Článek
Vypozorovala jsem, že ztráta milého či milé v případě, že jsme ho fakt milovali, se léčí mnohem déle, než když dotyčný nebo dotyčná odejdou ze vztahu, který byl spíš udržovací. Chvíli to bolí. Nejvíc trpí ego. Cítíme se poníženi. Tohle zahojí čas poměrně brzy. Často se léčba podaří díky náhradníkovi, náhradnici – těm říkáme přechodná známost.
„Léčba“ po ztrátě opravdu milovaného partnera prý trvá až pět let. Jedna žena mi řekla, že se nemohla odhodlat jít na rande sedm roků.
Mám kolem sebe celoživotně spokojené partnerské vztahy, rozpadající se vztahy, dokonce i šťastné vztahy, což mi ti, kteří je neznají, nechtějí věřit.
Celoživotně spokojené vztahy stojí na zodpovědnosti za potomky, za rodinu. V mnoha takových rodinách je někdo o něco spokojenější než druhý, ale pořád drží. Ti dva se spolu naučili žít. Ani by je nenapadlo myslet na rozvod. Něco vybudovali, jejich děti zakládají rodiny a rodiče se těší, anebo si už užívají vnoučat. Jak jde čas, víc a víc se tolerují a umějí se přizpůsobovat. Takových vztahů, vlastně manželství, znám nejvíc.
Na druhém místě jsou v mém sledování, trvajícím od roku 1973, kdy jsem se vdávala, (hodně jsme se stěhovali, měnila jsem pracovní místa a poznala vskutku hodně lidi a párů z celého světa), jsou dvojice rozvedené. I ty mají své charakteristiky. Ti zodpovědní se sice rozešli, ale zůstali rodiči. O děti se starají oba. Znám několik párů, které se společně radují z vnoučat, přičemž se s nimi těší i partneři šťastných prarodičů. Znám pár, který spolu žije ve druhém manželství čtyřicet let, a společně mají devět vnoučat. Umí se domluvit, jak se s nimi budou vídat, kdy, koho pozvou na krátkou návštěvu. Aby se ale vídali i déle, vymysleli před několika lety geniální věc – v létě si na dva až tři týdny pronajímají chalupu, kde se sjíždí všechny rodiny jejich potomků. Střídají se v návštěvách, někdy jsou tam všichni a všichni se podílejí na platbě i stravě. Zatím se to všem moc líbí.
Druhá část rozvedených párů je bohužel tak nesmiřitelná, že to jejich děti odnášejí nejvíc. Buďto si muž pořídí novou rodinu a se starou toho moc společného mít nechce, nebo mu žena nemíní děti vůbec svěřovat a dělá všechno pro to, aby o ně přišel. Pomlouvá ho, dělá z něj ďábla. Smutné je, že ty děti žijí bez táty. Někdy mají rozum aspoň tchánové a snaží se vnukům vynahradit chybějící oporu, jindy se i tito lidé přidají na stranu syna, anebo dcery. I ženy dokážou být nesmiřitelné bez ohledu na děti. Stačí si vybavit dvojice, nutící své děti ke střídavé péči. Ty pak mají dva domovy, ale mnohdy také dvě školy, dva kolektivy. Některé se zocelí, jiné to odnesou.
Ještě znám rodiče, kteří se o děti tak hádají, přetahují a kupují si je, až je doslova zkazí.
Nakonec jsem si nechala šťastné páry. Znám jich několik. S některými se přátelím, jiné jsem poznala zprostředkovaně přes kamarády. Klidně jsem se jich na recept na štěstí manželské zeptala. Vůbec nevěděli, co mi mají říct, tak normální jim vztah připadal. Protože tři dvojice, o nichž s klidem povím, že jsou opravdu šťastné, znám velmi dobře, můžu říct, že jeden druhého obdivují. A trvá to od mládí. Respekt je samozřejmost, to platí i pro páry spokojené. Obdiv už je bonus. To je ta láska, kterou všichni hledáme. Ta je nezištná, a tak jsem byla nespočetněkrát svědkyní jejich nezištnosti vůči sobě. Nemyslím tím jen dárky, jaké si dávají, ale i vzájemnou oporu. Respekt k názorům partnera, k jeho vlastnostem, zvykům i zlozvykům, to je to pravé koření jejich vztahu.
Jedině oni mohou odpovědět na otázku z titulku – Jak nepřijít o partnera. A tak jsem se tří šťastných a tří spokojených dvojic zeptala. Odpovídali různě, v jednom se však shodli. Znají se z mládí, znali od mládí rodiny toho druhého, do nichž zcela přirozeně patří. Věděli, jaká bude tchyně nebo tchán, do čeho jdou.
Co považují za nejdůležitější všichni, je, že tím, jak se znají dlouho, nemohl ten druhý hrát divadlo a dělat se lepším, což se nikdy nevyplatí. To málokdo vydrží, přetvařovat se celý život. Tím, že znali od začátku i nedostatky partnera, nebyli zaskočeni, jako jsou mnohé páry, kdy se jeden nebo druhý dělá jiným, než je, a pak ho to přestane bavit. Většinou to spěje ke konci vztahu.
