Článek
Když se dostaví ten nadějný, je co slavit, když ne, lze konstatovat, že jsem svá očekávání poněkud přehnala a příště budu opatrnější.
Jsem jaká jsem. Ráda vařím, hostím, jím. V tom jsme s manželem zajedno. Baví nás kolo, hory, lyže. Už jsme zapojili i naše dva potomky. Máme karavan. Vejdou se do něj i naše kola nebo lyže a vyrážíme, kdykoli nám to čas a peníze dovolí.
Ráda chodím do práce. Ráno si tam připravím první (a ne poslední) kávu. Přivoním k ní, nádhera. Den přede mnou, paráda. Práce mě baví. Dělám ji s láskou. Ponořím se do ní a jde mi to. Pak si dám pauzu. Rozhlédnu se po open space. Cítím vděčnost. Patřím sem.
„Co se tak blbě tlemíš?“ sjede mě hned kolega Karel, kterého práce nebaví, touží po větším naplnění, chce být jinde, za víc peněz, nesnáší šéfy a asi už i nás, kolegy v příloze. Sedíme v tzv. hnízdu, což jsou čtyři stoly, dva a dva proti sobě, uprostřed open space. Takových hnízd je tu tolik, kolik je rubrik, šéfové mají kanceláře. Karel jim je závidí.
Štvu ho. Na nic si nestěžuji. Jsem spokojená. Mám všechno, co potřebuji k životu. Nikam se nederu, nesoutěžím. Chci si jen dělat svou práci. Odevzdám článek a jdu se připravit na další. Nečeká se ode mne nic jiného než to, že budu „pokrývat“ svůj resort. Píšu o životním stylu. O témata nouzi nemám. Jsem komunikativní, a tak si vždy najdu odborníka pro spolupráci. Dozvídám se často víc, než potřebuji vědět. Někdy se rozhovory protáhnou, někdy se vztah změní v přátelský. I ti, co se mnou zpočátku odmítali jednat, záhy zjistí, že mi jde o věc. To je něco pro ně, když někdo ocení jejich práci. A to já umím, jde mi to od srdce.
Ze spolupráce nad jedním článkem vznikl vztah a pak manželství. Takže si to shrňme: Mám práci, manžela a dvě děti. Můžu „se tlemit“.
„To je zakázáno?“ zeptala jsem se tedy Karla.
„Pěkně mě sereš,“ zasyčel.
Už ho znám, nebudu zbytečně provokovat, řekla jsem si, a ještě chvíli jsem se „tlemila“. Protáhla jsem se, zacvičila s nohama pod stolem pár doporučovaných cviků pro sedavé zaměstnání a vrátila se k článku.
Na open space se často nadává, pro mě je to naopak zdroj poznávání. Když se takhle „tlemím“, sleduji a vidím. Zachmuřené tváře, spokojené, smutné, soustředěné.
Co tvář, to příběh. Některé už znám. Třeba otráveně se tvářící Karel. Na jednu stranu je přesvědčený, že má nárok na víc, než je jeho redaktorská židle, na stranu druhou je zamindrákovaný jak ze svého postavení, tak ze života. Věčně udivený, jak to, že krasavec, jenž o své fyzično tolik pečuje, staví je nad všechny hodnoty, dopadl, jak dopadl. V náplni práce i v manželství. Jeho žena Eva je skvělá, známe ji z redakčních večírků. Je zábavná, pohledná, ale z jeho chování k ní máte pocit, že si myslí opak. Pořád ji napomíná. Jakmile se s námi dá do řeči, už nám ji odvádí. Sebere jí sklenku s drinkem („zbytečné kalorie v alkoholu“), a brzy ji směruje domů. Na rozdíl od ní je velmi nespolečenský. Také by ji rád převychoval. Jsme v rubrice dvě ženy a dva muži plus šéf. Karel se se mnou a s Anežkou často radí, co Evě koupit k narozeninám, k Vánocům a tak. Shání jí elegantní oblečení, které jí nesedne a které ona nesnáší. Jednou, než si ji stačil odvést, nám to řekla. Tehdy jí pořád sklouzávalo ramínko u luxusních šatů, v nichž se necítila. „To mi koupil Kája, chce ze mne mít pretty woman,“ smála se, když si popáté či pošesté to ramínko upravovala.
