Zatímco zájem Čechů o Ukrajinu upadá, skauti ve výrobě svíček nepolevují. Pomoc vítají

Svíčka v plechovce hoří dlouhé hodiny a dokáže zahřát celou místnost. Dají se nad ní ohřát prokřehlé ruce a nohy nebo jídlo. Malá věc z tvrdého kovu, kartonu s vlnkami, vosku nebo parafínu… a život v beznaději je hned o něco jednodušší.

Junák - český skaut je největší výchovná organizace pro děti a mládež. V duchu skautské výchovy - být aktivní, pomáhat druhým, stát na straně slabších a dělat svět lepším - se zapojili kluci a holky napříč oddíly. K výrobě svíček v plechovce zároveň zvou i ukrajinské rodiny, které v Česku našly bezpečí. Ale také Čechy, kteří nechtějí neštěstí jiných jen přihlížet. Finanční možnosti skautů jsou často velmi omezené, a tak založili na dárcovské platformě Znesnáze sbírku, ze které nakoupí další plynové bomby na rozpouštění vosku a parafínu, řezáky, lepící pásky, nehořlavé desky, parafín, flexy, brýle, rukavice a ostatní věci potřebné k výrobě. Ale také čaj pro dobrovolníky, příspěvek na dopravu zapojeným oddílům a organizaci Koridor UA na dopravu svíček na Ukrajinu.

Nápad vznikl o Vánocích, když v teple domova hořely svíčky na adventním věnci

Svíčky chodí třikrát týdně vyrábět do pražské dílny v Holešovicích (Přívozní 1064) nespočet lidí. Vždy v úterý a ve čtvrtek od 17 - 21 hodin, v sobotu pak od 11 -18 hodin. Ještě loni dílna praskala ve švech, letos zájem pozvolna upadá: „Chodí skauti i neskauti a jsme moc rádi! Do dílny přicházejí čeští dobrovolníci i dobrovolnice, dobrovolníci a dobrovolnice z Ukrajiny, a taky jejich děti. A všichni se aktivně zapojují. Jen bychom byli raději, kdybychom jich mohli v dílně přivítat víc. Loni bylo v podstatě stále plno, letos je zájem o něco menší. Doufáme proto, že se informace o naší nové, větší dílně ještě rozšíří,“ říká Jan Lukačevič, který vzpomíná na okamžik, kdy to všechno začalo: „Bavili jsme se o téhle aktivitě doma se ženou někdy okolo Vánoc roku 2022, když nám na stole hořely svíčky na adventním věnci. O útocích na infrastrukturu jsme četli zprávy skoro denně, taky jsme věděli, že Ukrajinci se snaží nějak pomáhat a vyrábějí něco, čemu říkají zákopové svíčky. Jenže jim prý dochází vosk a další materiál, ze kterého se vyrábějí. Myslím, že moji ženu napadlo, jestli by nešly vyrábět u nás. Říkali jsme si, že lidé po Vánocích budou mít plno nevypálených svíček a různých zbytků vosku, který bychom přece mohli využít.“

Honzovi bylo zhruba šest let, když jeho rodiče napadlo, že by mohl začít chodit do Junáka. Jeho láska k hodnotám skautingu evidentně přetrvala a lety přibyla ještě další. Astronomie. Honza je kosmický inženýr, který patří mezi nejznámější české propagátory vědy a vesmíru a jako developer pro oblast kosmických aktivit pracuje v Pražském inovačním institutu.

„No, já mám k astronomii sice blíž než široká veřejnost, ale pořád daleko. Kosmické inženýrství a podpora vědy, výzkumu a inovací jsou trošku představitelnější než černé díry a vzdálené galaxie. Společné mají ale se skautingem přinejmenším to, že se člověk snaží poznávat svět okolo sebe a pomáhat ostatním,“ vysvětluje skromně spojitosti, které je v jeho dvou zálibách možné hledat. K astronomii ho prý nedovedlo hvězdné nebe nad táborákem, cesta byla mnohem klikatější a delší, ale skauting bere jako skvělou průpravu pro budoucí život.

V pražské dílně se rodí nejen světlo lidem z válečné oblasti, ale také nová přátelství mezi Čechy a Ukrajinci

Koordinační tým se v dílně střída, tak aby bez problémů zvládal školu i zaměstnání. Ale stává se často, že se stejně nakonec v dílně sejdou všichni. Vědí, že to má konec. A tak si můžou v krátkodobém horizontu svůj program upravit: „Dává mi to pocit, že dělám něco smysluplného a užitečného, dává mi to nové informace o tom, jak to na Ukrajině vypadá z první ruky. A taky se u toho skvěle čistí hlava. Ona má ta práce rukama něco do sebe,“ směje se vysoký kluk, kterého milovníci vědy můžou znát i z besed, časopisů a televizních obrazovek.

Přínosem dílny je vedle výroby svíček i možnost se setkávat a navazovat mezi českými a ukrajinskými dobrovolníky nová přátelství. Což je důležité především pro ty ukrajinské, kteří dostávají příležitost pomoci své zemi. Pražská dílna slouží i jako sklad celé sbírky, kam mohou lidé donést potřebný materiál nebo kam skautské oddíly vozí své vyrobené svíčky. Všechny pak odtud vyrazí na Ukrajinu. „Dílna samozřejmě celý dojem zkresluje, data z průzkumů ukazují, že zájem o situaci klesá, lidi to trochu unavuje a možná se to část z nich snaží vytěsnit, protože nevědí, jak by mohli situaci zvrátit. My ale věříme, že právě dílna je dobrou cestou, jak se s tím popasovat, nezapomenout, zapojit se a přispět vlastním úsilím k dobré věci. Můžete přijít pomáhat s výrobou, nebo třeba přinést příspěvek na naši činnost v dílně. Část vosku, plechovky a karton dostáváme darem, ale část parafinu si kupujeme, stejně tak plynové bomby pro naše vařiče a samozřejmě chceme lidem vytvořit důstojné podmínky a mít v dílně pro dobrovolníky a dobrovolnice čaj a občerstvení. Takže kdo nemůže dorazit, může se zapojit aspoň takhle. A nebo právě příspěvkem do sbírky na Znesnáze, za který každému dárci moc děkujeme. Peníze budou použity smysluplně a na konkrétní věci. Za každou svíčkou vyrobenou v naší dílně je příběh rodiny, která si doma může při výpadku elektřiny posvítit a uvařit jídlo. Nebo malé vojenské jednotky, kde si vojáci usuší věcí a zahřejí ruce a nohy v mrazivém zákopu. Ale nejdůležitější je pro ně vědomí, že na ně někdo myslí,“ uzavírá Lukačevič.