Článek
Tahle planeta není nafukovací. Lidí přibývá, chtějí bydlet. Firmy se rozrůstají. Již to nejsou továrny, ale giga továrny. A potřebují hodně místa. Vše v rámci úspor. Proč mít po světě deset továren, když stačí jedna. A za vším ještě ta magická věta: Růst HDP. Což ve skutečnosti znamená vyrábět, vyrábět, vyrábět. A to znamená stavět. Jenže kde? A také mít místo na odpady, protože nadvýroba s sebou nese odpady
Takže kde stavět? Možností je několik.
Výstavba na zelené louce. Je nejjednodušší, jen je třeba se občas zbavit otravných ekologů. Každá vláda se sice hrdě hlásí k ochraně životního prostředí, jenže v okamžiku nové výstavby tyto slova rychle vezmou za své. Ekologů se zbavíme buď soudním rozhodnutím nebo úplatkem a stavíme dál. Slova a činy. U žádné vlády nejdou dohromady.
A máme tady bourání. A opět problém. Dnes máme ve zvyku prakticky všechno prohlašovat za památku ať tam žil kdokoliv. Ake k čemu nám to je? Opravdu jde o to, aby se na ty nýmandy nezapomnělo? Proč?
Lidé se nudí. Chléb a hry se volalo ve starověkém Římě. Stačilo dát lidem tyhle dvě věci a císař měl klid. A dnes zažíváme to samé. Jsme na vrcholu existence. Lidé se nudí. A vymýšlejí nesmysly. A tak vedeme žabomyší války o ničem a za nic.
A architektura s tím souvisí. Je třeba zapomenout na to, jak to vypadá dnes. Je třeba bourat, pokud chceme stavět.
Před hodně lety jsem se před volbami na ulici setkal se zelenými. A tak jsem se jich zeptal: Kde chcete stavět, když chcete chránit přírodu? Mlčeli. Tak jsem jim řekl, že je třeba i bourat, klidně i památky. A to bylo křiku. To přeci nejde.
Cožpak se dá stavět bez bourání? Podívejte se na středy měst? Jsou vybydlené. Domy tam chátrají . Nedá se v nich bydlet a ani provozovat firmy. A údržba je drahá. Památkáři sice řeknou Jak, ale peníze již nedají. Člověk to musí zaplatit ze svého. A na to nikdo nemá.
Takže i nám sice jezdí na pár dnů návštěvníci , aby se podívali, ale co místní? Vzpomenu si na píseň skupiny Katapult: Mají si kde hrát. Mají si kde hrát..... . A přesně takhle to s dnešním člověkem vypadá. Není, kde bydlet, nejsou peníze na výstavbu nového bydlení ani prostory, ale miliardy na údržbu skanzenu najdeme. Jenže jsou to špatně investované miliardy.
Zapomeňme na nějakou historickou architekturu. Ta brání novému. Kde mají noví architekti stavět, když není místo. A když je místo, tak musí stavět v souladu se současnou zástavbou. A to je Peklo. Vždyť i tato zástavba byla jednou nová. Kdyby tehdy existoval památkový úřad, žili bychom v dřevěnicích?
Je třeba si vybrat: Moderní nebo skanzen? Do starých těžko dáte nové. Nové pravidla, nové podmínky. Se starým se to dává těžko dohromady.
Staré domy, staré fasády. A při tom po vás chtějí např. tepelné úspory. Jak toho chcete dosáhnout, když fasádu nesmíte zakrýt, dřevěná okna musí být opět dřevěná, apod.
Vesmír se mění. Planeta se mění. Podmínky pro život se mění. To co vyhovovalo včera, nevyhovuje dnes. A když to nejde spojit, je třeba i bourat. Vznikne nová architektura. Architektura z nových materiálů. Tak jako kdysi v minulosti.
Musíme si vybrat: Nové a moderní nebo staré a zapáchající? Památkový úřad nás vede do zapáchajicího.
A co člověk? Má kde bydlet?
