Článek
Posledních několik let trávím část prázdnin v chalupě, jakou bych těžko ze svých příjmů zaplatila. Nestojí mě to ani korunu, jen se starám o kočky a zahrádku. Nemovitost s areálem plným vysokých stromů vlastní moje kamarádka.
Pracovala jsem v redakci přílohy celostátního deníku a měla jsem napsat článek o životním stylu s cvičením jógy. Jsem původem z venkova, a tak jsem se vždycky snažila, abych oslovila lidi, jejichž informace byly pro článek podstatné, i z jiných míst, než je Praha.
Na internetu jsem zadala název okresu a výraz cvičení jógy. Hned mě zaujala cvičitelka s příjmením mého kdysi oblíbeného spisovatele. Hodně oblíbeného, psala jsem o něm i diplomovou práci.
E-mailem jsme se dohodly, že na mé otázky odpoví, a když mi odpovědi poslala, zavolala jsem jí, abych poděkovala za spolupráci. Chvilku jsme se bavily o článku a pak jsem se přiznala: „Víte, proč jsem si vás vybrala? Máte příjmení jako svého času můj nejoblíbenější český spisovatel. Nejvíc se mi líbila jeho kniha…“ a řekla jsem její název.
Po chvilce ticha jsem uslyšela: „To je můj manžel“.
Telefonní linky nepřenášejí pocity, ale jistě z mého hlasu cítila obdiv, který se u mě opět dostavil jako vždy, kdy jsem četla něco z jeho tvorby. Mrzelo mě, že po listopadu 89 přestal psát.
„Tak to mě těší, že jsem si vybrala zrovna vás, i když článek nemá s jeho knihami nic společného,“ řekla jsem vzápětí a ona mě překvapila podruhé: „No, my se rozvádíme.“
„To mě mrzí,“ reagovala jsem.
„Mě taky,“ řekla.
Pár vteřin jsem nevěděla, jak reagovat, ale pak jsem spustila: „Tolik toho o vás vím z jeho knih. Byla jste v každé jednou z postav, že?“
„To ano,“ zasmála se.
Pak mě překvapila potřetí: „Také píšu. Vyšly mi tři knížky. Ve dvou jsem mu to vrátila.“
„Jé, ráda si je přečtu,“ řekla jsem jediné, co se v tom okamžiku hodilo, a zeptala se na jejich názvy.
Dozvěděla jsem se to vzápětí.
„Píšu o něm hezky,“ podotkla.
Chtělo se mi setkat se s ní. Jí taky, protože hned navrhla, ať přijedu na návštěvu, budu-li mít cestu.
Občas jsme si pak zavolaly a pokračovaly v konverzaci. Zakrátko jsem jela na její víkend s jógou a brzy poté mě pozvala k sobě domů.
Moc dobře věděla, co se mnou návštěva u ní udělá. Že padnu na zadek z domu, kde bydlí, i z jeho okolí. Postavila ho podle vzoru chalupy, která ji nadchla v dětství, a stylově zařídila.
Její knížky už jsem měla přečtené, a tak jsme se nemusely bavit jen o tvorbě ex-manžela.
Z rozhovoru také vyplynulo, že už není sama.
Na podzim přijela k nám do Prahy i s přítelem.
Tak se zrodilo přátelství, které udržujeme převážně telefonicky a dvakrát v roce návštěvami. Oni přijíždějí na podzim, kdy už mají sklizeno ze zahrádky. Já naopak v létě, abych hlídala dům a užívala si to. Jednou jsem totiž pronesla, že bych v takovém místě vydržela i sama a hodně dlouho. Zeptali se, zda bych vzala dva týdny u nich, když poletí k moři. Že budou vděčni, když se jim postarám o kočky, dům a zahrádku.
Od té doby kdykoli ráda zaměním na dva týdny panelákový byt za dům, kde je chládek, když venku pálí slunce, a kde je tolik prostoru, že by mě krokoměr, mít ho v mobilu, nestačil chválit. Pro mě jsou ty dny dobrovolné samoty, zpestřené několika návštěvami přátel, což mám dovoleno, absolutním luxusem, i když o luxusu tady není řeč, jen o vkusu a uměřenosti.
I když jsem všechny knihy ex-manžela majitelky domu četla, během každého takového pobytu si jednu dám jen tak, abych umocnila atmosféru. Už jsou obsahově za zenitem, přesto je mi s nimi fajn. Vzpomínám, jak mě fascinovaly, protože nebyly poplatné době. A taky už vím, že autor psát nepřestal, jen přešel na jiný žánr a je v něm opět úspěšný.
