Článek
Dramatický nedostatek bytů v naší republice není nic, co by tu už nebylo. Třeba po první světové válce. Vláda tehdy přijala stavební zákony (1921, 1923), které umožnily až osmdesátiprocentní podporu státu (formou levných půjček a subvencí) těm, kdo chtěli stavět rodinný domek. Podmínkou bylo, že si stavebník koupí pozemek a zaváže se ke splátkám půjčky s nízkým úrokem.
Takto vznikly celé čtvrti státních domků nebo družstevních kolonií (například na Ořechovce v Praze, v Brně-Žabovřeskách, Hradci Králové).
I bratři Karel a Josef Čapek využili nabídku, kde se kombinovala osobní investice a státní pomoc, a postavili si dvojvilu. Píše o tom jejich neteř Helena Koželuhová v knize Čapci očima rodiny:
„V té době se rozběhl stavební ruch se státní podporou. Státní záruka úvěru šla, tuším, až do osmdesáti procent stavebního nákladu. Platilo to ovšem jen pro malé bytové jednotky, kde obstavený prostor obytných místností nesměl přesahovat osmdesát metrů čtverečních. Lidský důmysl však nezná mezí, a tak vedle obvyklých čtyř pokojů bývaly v domech řady komor, totiž dalších malých pokojíků, veliké koupelny a ještě větší haly. V suterénu i podkroví vznikaly další veliké místnosti, o jejichž užitečnosti bylo leckdy možno pochybovat a kterým se odnímal charakter pokoje tím, že byla na podlaze palubka a nikoli parkety.
Tyto stavební zákony byly plně využity a leckdy snad i zneužity, ale stavební ruch přinesl celému Československu období blahobytu a rozšířil města o nekonečné výstavné vilové čtvrti, takže jsme se nemuseli stydět před žádným cizincem.
I ti, jejichž úspory byly nepatrné, si klidně mohli postavit pěkný, důkladný dům a zbytek nákladu splácet v malinkých splátkách.
Stavělo se samostatně i v družstvech a jedním z družstev bylo i novinářské, které začalo stavět svou kolonii v prodloužení Korunní třídy, kousek za remízou tramvaje.“
Současná vláda se snažila pomoci alespoň dotací na opravu starého domu po babičce, na zateplení či výměnu oken, ale hodně mladých rodin potřebuje bydlet tam, kde mají práci. Tedy spíš ve městech.
Za první republiky šlo vládě také o pozvednutí střední třídy, dnešní střední třída by na koupi pozemků ve velkých městech peníze neměla. Ani na pořízení bytu, jehož cena roste několikrát za rok.
Vlastní bydlení třeba v Praze je třetí nejdražší ze srovnávaných evropských metropolí. V žebříčku jsou nad českou metropolí už jen Amsterdam a Athény. I na tato města se ale Praha povážlivě dotahuje. Ukázal to nejnovější Deloitte Property Index, který ceny nemovitostí dlouhodobě sleduje.
Dvojvila bratrů Karla a Josefa Čapkových v Praze na Vinohradech. Karlova část vpravo se rekonstruuje, poté bude coby hausmuseum zpřístupněna veřejnosti.
