Článek
Nejvíc bojujeme o to, co ztrácíme, aniž si uvědomujeme, že by nám bez toho častěji bylo líp. Jako moje příbuzná, říkejme jí Zorka.
Dosud jí vždy Tonda řekl, že ať se nezlobí, ale zamiloval se do jiné, odešel a za pár týdnů byl zpátky. U ní se dosud měl nejlépe. Kdykoli tohle udělal, zapřísahala se, že už ho zpátky nepřijme, ale nikdy to nedokázala.
Nechce být sama, což lze pochopit. Proto i nyní přihlížela, jak se od ní pomalu odstěhovával. Odvážel si své věci, aniž něco řekl ,a aniž se ona zeptala, co to dělá. Dokonce, jak se právě dozvěděla, si podal inzerát a zdá se, že mu to vyšlo.
„Co mám dělat? Nemůžu ho dostat z hlavy,“ napsala.
„Naštvi se. Pořádně se naštvi a nevzpomínej na to, co bylo hezké, ale na to, jak ti ubližoval.“
„Tak jo, zkusím to,“ odpověděla.
Za půl hodiny mi cinknul WhatsAp: „Strašně se bojí stárnutí. Nedávno si nechal operovat oční víčka. Na prsou si vytrhává šedivé chlupy. Mně stále předhazuje, že jsem přibrala tři kila. Vážím necelých šedesát, měřím sto šedesát sedm.“
Zorka je od partnera starší o dva roky. Podle nás, co je oba známe, vypadá mladší ona, ale „její“ Tonda to vidí jinak.
Zorce je šedesát a pochopitelně má vnoučata a miluje je. To mu vadí. Zorka má dům a zahradu, je tam dost práce. To mu vadí. Zorka má starou maminku, o kterou pečuje. To mu vadí. „Tak si našel paní, která má jen jednoho potomka a jedno vnouče, žijící přes půl republiky daleko,“ napsala Zorka.
„Vidíš, čím víc špatného na něm objevíš, tím dřív se naštveš a nebudeš na něj zase čekat,“ napsala jsem radostně v domnění, že už se blíží okamžik, kdy ho uvidí v reálu.
„Když já nemůžu být sama. Přijdu domů z práce a už ho tu vidím…“
„Pomáhal ti?“ zeptala jsem se.
„Ne, říkal, že mu taky nepomáhám v jeho bytě. Nepronajal ho, i když bydlel hlavně u mě. Často odjížděl, aby „byl sám“, jak mi vždy tvrdil. Ale už vím, že v tom vždy byla nějaká nová známost, která brzy skončila. On je totiž navíc lakomý, neutratí za ženu korunu zbytečně,“ tak doufám, že i tahle jeho nová na to brzy přijde,“ přiložila Zorka další polínko do ohně, do kterého na dálku foukám, aby se pořádně rozhořel a ona uviděla tohoto chlapíka opravdu takového, jaký je.
„Nevadily mu tvoje starosti poslední dobou? Hlavně s maminkou, za kterou jezdíš?“
„To víš, že jo. On už rodiče nemá, tak to nemohl pochopit. Chtěl na kolo, já musela za maminkou. Tak jel sám. Mně to nevadilo, jemu však to, že musím za mamkou, vadilo vždycky. Navíc byl alergický na moje vnoučky, přitom jsem si je zas tak často nebrala. Jednou mi řekl, že jeho představa ženy je vysoká sto sedmdesát centimetrů, štíhlá, maximálně s jedním vnoučetem. Sportovně založená.“
„Ale to jsi ty, až na to, že máš o dvě vnoučata víc,“ reagovala jsem.
„Nemám sto sedmdesát centimetrů,“ napsala a přidala smajlíka.
Konečně, zaradovala jsem se. Konečně se na to, co se jí stalo minulý týden, dokáže podívat s humorem.
No, přecenila jsem ji. Za chvíli už zase vzpomínala na to, jak jezdili na kolech, na wellness víkendy, chodili po horách.
„Tak jezdi s kamarádkami, užiješ si mnohem víc legrace,“ napsala jsem.
Neodepsala.
„Copak, nemáš kamarádky?“ nedalo mi to.
„Ale mám, však víš, že mám, ale…“
Já vím, jak je těžké zůstat po desetiletém vztahu najednou sama. Zorka je velmi hezká žena, ve všem mu stačila. Zvládla toho mnohem víc než on. Měla ovšem víc než on starostí s větší rodinou. Pokud mu to tak vadilo, že si stále hledal jiné úniky, nemohl ji mít rád. Váhala jsem, mám-li ji navést k tomu, aby si to uvědomila? Neublížím jí, když je teď tak zranitelná?“
Nevěděla jsem, jak na to, pomohla mi sama. Napsala, jak sobecky se choval, když odjížděl, kdykoli ho potřebovala.
„Vidíš, čím víc si vybavuješ, jak ti ubližoval, tím víc obnažuješ, jaký je. Myslíš, tě miloval?“
Au! Neodpověděla. Mrzelo mě, že jsem byla tak tvrdá. Napadlo mě, že jsem mnohokrát slyšela i četla, že v takových situacích je lepší snažit se vidět víc to špatné než to dobré, jen tak že se člověku podaří osvobodit se od toxického vztahu. A tohle byl super toxický vztah.
Druhý den napsala, že kamarádky má a že už se jí ozývají a nabízejí jí pochopení.
Je to na dobré cestě, pomyslela jsem si. Tím, že se čerstvě dozvěděla, že je opravdu zamilovaný (už několik týdnů), zdá se, že se k Zorce hned tak brzy nevrátí. A my, co ji máme rádi, protože je to fakt skvělá žena, si tentokrát přejeme, aby mu nový vztah vydržel déle než jindy, aby Zorka získala dost času se z této závislosti na povrchním mužském vymanit.
