Článek
Sebevražda. V období vánoc často a hodně skloňované téma. Má člověk právo na sebevraždu? Rozhoduje se člověk sám za sebe nebo je ovládán jinými lidmi?
Sám za sebe můžu říci : ,, Pokud nám Bůh dal svobodnou vůli, v tom případě sami můžeme rozhodnout o své smrti. Narození do tohoto světa nemůžeme ovlivnit. Někdo nás zplodil. Možná ani nechtěl. Stalo se. Žijeme. Existujeme. Zrození nemůžeme ovlivnit. A co smrt? Můžu dobrovolně odejít z tohoto světa? Proč je nám řečeno, že se nemůžu zabít? Proč nám neustále někdo říkà, že sebevražda je špatná. Je to můj život. A když se rozhodnu ho ukončit, je to projev mé svobodné vůle. Je jedno v jakém jsem psychologickém rozpoložení,rozhodl jsem se a udělám to. Bůh nám dal svobodnou vůli. Sám se rozhoduji. Sám konám. Sám sobě zodpovídám. A když jsem mrtvý, tak je mi to jedno. Ostatní to nezajímá a Bohu je to jedno.
Žiji. Tedy jsem. Teď a tady. A když jsem, tak již nejsem. Jediným skutečným cílem mé existence je smrt. Zánik. Neexistuje život věčný. Je to jen myšlenka.
Proč je nám tvrzeno, že sebevražda je špatná? Vžyť je to někdy vysvobození z pekla. Člověk není stvořen, aby trpěl. Kdo o tom rozhoduje?
Sebevřažda. Sám sebe zničit. Definitivně. Co je na tom špatného?
Lékaři. Někdo jim vtloukl do hlavy, že mají za každou cenu život zachraňovat. A co když to já sám nechci? Ptá se mně někdo? Ne. My jsme lékaři. A máme lékařskou přísahu. Zachraňovat. Je nám jedno, že trpíš. Hlavně že žiješ. Tělo žije. Duše je mrtvá. To se prý spraví.
Sebevražda. Cesta ven. Vůbec nechápete o čem to je. Člověk se nikdy nezabije v pohnutí smyslů. Pod vlivem drog, léků či alkoholu. Sebevražda je vždy výsledkem dlouhodobého procesu. Nikdy nevíte, kde je počátek. Víte pouze, kdy a kde bude konec.
Proč náboženství tvrdí, že sebevražda je špatnà. A že tito lidé nepřijdou do království nebeského? Je to jednoduché. Když se křesťanství začalo šířit, tak otroky bylo třeba udržet na uzdě. Vydrž a po smrti přijdeš do nebe. Kdyby jim dovolili sebevraždu s tím, že přijdou do nebe, tak by se většina hned zabila. A kdo by sloužil mocipánům? Nikdo.
Mám svobodnou vůli. Sám se rozhoduji. Sám konám. A mám od Boha svobodnou vůli, abych se sám rozhdl o svém životě. Vždy to bude moje rozhodnutí. Moje svobodná volba. Nikdo mi do toho nemá co mluvit.
Sebevražda. Ano. Ne. Vždyť je to jedno. Stejně jednoho dne zemřu. Tak snad mám svobodnou volbu se rozhodnout, kdy. Je to moje volba.
A teď spirituální. Sám za sebe. Dvě sebevraždy a nic. Třetí pokus a ten by mi vyšel. Vím to. Jenže se ozval hlas. Řekl, že je Bůh. A že mně ještě nechce. Bylo mi to jedno. Klidně půjdu do pekla. Ani peklo mně nechtělo. A tak jsem tady v téhle existenci. Žiji ze dne na den. Pro ostatní jsem blázen. Psychouš. Ani kněží se se mnou nebaví. Jsem ďábel. Pokušení.
Halina Pawlovská napsala: ,, Díky za každé nové ráno´´.
Já sám za sebe:,, Tak jsem se zas probudil. Proč? Z jakého důvodu? Proč tady ještě jsem? Vždyť mně to tak bolí. Jsem tak unavený.
To nepochopíte. Kdo to neprožil, tak neví. Smrt je pro mne vysvobozením.
Ptají se mně:,, Proč?´´Ale nikdy to nepochopí. Nemůžou to pochopit. Nemají ten prožitek. Prožitek a zàžitek jsou rozdílné věci. Prožitek zústane vždy v těle. Zážitek zmizí. Prožitky člověka ničí. A jediný způsob, jak jim utéci, je zničení sebe sama. Sebevražda. Vím, že se zabiji. Ne teď. Ne dnes. Je to volba. Svobodná volba. Jednoho dne mi řekne : ,,Už můžeš. Čekám tě. Svůj úkol jsi splnil.´´
A já půjdu. Nemám problém bavit se o smrti. Je to přirozenost. Narodíš se. Žiješ. Zemřeš. I já zemřu. ON mne čeká.
