd pro cyklisty. Ten využívá rovněž obdélníkového značení tvořícího přerušované čáry, ovšem spíše kratšího a širšího. Každopádně na neřízeném přejezdu pro cyklisty nemá cyklista přednost. Platí zde obdobné znění zákona jako u chodců v místě přecházení pro chodce. Je-li už cyklista na přejezdu, nesmí jej řidič ohrozit, ale cyklista tam nesmí vjet pod přijíždějící auto.

U nás bohužel neplatí možnost odbočit doprava na červenou, jako je tomu v některých jiných zemích, ať už na křižovatkách s doplňkovou šipkou, nebo bez ní. Ale je jedna situace, kdy můžete do křižovatky s opatrností vjet i na červenou. Mluvíme hlavně o situaci, kdy přijíždí vozidlo se zapnutými majáky, jako je například sanita, policie nebo hasiči (modrý maják mohou mít samozřejmě i jiná auta). Pokud vás nemůže nikde objet, je vlastně přímo povinnost řidiče mu tu jízdu umožnit právě tím, že opatrně vjede do křižovatky i na červenou.

V křižovatce řízené světelnou signalizací nebo policistou se otočit nesmíte. Ale pokud se jedná o křižovatku neřízenou, tak není otáčení zakázáno. Pokud tam přímo není svislá dopravní značka B 25 „Zákaz otáčení“. A pokud není křižovatka řízená světelnou signalizací nebo policistou, otočit se v ní můžete. Při otáčení se v křižovatce se držte po levé straně pozemní komunikace, dávejte znamení o změně směru jízdy ve směru otáčení a také nezapomeňte dát přednost všem účastníkům provozu, kteří ji mají dostat.

Tramvaj není božstvo, které má za každých okolností přednost. I když tohle „trauma“ z dob dělání řidičáku v některých z nás asi zůstalo. Musí se řídit světelnými signály a také značkami. Zákon ovšem zohledňuje to, že tramvaj není schopná zastavit tak snadno jako auto a proto hlavně chodci by si měli uvědomit, že tramvaj jim přednost na přechodu dávat nemusí a podle toho se chovat.

Zjednodušeně lze říci, že pokud tramvaj jede proti vám a odbočuje doleva, tak vám musí dát přednost úplně stejně, jako když vlevo odbočuje třeba autobus. Tramvaj má přednost jen v případě, kdy jede souběžně s vámi a nějak křižuje vaši jízdní dráhu (ať už při odbočování vlevo či vpravo). Také lze v určitých případech využít tramvajový pás k jízdě autem.

Absolutní přednost ale nemá ani autobus. V obci sice musíte umožnit autobusu vyjet ze zastávky, ale jeho řidič vás nesmí ohrozit. Omezit vás nicméně může. Proto je zbytečné se vztekat, když takový pocit nabydete. Má na to právo vám do cesty pomalu vjet a zpomalit vás. Pokud začne autobus/trolejbus blikat od zastávky doleva, musíte ho pustit. Mimo obec ale platí, že autobus při vyjíždění ze zastávky přednost nemá. Je pouze na vaší empatii s řidičem a cestujícími, která vám může velet hromadnou dopravu ze zastávky na silnici pustit. Pozor ale na autobusy se speciálním značením, které slouží pro přepravu dětí. Tam je vždy třeba počkat za autobusem, neobjíždět ho, nepředjíždět… Tohle hloupé rozhodnutí by mohlo mít následky, které se žádnou pokutou vyčíslit nedají.