6 prezidentů, 1 Majdan, 0 Sputniků: Fakta, jež Ivanu Davidovi-SPD chybí

Představte si, že žijete ve třináctitisícovém ukrajinském městě Borodjanka v devítipatrovém domě číslo 359. A že si chcete památného 2. března 2022 trochu přispat, anebo jste v osm hodin vstali a připravujete si snídani, když kolem 8.20 na váš dům shodí ruská stíhačka bombu. Poodletí, otočí se a pustí další bombu. Jen tak.

Vraždění nevinných lidí, ničení domů a infrastruktury na Ukrajině říká Putin a jeho přitakávači, včetně Ivana Davida z SPD, speciální operace. 

Koncem března (31. 3. – 1. 4.) se ruské síly stáhly do Běloruska, ale až do 2. dubna pokračovalo dělostřelecké ostřelování a bombardování, při kterém byla zničena většina budov a infrastruktury města Borodjanka.
Po osvobození od Rusů bylo město nejdříve odminováno, vyhledány a pohřbeny kolem čtyř set obětí. Další tři desítky osob se dosud pohřešují.
Tohle je výsledek pětatřicetidenní ruské invaze v Borodjance. Za dva roky okupace nacisty zemřelo v tomtéž městě 240 lidí. Ivan David, europoslanec za SPD, v Událostech, komentářích 7. listopadu tvrdí, že vpád Ruska si napadená Ukrajina zavinila sama a důvodem jsou zdroje. (Myšleno pravděpodobně přírodní).
Ačkoli mu nerozuměla ani moderátorka, ani jeho protivnice v debatě, europoslankyně za STAN Danuše Nerudová, trval na svém, ačkoli bylo vidět, že pořádně neví, co říká, stále nahlížel do podkladů, které mu asi někdo připravil. Však taky na otázku, kde takové informace bere, za něj odpověděla Danuše Nerudová: „Ze Sputniku.“
To včera asi pobavilo nejen mě. Dnes jsem si řekla, že si musím udělat pořádek ve vědomostech ohledně ukrajinských prezidentů, abych vyvrátila tvrzení lidí jako je Ivan David o vzniku tzv. Majdanu a důvodu vpádu Ruska na Ukrajinu. Vzala jsem si na pomoc knihu Vojtěcha Boháče Všechny cesty vedou k válce a Wikipedii.

Šest ukrajinských prezidentů

První, bývalý komunista, byl Leonid Kravčuk (1991 – 1994). Podepsal 8. prosince 1991 za Ukrajinu takzvanou bělověžskou dohodu o vytvoření Společenství nezávislých států (SNS), která ukončila existenci Sovětského svazu. Nic výraznějšího jsem o něm nenašla. 

V roce 1994 ho porazil ve volbách druhý ukrajinský prezident Leonid Kučma, který se chystal posílit ekonomické vztahy s Ruskem a zavést v zemi tržní hospodářství.
Privatizace (chaotická) proběhla, ale jako v ostatních zemích bývalého sovětského impéria se i tady „chybičky vloudily – nastal oligarchův ráj.“ Ekonomika se stabilizovala až v roce 1996 během měnové reformy.
Veškerou snahu o pokrok však stále provázela korupce a organizovaný zločin a opět jako v ostatních zemích východního bloku i nedostatek politické kultury i nízké právní vědomí ve všech vrstvách. Něco vám to připomíná?

Třetím ukrajinským prezidentem byl Viktor Juščenko. Čekalo se, že zemi vymaní z postsovětského vlivu a nasměruje ji k Evropě. Jeho výhře opět předcházely protesty lidí v ulicích, kteří demonstrovali proti falšování výsledků voleb – a to po oznámení výsledků druhého kola, podle kterých vyhrál Juščenkův soupeř Viktor Janukovyč.
Ten, kterého podporoval Kučma. A také Vladimír Putin. Ten si stále hlídal, aby byli ukrajinští prezidenti v souladu s jeho predátorskými plány.
Kučma od Janukovyče očekával, že se mu postará o beztrestnost – (vzpomínáte na předání prezidentské funkce Jelcinem Putinovi za to, že se Putin zachová k Jelcinovi stejně? Stejný mustr!), Putin zase to, že mu umožní silnější vliv na Ukrajinu, kterou měl v plánu si podmanit.
Janukovyč naopak sliboval vyšetření vraždy novináře a přítrž všudypřítomné korupci a orientaci země na Západ.
A to Putin považoval za hrozbu. „Musíme něco udělat s Ukrajinou, jinak o ni přijdeme,“ opakovat prý od prvního dne v úřadu. Protesty Ukrajinců tenkrát nebraly konce. Ve stanovém táboře v centru Kyjeva pak zůstali od vyhlášení výsledků na konci listopadu 2004 až do konce ledna 2005, kdy byl po soudem nařízeném opakování druhého kola inaugurován Viktor Juščenko.
Jemu se povedlo nasměrovat zemi k Evropě, zrušit vízovou povinnost pro občany států Evropské unie, ale na korupci nestačil. 

