Článek
My, Češi, jsme však zjistili, že někdy pomáhá i humor okořeněný špetkou ironie. Obzvláště v období pocitu marnosti bez jakéhokoli smyslu.
K tomuto účelu máme dokonce dva vzory. Jedním je Josef Švejk, literární postava Haškova románu Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války, druhým Jára Cimrman, „fiktivní postava univerzálního českého génia (označovaného též Mistr), kterou vytvořil Jiří Šebánek a Zdeněk Svěrák,“ říká česká wikipedie.
Švejkův humor charakterizuje plnění příkazů do puntíku, až přehnaně, kdy vlastně vyjde najevo, že jsou ty příkazy tak trochu na hlavu. Cimrmanův styl je sofistikovanější, ne nadarmo je Jára nazýván géniem. S Cimrmanem jsme se smáli nejen nad jeho absurdními objevy, ale i nad jeho odkazem.
V každém případě jsou to postavy, jejichž prostřednictvím dokážeme odlehčit těžké situace, někdy i déletrvající. Vzpomeňme divadlo Járy Cimrmana, založené dvojicí Svěrák – Smoljak. Jak rádi jsme se za nimi chodili ujistit, že je tu ještě i něco k smíchu.
Donedávna jsem si myslela, že už není nic, co by se mohlo objevit ve jménu Járy Cimrmana. Že jeho nejznámější objevitelé – Svěrák, Šebánek, ale i Smoljak už všechno řekli a napsali. A vida, není to tak.
Podle nich se ústřední postava jejich představení, pojednání, přednášek narodila mezi lety 1883-4 ve Vídni. Ve skutečnosti to bylo v roce 1956, což mě velmi překvapilo při čtení knihy Jana Konopáska a Jiřího Plocka Jazzová odyssea. Na straně 94 stojí, že pojem pod jménem Jára Cimrman vznikl už v roce 1956.
V tom roce hrál Konopásek v septetu Karla Krautgartnera. Měli ovšem nařízeno hrát první hodinu českou a populární muziku, tj. valčíky, tanga a podobné kusy. To bylo pod dirigentovou úroveň, a tak na hodinu odešel se slovy: „Hoši, hrajte tam něco, co chcete, tu první hodinu, a já přijdu a bude jazz.“
Jedním z jazzmanů, kteří poslechli, ale měli z toho legraci, byl Jára Náhlovský, který se bavil. Oslovoval přicházející třeba slovy Ruku líbám milostivá paní…
Vtom říká Karel Velebný Janu Konopáskovi: „Člověče, Honzo, to jméno Náhlovský mu nějak nesedí, on by se měl jmenovat – třeba – Jára Cimrman!“
Tak tohle bylo poprvé, kdy toto jméno zaznělo v kavárně ALFA na Václavském náměstí v roce 1956.
Jenže v brožurce k CD Vinárna u Pavouka (Zdeněk Svěrák, Jiří Šebánek a Karel Velebný) stojí, že jde o anotaci Výběru toho nejzdařilejšího z oblíbeného rozhlasového pořadu Vinárna U Pavouka, který byl mezi lety 1966 a 1969. V brožuře tvrdí Šebánek, že jméno Jára Cimrman vymyslel on.
„Popadla mě zlost. Ale jak čas běžel dál, ke stejnému „vynálezu“ dospěl zřejmě i Ladislav Smoljak. A když později zemřel, noviny hlásily „zemřel otec Járy Cimrmana“, píše Jan Konopásek v knize, v níž vychází najevo, že je génius Cimrman mladší o 73 let, než jak se dosud uvádělo.
