Článek
Zajímalo by mě, zda by lidé volili stranu, která by měla v programu kromě jiného založení ministerstva pro šťastné občany. Jedna země na světě ho má. Říkám si, že takový ministr by se měl!
No, je možné, že by se neměl, pokud by přes veškerou snahu zjišťoval, že lidé jsou spíš nešťastní. Jeho zodpovědností by přitom bylo dělat je šťastnější.
Možná by se u nás ani moc nenadřel. Výzkum z roku 2023 říká, že je Česká republika osmnáctou nejšťastnější zemí světa. A že je to oproti minulým letům velké zlepšení.
Výsledek výzkumu tedy potvrzuje, že se u nás lepší životní úroveň. Sleduje hrubý domácí produkt, očekávanou délku života, sociální podporu, pocit svobody při rozhodování, nízkou míru korupce a solidaritu ve společnosti.
Zdá se ale, že tohle už lidé považují za samozřejmost a ke štěstí potřebují ještě něco jiného. Málokdo mi totiž na otázku, jak jde život, odpoví, že super. Naštěstí mám kolem sebe pár takových lidí a jsem za ně vděčná. Každý z nich si v životě prošel svými traumaty, které ho posílily. Nikdo z nich nemá všechno, co by mohl mít, ale nezaobírají se tím. Mají své hodnoty a nemůžu říct, že by nebyli kritičtí. Vědí však, na co nemají vliv, tak se tím nežerou.
Ani já jsem nešla životem cestou bez zátarasů. Tyhle šťastlivce si ve své blízkosti zasloužím. Proto bych chtěla, aby u nás bylo co nejvíc šťastných lidí a aby se na jejich spokojenost se životem kladl větší důraz, hlavně bez klišé a obecného názoru na to, co by nás mělo uspokojovat. Ten, jak je vidět, nefunguje.
Jak jsem si tak o těchto věcech přemýšlela, přišel mi do cesty film Cizí oběd. To nebyla náhoda.
Děj se odehrává v Indii. Dva lidi spojí oběd, který ona poslala kurýrní cestou nevěrnému a odcizenému manželovi, ale dostal se k jinému, velmi osamělému muži. To se opakovalo. Kurýrní služba, jinak naprosto přesná, tento oběd stále vozila tomu muži, který pracoval jako účetní. Vznikl vztah na dálku.
Kromě jiného mě ve snímku zaujala touha mladé ženy odstěhovat se do Bhútánu, protože se domnívala, že když je tam ministerstvo pro štěstí, bude se jí tam lépe žít.
No, nejde zrovna o ministerstvo. Je to spíš úřad v zemičce v Himálajích s necelým milionem obyvatel (konstituční monarchie). Mě zaujal její unikátní přístup k rozvoji a štěstí obyvatel. Vláda se tam soustředí na politiku hrubého národního štěstí (GNH), (my akcentujeme HDP - hrubý národní produkt). V Bhútánu nejde o nic jiného, než o snahu vyvážit ekonomický růst s ochranou životního prostředí, zachováním kultury a podporou duchovního rozvoje.
Bhútán rozhodně nemá životní úroveň srovnatelnou s vyspělými zeměmi, průměrný příjem na obyvatele je nízký, jak je tedy možné, že jsou tam lidé relativně spokojeni?
Mnoho základních služeb, jako je zdravotnictví a vzdělání, je poskytováno zdarma. Díky tomu země dosáhla relativně vysoké míry gramotnosti, zlepšuje se zdravotní péče a obyvatelé mají silné vazby ke svým komunitám a přírodě, což jak všichni víme, podporuje pocit sounáležitosti a pohody.
Podstatné je zmínit i to, že k pozitivnímu pohledu na život přispívá buddhismus. Nelze však říct, že by země neměla problémy. Navzdory snaze vlády je tam, jako všude ve světě, u části lidí pocit nerovnosti. Proto úřad pro štěstí, jak jsem si pojem zkrátila, a jeho snaha o udržitelnost a rovnováhu mezi materiálním a duchovním rozvojem.
I když má toto království daleko k tomu, aby dosáhlo životní úrovně vyspělých států, považuji jeho přístup a filozofii za inspirativní pro ostatní země. Zjišťovat, proč jsou lidé naštvaní, ačkoli jim toho zas tak moc nechybí, by bylo velmi podnětné. Mě by výsledky velmi zajímaly. Je otázka, zda by zajímaly politiky.
Zdroj: internet, Seznam zprávy, Novinky