Chová se přirozeně, zdá se mi, že je spokojená se životem, jaký vede, Karla toleruje, má ho ráda.
„Asi se jí líbí,“ pronesla jednou Anežka po vánočním večírku.
„Tobě taky? Můj typ to není,“ řekla jsem.
„No, tak třeba jeho postava, uznej, že…“ snažila se.
„A co z toho, když je to hulvát?“
Jeho svaly mě nechávají netečnou. I jeho drahé obleky, nevím, kde na to bere, plat zas tak famózní nemáme. Ale podezření by tu bylo. Karel píše o zdravotnictví, ale divně. Všimla jsem si, že v každém článku doporučuje nějaký lék, nasadí na něj nemoc, často pochybuji o jejím výskytu, ale prochází mu to. Kolegové mi vysvětlili, jak to je. Karel vydělává peníze nejen redakci, ale i sobě. Jeho články jsou spíš skrytá reklama, jenže za každé domluvené slovo v článku jsou peníze od farmaceutů pro Karla a inzerce pro redakci.
Já inklinuji spíš k prevenci. Doporučuji napřed pohyb na vzduchu, zdravou stravu, dobrou psychiku, včasné řešení problémů, umění relaxace. Píšu v tomto duchu. Můžete hádat, kdo mě nejvíc kritizuje. Karel. Lezu mu do zelí, vyvracím jeho strašení z nemocí, které vyléčí jen lék jím několikrát nenápadně nápadně zmíněný v článku.
Píšu si dál po svém, jen jsem opatrnější. Čtenáře mám a vedení to ví, mám nejvíc ohlasů, na rozdíl od Karla. Ten jen lidi straší. Beru to tak, že žije v negaci. Musí psát tak, jak mu nařizují inzerenti, musí žít s Evou, kterou pohrdá. Ona vedle něj září jako sluníčko. Miluje svoji rodinu, miluje svého otráveného muže, své děti. Občas ji potkám, když jdu dřív z redakce a ona v recepci čeká na Karla, protože jí zavelel, že jdou nakupovat. Chodí ráda ve sportovním oblečení, Karel ji cpe do lodiček.
To nevěděl, když si ji bral? Eva je ryze sportovní typ, jak si vůbec Karel dovoluje nutit ji nosit něco, v čem se necítí? Ona se mu pro klid v rodině přizpůsobí, aspoň když jdou do společnosti. To mu nestačí. Chce vedle sebe reprezentaci. Dokázal nám to přímo skutkem. Po jednom rozhovoru s lékařkou se nevrátil do redakce, jak má ve zvyku. Ráno přišel oblečený v tom, v čem byl minulý den. Nešlo nevidět kruhy pod očima od nevyspání, nezaznamenat telefonát, kdy se začervenal a vybíhal na chodbu.
Netrvalo dlouho a všichni jsme o jeho poměru s doktorkou věděli. Konečně měl ženu na úrovni. Chtěl se dokonce rozvádět, prožili jsme s ním tuhle avantýru vskutku všichni, je extrovert a rád se pochlubí. I tím, že by klidně opustil rodinu, k čemuž nedošlo, protože lékařka se kvůli němu rozvádět nehodlala. A tak se Karel potupně vrátil k Evě a opět je z něj otrávený muž, vidící se jinde než tam, kde je.
Život v představách je vlastně zdraví škodlivý. Nespokojenost přináší stres a ten je spouštěč nemocí. O tom by měl Karel psát. Jak těžko se mu žije, když nemá to, co si vysnil, a musí se spokojit s realitou. O tom ale psát nebude, protože na to žádné pilulky neexistují. Holt je to zas na mně.