V roce 2010 svůj post neobhájil, na jeho místo nastoupil čtvrtý prezident, proruský Viktor Janukovyč. Jeho první prezidentská zahraniční cesta na začátku března 2010 sice vedla do Bruselu, ale členství v NATO odmítal. Rusku slíbil obnovení bratrských vztahů a poměrně rychle začal činit kroky hodnocené opozicí jako proruské, např. další pronájem Sevastopolu Rusku.
V roce 2013 vyhlásil prioritu Ukrajiny – vztahy s Ruskem.
Navzdory svému slibu ve volebním programu odmítl podepsat smlouvu o spolupráci mezi EU a Ukrajinou (listopad 2013). Ukrajinci opět zaplnili svými protesty ulice. Rozhodli se protestovat do doby, než prezident odstoupí. A Janukovyč? Povolal policejní složky na „protiteroristickou operaci“. První ozbrojené zásahy byly provedené proti pokojné demonstraci, následně se začali demonstrující proti zásahům ozbrojených sil bránit. Při těchto střetech zemřelo 108 civilistů a 13 policistů.Po vleklé ukrajinské krizi probíhající od listopadu 2013 a po jeho zmizení byl 22. února 2014 v nepřítomnosti parlamentem sesazen.
Kam se čtvrtý ukrajinský prezident poděl? Do ruského exilu. Pomohly mu ruské speciální složky.
Po útěku požádal Rusko o vojenskou intervenci na Ukrajině.(Než byl 25. května 2014 zvolen pátým prezidentem Ukrajiny Petro Porošenko, vykonával prozatímní funkci prezidenta premiér Oleksandr Turčynov – 22. února 2014 až 7. června 2014). Porošenko byl prostřednictvím své televizní stanice Kanál 5 jedním z organizátorů Euromajdanu, který vedl v únoru 2014 ke svržení proruského prezidenta Viktora Janukovyče.
Podporoval boje proti separatistům na východě země. Separatisty z tzv. Doněcké a lidové republiky nazýval „bandity“ a „ruské teroristy“ a odmítal s nimi vést politický dialog.
„Ozbrojenci a teroristé nemohou zastupovat Donbas,“ tvrdil.
Při projevu v ukrajinském parlamentu v září 2017 prohlásil, že Rusko se chystá využít vojenské cvičení Západ 2017 k napadení Ukrajiny a k rozpoutání „útočné války kontinentálního rozsahu.“

V roce 2019 ho ve volbách porazil Volodymyr Zelenskyj, který je stále šestým prezidentem Ukrajiny, protože je Ukrajina ve válce. Dál si to všichni pamatujeme.

Vzkaz Ivanu Davidovi:
Euromajdan (česky doslova „evropské náměstí“) byla série masových demonstrací na Ukrajině, trvajících od listopadu 2013 do února 2014. Vedly k tzv. revoluci důstojnosti, svržení proruského prezidenta Viktora Janukovyče a vzniku prozatímní vlády včele s Oleksandrem Turčynovem. Jinými slovy: Šlo o protesty Ukrajinců proti Putinově vměšování.

A ještě něco: Viktor Juščenko v roce 2004 kandidoval na prezidenta za opoziční blok Naše Ukrajina, když na začátku září záhadně onemocněl a objevily se dohady, že byl otráven stoupenci provládního kandidáta na prezidenta Viktora Janukovyče. Otravu dioxiny prokázali rakouští lékaři. Od té doby má Juščenko zohyzděnou tvář (chlorakné).
Zdroje: