Článek
Svědčí o tom historka mladé Anežky, která mě nejen pobavila, ale připomněla mi podobnou. Začnu Anežčinou epizodou.
Po operaci roztříštěného kotníku dostala lázně.
„Bála jsem se, že se tam budu mezi starými lidmi nudit, ale i tak jsem jela. A stálo to za to,“ říká mladá žena z příbuzenstva.
„Posadili mě v jídelně ke stolu tří starších pánů. Na nudu nedošlo, byli od prvního okamžiku velmi zábavní. Prý vděčni, že jsem jim omladila společnost. Po procedurách mě brali na procházky, na kávu, na výlety. Chovali se jako gentlemani,“ vypráví Anežka.
„Nejčastěji jsem trávila čas se dvěma z nich, jeden měl občas „něco jiného,“ pokračuje.
„Všichni tři byli ženatí. Ke mně si nikdo nic nedovolil, dokonce ani náznakem či narážkou. Až jednou.
Jeden z nich, říkejme mu Pavel, mě jednou poprosil, zda bych pro něj něco neudělala. Je to spíš laskavost, nemějte obavy, Anežko,“ ujistil mě, že nepůjde o nic nepříjemného.
,Víte… ehm… No, jak bych vám to vysvětlil… Ale co, povím vám to na rovinu. Mám tu milenku, je to jedna z rehabilitačních sester. Ví, že jsem ženatý, ale tak se do mne zamilovala, že je jak bezhlavá. Uhání mě a už mi to leze na nervy. Nemohla byste, Anežko, dělat, že jste moje neteř? A že mě hlídáte?'`
Tak jsem mu dělala neteř. Ostražitou, která svého strýce hlídá, a kdyby něco, prozradí to tetě.
Lázeňský pobyt jsem si fakt užila, protože pan Pavel se snažil revanšovat za mou službu, a tak jsem tam neutratila ani korunu,“ směje se Anežka.
Jen si všimla, že se k ní rehabilitační sestra nechovala tak mile jako předtím, než se dozvěděla, že je Anežka Pavlovou neteří. „Ale to mi bylo jedno, procedury neodbývala,“ dodala Anežka.
Díky neteři, tentokrát mé opravdové, jsem si vybavila jednu lázeňskou epizodu mé někdejší kolegyně Zuzky.
Jezdila do lázní každý rok, vždy ve stejnou dobu se stejnou diagnózou.
Samozřejmě vdaná, velmi dobře situovaná. Měli s manželem prosperující firmu. Zuzka byla velmi atraktivní žena. Zájem lázeňských šviháků si užívala. Každý rok měla milence. Vždy jí to prošlo. Nikdo o ní nic nevěděl. Vystupovala pod cizím jménem a nikdy nikomu neřekla, kdo a odkud je. Vydávala se nejčastěji za učitelku. Jakmile se z lázní vrátila, byla z ní po zbytek roku věrná manželka.
Ke mně měla důvěru a o svém druhém životě v lázních mi pověděla. Tak jsem se dozvěděla, jak se jí to záletnictví jednou málem nevyplatilo. Shodou okolností byl milenec movitý muž a myslel, že ji tím užene. Vozil ji svým SUV, zval do luxusních podniků. Jenže měl smůlu, Zuzku nic neohromilo. I její manžel měl SUV, na dovolené spolu létali do dalekých destinací a pětihvězdičkových hotelů. Jen to před lázeňským milým nemohla dát najevo, když se mu představila jako učitelka. Někdy prý musela hrát ohromenou.
Tento muž se do ní tak zamiloval, že měla co dělat, aby nezačal pátrat po její identitě. Dokonce se kvůli ní chtěl rozvádět. Vztah raději hned ukončila a do konce pobytu v lázních se mu vyhýbala.
Další rok jela do lázní opět a opět tam měla milence. Jen byla ostražitější a „na rovinu“ každému hned řekla, že je vdaná učitelka.
Život je pestrý, nabízí spoustu zábavy. Jednou z ní je i záletnictví v lázních. Suďte jak chcete, stejně tomu nezabráníte.
Spíš se nabízí otázka – jak to, že to jde v lázních a ne třeba na delší dovolené? Neznám nikoho, kdo by se s partnerem seznámil u moře nebo na poznávacím zájezdu. Několik mých přátel, ženy i muži, žijící single, na dovolených nikdy nikoho takového nepotkali.
Je to tím, že na dovolenou jede málokdo sám? Dvě ženy – jedna se třeba líbí, druhá ne – je neslušné tu první oslovit, aby se kamarádka necítila trapně?
Dovolená trvá maximálně dva týdny, kdežto lázně tři až šest týdnů – lidé z turnusu se obvykle na kolonádě brzy znají…
Vím bezpečně, že tolik „lásek“ jako v lázních, nevznikne nikde jinde, dokonce ani na seznamovacích dovolených. Háček bude možná v tom, že zadaný člověk se chová uvolněně a nemá v plánu ve vztahu pokračovat. Netlačí, užívá si – je prostě pomilováníhodný. A co my víme, jak se pak doma chová k manželce nebo k manželovi!
