Článek
Zatímco v červnu a červenci si vos na zahradě nebo při posezení na terase sotva všimnete, od srpna do října se situace mění. Začnou být neodbytné a agresivnější. Za jejich chováním stojí přírodní cyklus, který ale pro člověka může být velmi nebezpečný. Vosy ztratily svůj hlavní zdroj potravy a zoufale hledají sacharidy jinde – u našich talířů, v limonádách nebo v pivu. Často se krmí na kvasícím spadaném ovoci, což jejich plachost ještě snižuje a zvyšuje dráždivost. Kromě našich dobrot hledají vosy cukr i v přírodě, nejčastěji ve spadaném a přezrálém ovoci. To v pozdním létě často kvasí a obsahuje přírodní alkohol. Vosy se tak mohou při hostině doslova opít. Opilá vosa ztrácí plachost, je podrážděná a bodá s mnohem menší provokací než vosa střízlivá.
Po většinu léta mají vosí dělnice plné nohy práce. Jejich hlavním úkolem je lovit hmyz a nosit ho do hnízda jako potravu pro larvy. Larvy jim na oplátku vylučují sladkou tekutinu, která dospělým vosám slouží jako palivo. V srpnu ale královna přestává klást vajíčka a larvy se zakuklí. Dělnice tak najednou přijdou o svůj příděl cukru i o celoroční „zaměstnání“. Jsou hladové, dezorientované a musí si rychle sehnat náhradní zdroj sacharidů. A právě proto je najednou tak přitahuje vaše zmrzlina, pivo, limonáda nebo kousek melounu.
Ztráta smyslu života a obrovský hlad po cukru
O nic roztomilejší nejsou v tomto čase ani vosí věčné soupeřky a konkurentky - včely. Agresivnější bývají včely v letních měsících, kdy ubývá nektaru a medovice a ony je hledají. Nejvíce se slétají na sladké věci, např. lízátko je pro ně velkým lákadlem. Ojedinělá včela na květu agresivní není. Ale pokud by se zasedla, či zamáčkla poskytne jí to záminku k útoku. Jakmile člověk nepropadá panice, nemáchá rukama a nedráždí včelu, nemusí mít obvykle z ničeho strach. V případě masivního útoku včel ale rozhodně vezměte nohy na ramena, zakryjte si oči, zavřete ústa a jindy hodné medonosky nešetřete.
Ilustrační obrázek včela
Když se situace vymkne kontrole
Kromě toho, jak se před bodnutím včelou nebo vosou bránit, je důležité znát také postup jednání v případě, že už k tomu dojde. Včelí žihadlo je nutné odstranit co nejrychleji, ale nikoliv prsty, abyste do rány nevymáčkli zbývající jed z jedového váčku. Použijte nehet, hranu platební karty, tupou stranu nože nebo klíč. Přejeďte jím těsně po povrchu kůže proti směru žihadla, čímž jej vyjmete do boku. Nepoužívejte pinzetu ani prsty. Stiskem byste jedový váček na konci žihadla zmáčkli a vstříkli do těla další dávku jedu.
Tahle rada je opravdu zásadní. Jinak se vám může jednoduše stát, že noha nejen oteče do obřích rozměrů, ale můžou přijít i další a mnohem vážnější komplikace. Jako třeba v případě mojí maminky.
Noha mojí maminka po jediném žihadle na lehátku v bazénu.
Tady ale podle lékaře sehrál velkou roli i fakt, že rána po bodnutí zůstala nezakrytá. Ano - stejně jako odřené koleno je pro předcházení nákazy stafylokokem třeba vydezinfikovat a zalepit, platí to i pro jakoukoli další ránu v těle. Dvojnásob pak v případě nohy, která je v bezprostředním kontaktu se zemí - tedy špínou.
Flegmóna
Flegmóna je bakteriální infekce, nejčastěji způsobená streptokoky a stafylokoky. Na rozdíl od abscesu se zánět neohraničuje a neopouzdřuje, ale volně prosakuje tkáni. Může postihnout kůži, podkoží, svaly nebo i vnitřní orgány.
Mezi příznaky patří výrazný a rychlý otok (často na končetinách), červená, na dotek horká kůže, která je bolestivá. Přidávají se horečka, zimnice a celková únava.
Léčba vyžaduje okamžitou návštěvu lékaře!
Nemoc se léčí silnými antibiotiky, často v injekcích nebo infuzích. Bývá nutný i chirurgický zákrok k odstranění hnisu. Pokud se léčba podcení, může vést k otravě krve nebo ztrátě končetiny.
Věta typu „vždyť je to jen štípnutí včelou a alergik nejsem“ vás může stát nejen nohu, ale ve výsledku dost možná i život. Sepse se neptá.
Uzdravování. Relativně zahojené boláky, kterým předcházelo bolestivé mokvání, strhávání atd. Podle maminky byla každá výprava na toaletu velkým odhodláváním s vidinou silných bolestí. Po třech týdnech už je ale mnohem lépe. Hlavní je, že jeli na pohotovost a nečekali do pondělí. I když od nepříjemné sloužící lékařky dostala vyhubováno, co se štípnutím o víkendu otravuje, následná slova lékaře byla zcela opačná. Následky totiž mohly být fatální. Příčinu už známe - kombinace vmáčknutí jedu do rány při vyndávání a následná odkrytá rána při procházce. Většinu z nás by to asi také nenapadlo a tak doufám, že tohle bude cesta, jak jiné před tak příšernými následky ochránit.
Brzy se rozloučíme
Životní cyklus vos a včel je zcela odlišný. Vosí kolonie na podzim zaniká. Na konci léta (v srpnu a září) královna přestává klást vajíčka, dělnice už nemají v hnízdě práci, schází jim sladká šťáva od larev a začínají hladovět – proto jsou na podzim tak dotěrné a vyhledávají lidské jídlo a padající ovoce. První mrazy znamenají konec. Vosí dělnice nemají schopnost přežít zimu. S příchodem prvních nočních mrazíků (zpravidla během října) dělnice i stará královna hromadně hynou chladem a vyčerpáním. Celou zimu přežívají pouze oplodněné mladé královny. Ty si najdou úkryt pod kůrou stromů, v zemi nebo na půdách, kde upadnou do zimního spánku. Na jaře pak každá z nich založí úplně nové hnízdo.
Včely medonosné nikam neodlétají ani neumírají, pouze se schovávají v úlu. Jakmile venkovní teplota klesne pod 8 až 10 °C, včely přestávají létat ven - obvykle v říjnu. Uvnitř úlu se semknou do těsné koule (tzv. zimního chomáče) okolo své královny. Pohybem svalů generují teplo a udržují se v teple po celou zimu, přičemž se živí nachystanými zásobami medu či cukru. Pokud se však v zimě výrazně oteplí nad 10–12 °C a svítí slunce, včely mohou na chvíli vyletět na tzv. očistný prolet, aby se vyprázdnily.
