Článek
Můžu to napsat? zeptala jsem se kamaráda Igora, s nímž jsem rozpad jeho manželství rok a půl prožívala . „Ale jo, třeba se z toho někdo poučí,“ souhlasil.
Ačkoli vyšel ze sporu s manželkou vítězně, netěší ho to. Mohl by mít pocit satisfakce, ale říká, že ho nejvíc mrzí, jak ho chtěla Majka podvést. „Byl jsem ochoten rozejít se kamarádsky a férově se dohodnout. Nakonec, brali jsme se z lásky…“
„No, láska to asi nebyla. Ale měli jsme se rádi a ten dům jsme fakt chtěli oba.“
Igor a Majka. Vypadají tak šťastně na svatebních fotkách, které jsme si s ním nedávno prohlíželi. Ukládal je zrovna do jedné z krabic, s nimiž opouštěl barák, který bude obývat jiná, docela cizí rodina.
„Ukaž,“ řekla jsem a sáhla po obálce s fotkami. Brali se před dvaceti lety, kdy se ještě pořizovala alba s papírovými fotografiemi, na nichž je v centru pozornosti šťastná dvojice, odhodlaná strávit spolu život. Žádný Ken a Barbína, ale holka a kluk, na nichž je vidět, že je baví pohyb a pobyt venku. Svatba byla na louce u chaty Igorových rodičů, našich sousedů. Teď je chata na čas Igorovým bydlištěm.
Majka brzy zapadla do naší party starousedlíků a nikdo z nás by tehdy nevěřil, čeho je schopná.
„Pěkný pár jste byli,“ řekla jsem a vrátila Igorovi obálku.
„No jo,“ vzdychl a vhodil papírovou vzpomínku do bedny s dokumenty. „Jak vidíš, moc na tom nezáleželo.“
Po svatbě bydleli v malém pronajatém bytě a volný čas trávili na chatě, takže jsme se s nimi léta vídali. Bylo hned patrné, že se nesmíří s bydlením v bytovce. Ve vsi, kde máme chatu, koupili pozemek a splnili si sen. Do novostavby se už stěhovala tříčlenná rodina. Jejich syn teď studuje. Poslední dobou jsme ho často nevídali.
Igor je o generaci mladší než já s manželem. Kamarádili jsme se dřív s jeho rodiči. Když zjistil, že je mu Majka nevěrná, začal k nám chodit na kafe častěji než dřív. Měl ve mně pozornou posluchačku.Už jsem něco v životě poznala, i to, že nemám dávat nevyžádané rady, a tak se u nás mohl nerušeně vypovídat z toho, jak si prochází odhalením nevěry a všemi emocemi, které následovaly.
Napřed to byla zlost a zklamání, pak šílená touha získat Majku zpět, přesvědčení, že bez ní nemůže žít. Poté přišly hádky, vydírání, nakonec rezignace. Majka měla jasno – tohle manželství je omyl, který napraví jen rozvod. Během asi roku a půl Igorovi došlo, že jí musí ustoupit.
Smířil se nejen s její zradou ve vztahu, ale i s nastávající ztrátou domu, který, jak nám říkal, budou muset prodat . Žádné jiné peníze neměli, jejich profese kondičních terapeutů v lázních není bůhvíjak placená.
Majka uvažovala jinak. Myslela, že je manžel na dům vázaný a nebude z něj chtít odejít. Aniž se Igorovi zmínila, sehnala si tajně odhadce, který cenu domu přepískl o milion a půl. Igor odmítl udělat totéž. Proč, to jsme se dozvěděli, až když došli v rozvodovém řízení k dohodě o vypořádání majetku. Majka čekala, že získá polovinu z nadsazené částky za prodej domu, ale…
„Ať si žalobkyně ten dům nechá, nechám se vyplatit,“ pronesl Igor a sledoval, jak Majka lapá po dechu. I její právník potřeboval pár vteřin, aby se vzpamatoval z nečekané odpůrcovy reakce.
„Bylo očividné, že v tom jel právník s ní,“ říkal nám pak Igor. „Nezbylo mu, než začít rychle přemýšlet, jak z nečekané situace ven,“ smál se škodolibě a my s ním.
Vypadá to, že jsme se s manželem postavili na jeho stranu a zavrhli Majku, ale tak to není. Když se zamilovala do padoucha, jak jsme jejího možná fajn chlápka začali nazývat, o naši společnost už nestála, a tak jsme kauzu prožívali s Igorem a tím pádem to prožívali s jeho viděním.
Igor, když zjistil, jak ho Majka podruhé podvedla – napřed milenec a pak nereálný odhad, navíc tajně pořízený, napadlo ho, že ji vytrestá. Chtěl to jinak - plánoval, že budou s Majkou u odhadu domu společně.
Ona se teď snaží dům prodat, ale je příliš drahý na to, kde se nachází, takže se kupci nehrnou. Odstěhovala se k partnerovi a do vsi jezdí, jen když domem provází zájemce o koupi. Syn tátu v chatě navštěvuje a není mu ani moc líto toho, že se dům musí prodat. Po škole se do vsi stejně nehodlal vracet. Chce žít tam, kde bude mít práci.
Igor měl nakonec štěstí – sehnal další pozemek za přijatelnou sumu a doufá, že až ho Majka vyplatí, začne ještě jednou stavět. Prý malý domek, aby byl tak akorát pro něj, pro syna, když přijede, a třeba ještě pro jednu fajn partnerku, potká-li ji.
