Článek
Obyčejné je tak fádní. Taky mi obyčejný splývá s nikým. Odmítám být obyčejná a ještě k tomu nikdo.
Nikdo s nikým přece není totožný. Každý jinak vypadáme, lišíme se vlastnostmi, charakterem, inteligencí. Každého nás „pámbu“ stvořil coby jedinečnou bytost a je úplně jedno, zda si hoví na ulici mezi odpadky, v trávě na Hlaváku, nebo bádá ve vědecké laboratoři nad tím, jak překvapit svět něčím, co nás posune vpřed.
Mají snad politici, lísající se do přízně obyčejných, na mysli lidi běžných profesí? Tak to se pletou.
Jedinečný je soused pode mnou. Kouří opřený o zábradlí na balkoně, čímž ze mne dělá pasivní kuřačku. Má běžnou profesi, ale není dne, kdy bych na něj nemyslela, jakmile přijde z práce. Ten rozhodně není nikdo.
Otrávený řidič, který s oblibou zavírá dveře někomu, kdo už dává nohu na první schůdek vozu, je zcela původní osobnost. Když mi tohle provede, mám ho v hlavě po zbytek dne.
Usměvavá prodavačka s úžasným tetováním na ruce v krámu, kam ráda chodím, mi prosluní den, kdykoli stojí za pokladnou. To rozhodně není obyčejná. Není jí ani ochotná listonoška, nelenící vyjet k nám do patra a ušetřit mě cesty na poštu.
Paní bydlící nade mnou zase v noci vaří tak, že voní celý barák. Denně na ni myslím, dokonce ji cítím. Včera v noci smažila ryby. Ráno jsem otevřela mrazák a vyhodila na linku krevety. Díky paní sousedko za inspiraci. Jste neobyčejnou součástí mého originálního života.
Ano, cítím se být neobyčejnou. Mimochodem, nechci být ani příslušnicí „našich“ lidí. To by mě uráželo, jak si nás politici berou do úst a plácají, co by dělali pro naše lidi, jen kdyby byli u moci.
To jako abych si přála jejich vítězství v příštích volbách? No, jedinou výhodou by bylo, že by přestali s řečmi o obyčejných a našich lidech. Velkoryse by nechali na opozici, aby obyčejné a naše objevila. Nevím, komu by se líbilo být takhle vytahován a opět zapomínám v periodicitě čtyř let.
Stejně je zvláštní, že obyčejné vidí jen politici. Já tedy ne. A vůbec, když opozice vykřikuje, co všechno vláda nedělá pro obyčejné lidi, a co by pro ně ona dělala, kdyby…, mám pocit, že mě ponouká k závisti vůči našim a obyčejným, jimž ona tak slovně přeje, zatímco my, neobyčejní…
Ale dá se to vysvětlit i naopak. Protože není opozičního proslovu, v němž by se neobjevil nástin toho, co by pro obyčejné lidi její představitelé dělali, je to asi známka toho, že vláda pro nás, neobyčejné, dělá všechno, a na opozici zbyli jen ti obyčejní.
Tak ráda bych nějakého poznala!
