Umíte dávat a přijímat dárky? Co z toho je vám milejší?

Prý je těžké něco někomu dávat, když každý má, co potřebuje, anebo má přání spíš nereálná. Odpovědi na otázku, jak to kdo má s dárky, jsou různé: „Já nic nechci, nic nepotřebuju, všechno mám.“ „Dávám raději peníze, tak se vyhnu zklamaným tvářím.“ „Raději dárky dávám, než dostávám.“

Já si naopak myslím, že dnes je velmi snadné někoho obdarovat. Kdy jindy bylo tolik možností?

Žijeme-li s ním v jedné domácnosti, je to snadnější, leccos lze vypozorovat. Těžší to má každý, kdo chce udělat radost lidem věčně nespokojeným, vyhraněným nebo odmítavým. Já jsem svého času málem vzdala pokusy o obdarovávání partnera. Nikdy jsem se mu ničím nezavděčila. Jednou nechal vánoční dárek ležet tam, kam ho o Štědrém večeru položil. Nedokázal ani dělat, že má z dárků radost. Uměl zkazit náladu celému osazenstvu, přitom sám byl velmi štědrý. Na nikom nešetřil, ale – nedal si ani tolik práce, aby se trochu zajímal, čím by koho potěšil. A tak jsme my, ženy, dostávaly šály, rukavice, peněženky, deštníky, noční košile. Muži rozbalovali kapesní nože, peněženky, rukavice, deštníky. Nepamatuju, kdy jsem si naposled něco z uvedeného kupovala. Se šálami a  plédy bych si mohla zřídit butik.

Kamarádka je pro změnu saturovaná šperky. Má jich tolik, že jimi může obdarovávat všechny ženy, přicházející do rodiny skrze její syny. Zvykla si, jiný dárek už ani neočekávala a brala to stoicky. „Vždy jsem si pomyslela, jak ty náušnice nebo prstýnky jednou přenechám svých snachám a vnučkám,“ směje se dnes, kdy už dvě snachy a tři vnučky lecčím obdarovala. Ani její muž na ní nešetřil.

Já se kromě knih, hudby, filmů, kávy a gastronomie v ničem jiném nevyznám. Nesleduji módní trendy v oblékání ani v kosmetice, používám stejnou mnoho let a oblékám se taky klasicky tam, kde mají oděvy odpovídající kvalitou i cenou. Tím, že nemám televizi, nevidím reklamy a netuším, co „frčí“. Nejraději bych dávala knihy, ale to můžu jen lidem, o nichž vím, že je to potěší. S mnoha přáteli i členy rodiny místo dárku jdeme na dobrý oběd nebo do divadla.

Vybírat dárky v naší rodině je pro každého snadné. Jsme milovníci kávy a čaje a máme už „vychytané“ druhy i e-shopy doma i v zahraničí. Taky si dáváme rodinné předplatné na různé streamy, youtube, noviny a časopisy. Spolu s novou velkokapacitní usb je to hodně dobrý dárek. Jeden ze synů dává nejraději různé komponenty k počítačům či mobilům a mnohdy žasneme, co jsme dosud nepotřebovali a vida, hodí se to.

Naučila jsem se nedělat z darování vědu. Peníze za dárek nepovažuju. Pokud někdo ano, respektuji to. Dárek by si však přece jen měl uchovat ono napětí, s jakým ho vybíráme, balíme, dáváme. A navzdory tomu, že každý má, co potřebuje (myslím tím věci finančně dostupné) tvrdím, že je stále z čeho vybírat a čím potěšit.

Když si nevím rady, koupím pěkný polštářek s kvalitním povlakem. Ještě se mi nestalo, že bych se netrefila, akorát jednou jsem kamarádce, která má dva psy, koupila povlak s kočkami, a vida, zasmála se a používá ho. Příště jsem si u ní šplhla víc. Stavila jsem se před návštěvou u ní v prodejně pro psy a vybrala tam psí hračky.

Někdy se může dárce dokonce trefit drobností a dočkat vděku, na jaký ani nepomyslel. Stalo se to mně, když mi ona psí máma jednou darovala přístroj na vaření vajec. Něco, co bych si sama nikdy nekoupila, co jsem považovala za zbytečnost. Už se bez něj neobejdu.

Tak jsem se zeptala několika lidí, zda dostali někdy něco podobného, něco, co možná ve chvíli, kdy to přijímali, nepovažovali za žádné terno a pak si na to tak zvykli, že už si nedovedou představit věc nemít.

„Může to být i reklamní předmět?“

„Samozřejmě.“

„Tak jednou jsem objednával bylinné tinktury a v krabici s nimi jsem našel síťovku. Už bez ní nikam nejdu.“

„Já dostala elektrický kartáček na zuby. Napřed jsem si myslela – taková blbost! No, už mám několikátý. Rozdíl mezi jím a klasickým je asi takový, jako prát na valše a v automatické pračce. Zuby jsou jako od hygienistky,“ říká další oslovená.

Jinou rodina obdarovala hodinkami Apple watch, které by si nikdy sama nekoupila, ale teď je používá na všechno. Na placeni, telefonování, sledování zdravotního stavu, díky čemuž objevila svou srdeční vadu a podstoupila zákrok.“

Teď jsem si vzpomněla ještě na jeden dárek. Byla jsem na návštěvě a domácí se mě zeptali, zda bych nechtěla zelený čaj aloe – jahoda, prý ho od někoho dostali, ale nic takového nepijí. Jen jsem se té kombinaci zasmála. Náhodou se v čajích dost vyznám, mám totiž v rodině odborníka na čaje a ten nás zásobuje. Přesto jsem v dobré náladě kývla a čaj si vzala. Od té doby ho kupuju. Je dobrý a osvěžující a nic si nedělám z laskavých posměšků našeho „čajomana“.

V jiné rodině se přesně tímto způsobem objevil arganový olej. Opět jim ho dal někdo, kdo ho dostal a nevěděl, co s ním. Už je u nich nepostradatelný.

Jednou jsem se po delší době sešla s bývalou kolegyní a ona mi k mému překvapení přinesla dárek. Jen tak prý.

„Co to je?“ ptala jsem se při rozbalování voňavého balíčku.

„Ajurvédské mýdlo“.

Přijala jsem s díkem i rozpaky – vůbec jsem neměla ponětí, jaké to mýdlo může být. No, snad už nemusím pokračovat – sháním ho od té doby, kde se dá. A nemyslete si, že ho mají na každém rohu. Kdepak. Aspoň ne takové, jaké mi tenkrát Dana dala.

A co malým dětem? Vyznat se v hračkách chce vyšší dívčí. Zachrání to Lego? Ale kde! Takový tři a půl letý klouček už má seznam toho, co si přeje, a vy musíte vědět, co už má.

Sedmiletá holčička s sebou vozí katalog s barbínami. Pokud jste v něm nelistovali, nemáte šanci jí nějakou koupit. Zato když se trefíte, nemáte ponětí, jak se umí radovat.

Vidíte, psala bych a psala. Dávat dárky je radost. Jo a všimněte si, že až na ty Apple hodinky jsou nečekané, nebo i nechtěné a posléze oblíbené drobnosti za pár korun. Chci tím jen říct, abyste vymýšlení a kupování dárků nezavrhovali. Někdy ty starosti kolem vyváží jejich vděčné přijetí a to už vážně stojí za to.