Článek
Někdo má dokonce tolik odvahy, že si ho koupí u lahůdkového pultu v supermarketu. Nevadí mu, že obsahuje levnější ingredience a je-li jejich součástí i měkký salám, zajímala by mě jeho volba v té které výrobně.
Já ho raději dělám doma. Měkký salám použiju Gothaj z řeznictví Naše maso - spolehlivé složení zaručeno. Vejce kupuju farmářská a majonézu vegan. Nesleduji tím nic, když chci vlašák, nepřipouštím si myšlenky na kalorie, na tu majonézu jsem jednoduše zvyklá.
Okurky, sůl, pepř, dijonská hořčice, hrášek. A někdy přidám i brambory, výjimečně a zrovna dnes. Nedávám celer. Když chci vlašák použít na chlebíčky, dělám ho bez brambor. Ten, co jsem udělala dnes, je vlastně takový štědrovečerní.
Jo jo, Vánoce jsou za rohem, stejně se brzy začne na sociálních sítích odvíjet debata o tom, co patří a nepatří do bramborového salátu, tak holt budu první, kdo ji začal.
Chuť mému salátu upravím ještě tím, že svařím – podle množství salátu - lžíci nebo víc olivového oleje, worchesterové omáčky a octu.
Poměry neuvádím, salát dělám od oka. Za ty roky už se parádně trefuju. Nad mísou, v níž jsem smíchávala ingredience, mě napadlo, proč se jmenuje vlašský. Vlašsko má něco společného s Itálií, vybavuje se mi něco, co si jdu hned ověřit.
A vida, tento salát má skutečně původ v Itálii a Vlašsko je archaický název pro Itálii, odkud koloniální obchodníci salát dováželi do různých zemí. Místo salámu v něm byly ryby.
Autorem české verze „vlašáku“ je pražský lahůdkář Alois Linka. Nabízel ho s jablky, sledi, hráškem z konzervy, mrkve z konzervy, pražské šunky od kosti, kyselými okurkami, majonézou, solí a pepřem. Po roce 1948 po znárodnění Linkova lahůdkářství, které přešlo pod národní podnik Pramen a ten z receptu vyhodil sledě, jablka, šunku a místo toho začal používat brambory, šunkový salám a další ingredience. Takto jsme si na něj zvykli a dosud ho v této podobě konzumujeme.
Také mě zajímalo, jaký je rozdíl mezi vlašským a pařížským salátem. Myslela jsem, že žádný, a tak jsem se zeptala v jedné prodejně na jižní Moravě, proslulé nabídkou obou salátů.
No, neřekli byste, že je ten rozdíl tak nepatrný. Rozdíl tam je prý jen v hrášku – ve vlašáku je sterilovaný a v „pařížáku“ mražený.
To se mi moc nezdálo, tak jsem ještě zapátrala a zjistila, že pařížský salát je odlehčenější, protože neobsahuje brambory (ani celer) a navíc by měl obsahovat pařížský salám – mozaiku. Po pravdě ani nevím, že takový existuje.
Ale jo, našla jsem. Je ovšem tak levný, že bych nad jeho koupí hodně váhala při představě, co v něm za ten peníze asi je.
Vlašský salát podle receptu prvorepublikové Anuše Kejřové
V roce 1924 vydala svoji úspornou kuchařku Anuše Kejřová, v roce 1990 jsem ji dostala k Vánocům ve vydání nakladatelství Paseka. A tak jsem se podívala, jak připravovala vlašský salát tako vyhlášená kuchařka, jíž se říkalo druhá Rettigová.
Dělala ho s mlíčím ze slanečka namočeným v mléce. Majonézu si připravovala ze žloutků třených s Meinlovým olivovým olejem, citronovou šťávou, estragonovým octem. Do ní postupně přidávala kousky marinovaného úhoře, sardinky, sardelku, bílé fazole, jablko /míšeňské/, telecí pečeni, šunku, pečené kuře, uzeného lososa, kapary, celer, okurku – dejte pokoj, na mě je to moc překombinovaný recept.
Raději zůstanu u svého osvědčeného receptu.
