Článek
Když mi tohle kamarádka Dana vyprávěla, chvíli mi nedošlo, že se tak děje ve škole, o níž bych řekla, že je tak trochu V. I. P. Je jiná, Julii tam dali rodiče přesvědčení o tom, že se jí dostane mimořádné péče i vzdělání. Není tam mnoho dětí a přístup učitelů k žákům je ne tak formální jako v některých státních školách.
Což o to, Julii donedávna škola velmi bavila. Patří pořád k nejlepším žákům v prospěchu, ale…
Děti jdou do puberty a najednou začalo vadit, že je trochu jiná. Že tak úplně nejde s davem. Nestačí mu. Rodiče se rozvedli, zůstala s mámou. Otec na ni sice platí, ale ne dost, a tak Julie už nemá na to, co si mohou dovolit spolužačky. Začíná to u značek bot, oblečení, ale i různých kosmetických drobností, které dívenky v tomto věku „nutně“ potřebují.
Nestačí spolužákům a oni jí to začali dávat najevo. Vyčlenili ji z kolektivu. Nenápadně. Tu jí neřekli o nějaké mimoškolní akci, tu se doslechla, že ji pomlouvají, dělají si legraci z jejího oblékání, tvrdí o ní, že je divná a nechtějí se s ní stýkat.
Nedávno se třída chystala na výlet a děcka se měla rozdělit do trojic, kdo s kým bude ubytován. Julka zůstala sama. Nikdo s ní nechtěl bydlet. Řekla, že na výlet nepojede.
Spolužačka Nina, vnučka kamarádky Dany, to nevydržela a nabídla Julii místo třetí do party s její „nejlepší“ kamarádkou Monikou. Ta si postavila hlavu, že s Julií bydlet nebude. Nina ustoupila, nechtěla přijít o kamarádku.
Julie na výlet nejela a Nina z toho má trauma. Trápí ji, jak se děcka k Julii za chovala. Ve snaze jí to nějak vynahradit ji vzala pod svou ochranu. Pochopitelně se to nelíbilo Monice. Získala na svou stranu ostatní. Ve skupině, kterou si děcka založila na sociálních sítích, se začaly o Julii šířit hnusné věci. Jeden spolužák ji dokonce velmi sprostě pojmenoval.
Takto vystupňovaná šikana znechutila jediné rodiče – matku a otce Niny, která z toho, co se děje, málem onemocněla.
Obrátili se na školu, ať zasáhne. Dozvěděli se, že se nic neděje, že je to pubertální chování, a že to přejde. Tak požádali rodiče dětí, ať jim domluví.
Dopadlo to nečekaně. Nina dostala od spolužáků ultimátum. Buď se přestane zastávat Julie, nebo má po partě. Tomuhle všemu velí její dosud nejlepší kamarádka Monika.
Vypadá to tak, že matka už hledá pro Julii jinou školu a Ninu tak zbaví zodpovědnosti, kterou nezištně přijala.
„Mě na tom všem nejvíc štve ten nezájem dospělých“ říká Dana. Jak učitelů, tak rodičů. Co kdyby se něco takového stalo jejich děckám? A pak,“ zamračí se, „taky jsem byla ve škole jiná. Odjakživa jsem introvert, nikdy jsem moc nezapadla, takže vím, jak to bolí. Obávám se, že té Julii nelze pomoct. Nikdo si nechce pálit prsty. Dívenka se s tím musí naučit žít. Snad nezatrpkne. Za dva, tři roky bude všechno jinak. Možná si najde kluka, se kterým si bude rozumět, třeba se dostane na fajn školu, její máma se může znovu vdát a polepšit si finančně… Vždycky jsou nějaké možnosti.“
„Nebo bude tak traumatizovaná, že jí to poškodí osobnost a zničí život,“ dodala jsem. „Ne každý je tak odolný jako ty.“
„Já vím,“ pousmála se Dana a dodala, že s Ninou ještě situaci probere. „Vlastně jsem ráda, že vím, že mám vnučku, která se nebojí zastat slabšího. Na tom už se dá stavět, ne?“
